Archiv článků TV-Nora

Oficiální Archiv TV-Nora spol. vás vítá!

Pád do Temnoty

Pád do Temnoty - kapitola třetí

27. ledna 2011 / 1. presna 3

Líně jsem otevřel levé oko. Slunce nikde, jen všude zima vtírající se do nitra zbytků mé tělesné schránky. Nechtělo se mi vstávat, ale už samotná vize změny byla lákavější, než podlaha sklepu předměstského paneláku. Celkem prudce jsem se napřímil, až mi v hlavě polevil tlak a před očima se zatmělo. Vyšel jsem nahoru jedno patro po schodech a otevřel dveře do chodby před výtahy. Nějaká líčící se starší paní nejspíš právě na ukvapené cestě do práce se k smrti vyděsila, upustila své kapesní zrcátko a rtěnku na zem a v křiku utekla. S chorobným nezájmem jsem se ulekl jejího úleku pod míru, přesto jsem se spěšně prohlédl, co ji na mě tak zděsilo. Obyčejně se mě lidé stranili pro můj pach, na který si můj necitlivý nos zvykl, ale nikdy ne takhle. Ta žena vypadala, jakoby viděla mrtvého. Sebral jsem ze země její prasklé zrcátko a pohlédl na svou tvář.

Kdybych měl pohotovější nohy a víc sil po ránu, nejspíš bych také zaječel a utekl. Má tvář (která mě od včerejška vůbec nebolela) nyní nepatrně postrádala na mase, vlastně by se dalo říct, že jí tvořily pouze vystouplé šlachy, zbytky potrhaných svalů od krve a díra odhalující bílý povlak na mém jazyku.

Pokusil jsem se prostrčit jazyk touto dírou, ale nepovedlo se mi to. Zevnitř jsem cítil své nejspíš neviditelné maso a pár zkažených zubů. Pomalu jsem se bolest očekávaje dotkl zbytků své tváře dlaní, ale namísto mrtvolných cárů jsem nahmátl své strniště a vyhublou líc. Když jsem však ruku opět pozvedl, byla celá od čerstvé krve stékající mi po zápěstí. Otřel jsem si ruku do nohavice a můj pohled skanul na starých otrhaných botách, které jsem již několik měsíců nesundal. Byly také od krve, ale už zaschlé. Lehce jsem se zděsil a nezaujatě prohlédl krvavé stopy v mých šlépějích. Chopil se mě nepatrně misantropický pocit, jenž nikdo nezkrvavený nepochopí.

 

V přízemí zastavil výtah. Konstrukce na lanech se ve vrcholném stádiu zpomalování lehce cukla a posprejované dveře výtahu se s téměř nadpřirozenou tajemnou váhavostí pomalu otevřely. Opíral jsem se o zeď vedle a čekal, kdo vystoupí a vyděsí se mého zjevu. Nikdo však nevystoupil a dveře se stejně pomalounku a tiše zavřely.

Se zaujetím jsem přistoupil a dveře otevřel. Podivil jsem se, ba dokonce lekl, ačkoliv ve výtahu nebylo nic na první pohled hrůzostrašného. Uprostřed stála malá dětská postava bosé holčičky v modrých umazaných šatech a s plátěným pytlem přes hlavu. Zděsil jsem se této kompozice hororového výjevu a nervózně se rozhlédl okolo sebe. Všude bylo napjaté ticho a já si připadal jako jediná živá věc okolo, viděl jsem nehybně stojící a neslyšně dýchající postavičku před sebou a odraz svého rozřezaného obličeje ve špinavém zrcadle na zadní stěně výtahu. Potom jsem v odraze zrcadla spatřil v prosklené štěrbině výtahových dveří Její tvář. Prudce jsem se otočil a otevřel dveře, ale nikde nebyla. V tom se vnitřní rolovací výtahové dveře zavřely (ačkoliv vnější dveře byly stále otevřené) a výtah se zprudka rozjel. Světlo ve výtahu dvakrát za sebou zablikalo, plech výtahového stropu se znenadání uvolnil a zhasnutý výtah ozářila sprška jisker. Spatřil jsem Její tvář, docela blízko mě. Tvářila se neprůstřelně a já se bál. Potom se výtah stejně zprudka zastavil a světlo se se zablikáním opět rozsvítilo.

Ona tam stála. Zcela zpříma a pevně, byla tak skutečná a zároveň tak přízračná, že samo zrcadlo na zadní stěně výtahu netušilo, co má ukázat. Malá holčička vůbec nezměnila polohu a ve spektru mého vnímání nyní tvořila pouze jakousi dekoraci.

„Co to se mnou je!? Proč mi to děláš?“ obořil jsem se na ni. Věděl jsem, že je za vším, včetně té vší krve a připravených monstrózních výjevů.

„Pomsta uhasí emoce, avšak pouze oběť ukojí tělo,“ řekla s lehkým náznakem úsměvu. Bál jsem se, že jsem její slova pochopil. Málem jsem začal volat, že to po mě nemůže chtít, na to jsem si však moc dobře uvědomoval, že přesně tohle ona po mě chce. Pomalu a váhavě jsem z jejích rukou zdvihl nabízený starý, armádní nůž. Ona s vážnou tváří prudce strhla plátěný pytel z hlavy holčičky a odhalila její nezaujatě spící obličej.

 

Na její tváři byla červeným fixem naznačena čára – jako na chirurgii. Relativně odhodlaně jsem pozdvihl nůž a přiložil jej na její líci. Ona dívku chytla zezadu za hlavu a ruce, sledujíce mé počínání. Pomalu jsem zaplul nožem do měkkého masa. Dívka začala hrozně křičet a zmítat se, div jsem jí omylem neprobodl hrdlo. Ona ji však překvapivě pevně držela. Byl to nepříjemný pohled, ale nakonec jsem se překonal. Přivřel jsem oči, druhým uchem vypouštěl její hystericky zoufalý křik a řezal dál.

Když jsem dokončil předkreslenou operaci, Ona ji agresivně hodila do rohu výtahu a ponechala svému vzlykání. Já přešel před zrcadlo a pohlédl na svoji tvář. Byla zacelená. „Blaho pro takové, kteří se nebojí brát. Ještě lépe pro ty, kteří seberou všem všechno, neboť ti budou sebráni až jako poslední,“ pronesla již druhou tajemnost, této jsem však zprvu nerozuměl. Navzdory vytříbené citátové řeči mluvila zcela otevřeně, přátelsky a s lehce spikleneckým úsměvem.

Potom násilně zdvihla zmrzačenou dívku ze země a opět ji přede mě postavila. „Ber, nebo čekej, až kosa dopadne pro změnu na tebe,“ řekla nebo spíš až rozkázala. Nechtělo se mi, ale při představě vlastního těla rozřezávaného vy výtahu jsem spěšně a jakoby nic vzal nůž a dívku rychlým bodnutím do srdce usmrtil. Ve skutečnosti jsem to však provedl tak rychle a ledabyle ne snad z lhostejnosti, ale ze strachu podívat se jí do očí a slyšet její pláč. Ona to vycítila, ale přesto byla potěšena. Cítil jsem, že kdybych nepřemohl sám sebe a nezabil ji, nespíš by opravdu dala někomu jinému příležitost skoncovat se mnou, nebo jsem si to alespoň snažil vsugerovat, abych snížil pocit své viny. Mladá a nevinná krev na mě proudem vytékala, ale daleko více mě zakrvácel pohled onoho nespecifikovatelného děsivého stvoření v černých krajkových šatech, když se na mě upřímně usmívala.

 

By Himbajs!

 

All rights reserved! ©2011 by TV-Nora  spol. - Don’t copying!!!

 
Děkujeme vám za návštěvu! Dotazy směřujte sem.