Archiv článků TV-Nora

Oficiální Archiv TV-Nora spol. vás vítá!

Tlachy

Tlach 15

Listopad 2009

Rozjímání nad bytím patří už od počátku vzniku civilizace velkou neřešitelnou otázkou člověka, kterou řešit je problémem celosvětové úrovně. Proč tu vlastně jsme? Zdá se to být snadné, ale je to tak skutečně? Upozorňuji, že následný text může být pro někoho tragický...

 

Tak dokážeš mi říct nějaký rozumný důvod proč zrovna ty, ano ty obýváš tuto planetu? Za jakým účelem žiješ? No třeba proto, abych se stal lékařem, abych léčil nemocné a zraněné lidi. Dovol, ale tohle je k smíchu! Vždyť stejně jednou umřou? Počkej, také to můžu udělat pro uspokojení sebe a naplnění mých cílů! Pcl a ty jako neumřeš? s tímhle na mě nechoď...naplnění cílů, hm, a k čemu ti to potom bude, stejně to ztratíš. Došli ti argumenty, co?! Víš proč, protože je to smutné, ale bytí je vlastně na nic.

Nemusíš být, abys postoupil dál. Pamatovat si to nebudeš, zážitek z toho mít nebudeš, všichni umřou a proč se namáhat? Já mám ale život rád...mě to baví, můžu si dělat, co chci a i kdybych si to nepamatoval, tak v podvědomí budu mít napsáno, že jsem byl šťastný a že jsem to prožil správně! A co tam budeš mít ty? Spáchal sebevraždu, protože nedokázal žít? Vykašlal se na to! Hele, neštvi mě! Já mám pravdu vždy. To, že umřu mě naplní, pak až můžu být šťastný a užívat si...proč teď zbytečně? To, co si nepamatuješ prostě nemáš! A vůbec ta první otázka, co jsem ti položil byla jen řečnická! Co se motáš do mých úvah? Teď sis teda pěkně zavařil! Hej, co děláš, nevrážej do mě nebo spadnu a já nechci! Spadni si sám jestli chceš, ale nech mě být! Máš smůlu! Teď už je pozdě, sám se nezabiji, když jsem zjistil, že máš pravdu!!! Neměl jsi mi to vymluvit, teď půjdeš se mnou! Ne, nech mě prosím žít už skoro padám! A je to tady...(PRÁSK!) padámééé! Ty hajzle, nééé...

 

Bylo ráno jednoho mlhavého podzimního dne. Šel jsem po ulici na tramvaj. Nyní jsem musel jít přes opadaný sad. I v tomto špatném počasí zde bylo krásně. Přemýšlel jsem nad tím, jak je krásné žít a být tu na Zemi. Došel jsem k závěru, že žít je krásné, ale pro někoho to může být i těžké... Už vidím tramvaj v zatáčce. Přidám do kroku, na zastávku už je to ale jen pár metrů. Když tu najednou: „křup!“ Na zem přistála dvě jablka. Jedno se rozplesklo a druhé spadlo do trávy. Ve své rozveselené náladě z bytí jsem ho sebral. Bylo takové ponuré, jako kdyby nemělo rádo svět! Jako kdyby se chtělo úmyslně zabít? Nad čím asi ta jablka přemýšlela. Co to melu, jak mohla jablka přemýšlet? Sakra! Rozbíhám se, tramvaj už stojí na zastávce. Dobíhám, ale dveře jsou již zavřené! Svět je nespravedlivý a nefér! Rozmýšlím se, co s jablkem. Rozhodnu se! Ke mně byla vykonána nespravedlnost, ale já nechám tohle šikovné a určitě spravedlivé jablko žít a nesním jej. Ano to rozpláclé si to určitě zasloužilo, jinak by přežilo...nebo se snad mýlím?

 

Tlach 15 - by potihcpd!

 
Děkujeme vám za návštěvu! Dotazy směřujte sem.