Archiv článků TV-Nora

Oficiální Archiv TV-Nora spol. vás vítá!

Muhara

Muhara - 3. sága

Muhara - Sága 3

- 3. sága Muharových příběhů

- Muhara 21; Muhara 22; Muhara 23

#Muhara 21

 

[V]Část dvacátá první – černý pasažér[V]

 

[B]Z[B]a pár dní dojel Muhara do přístavního města jménem Kerena. Město to bylo malé, ale zcela zalidněné, plné malých hospůdek na každém rohu a davů lidí, kamkoliv se Muhara podíval. V docích to bylo ještě horší, mraky námořníků se tlačily jeden na druhého, nastupovaly a vystupovaly z lodí, nosily hromady předmětů a opravovaly rozbité lodě. Muhara chvíli hledal loď, která by měla plout na východ. Nakonec se na nějakou musel doptat starého námořníka, který ho nasměroval na obrovskou trojstěžňovou galéru.

 

[B]N[B]a její palubu proudily desítky námořníků. Na palubě na kapitánském můstku zahlédl Muhara kapitána vydávajícího pokyny všude okolo. Muhara se pokusil zapadnout mezi posádku proudící na loď. Aby byl nenápadnější, přehodil si kapuci přes hlavu a schoval zbraně pod plášť. Kupodivu nikdo nahoře námořníky nekontroloval, pouze jakýsi důstojník křičel cosi jako „dělej, makej...!“ na všechny nastupující. Muhara očima hledal na lodi nějaký úkryt. Žádný nenašel, tak šel s davem do skladu v podpalubí.

Dole byla obrovská spousta všeho možného. Muhara šel do zadního rohu a prohlížel si krabice s cennými kůžemi, které námořníci vezli na východ. Potom nenápadně aniž by ho někdo viděl vlezl do nejprázdnější krabice, odepnul si luk i meč, načechral kůže a ulehl.

 

[B]P[B]robudil se za docela dlouho, naštěstí stále nezpozorován v krabici. Krabice měla víko, takže ho nikdo nemohl spatřit aniž by ji otevřel a zase nebyla vzduchotěsná, takže neriskoval, že se udusí. Měl ale z toho relativně malého prostoru ztuhlé končetiny a špatně se mu leželo. Chvíli naslouchal, když zjistil, že ve skladu asi nikdo není, nadzvedl víko a vyklouzl ven. Zbraně si pro jistotu nesl s sebou. Došel ke krabicím s jídlem a vzal si docela dost na cestu, potom si nabral vědro pitné vody z kádě, protáhl se a vrátil se do krabice. Takhle tam žil okolo tří dní.

Po třech dnech se stala nemilá věc, krabici s jídlem přestěhovali nahoru ke kuchyním. Muhara se vždy když dostal hlad musel plížit dvě patra, prolézt okolo míst, kde spali plavčíci až do kuchyně aniž by ho uviděl kuchař a sebrat jídlo. K tomu měl pocit, že kuchař nabyl podezření, že mu jídlo mizí.

 

[B]V[B] noci na čtvrtý den dostal Muhara zase hlad. Sebral Surisagamu, připnul si ji k pasu a do rukou si vzal luk s šípem již zasazeným v tětivě. Sundal víko krabice, došel až ke schůdkům ze skladu vedoucím přes podpalubí, kde spali plavčíci, až na palubu. Pomalu se plížil po schůdcích. Do podpalubí se dostal v pohodě. Okolo bylo zavěšených okolo dvaceti houpacích sítí a na všech spali plavčíci. Muhara je ignoroval a lezl dál nahoru. Dostal se až k dvířkům na stropě vedoucím na palubu. Potichu je otevřel a vyplížil se ven. Na palubě bylo zcela mrtvo, u kormidla zahlédl Muhara kapitána v polospánku udržujícího východní kurs. Na nejvyšším stěžni byl námořník v koši, ale ten navzdory své povinnosti spal. Muhara se přikradl k opuštěné kuchyni, vlezl dovnitř, vzal poblíž ležící pytel a nabral do něj nějaké suchary, mrkev a další věci, co našel. Potom vylezl ven.

Když se dostal ke dvířkům do podpalubí, uviděl něco velmi nezvyklého. Na obzoru se v noční obloze tyčily dva stěžně cizí lodi. Muhara si říkal, že to bude v pořádku, že to jsou nějací jiní námořníci jedoucí na východ nebo z východu do Kereny a tento fakt ignoroval.

 

[B]P[B]otom odkudsi z dálky ze směru, kde plula tato loď přilétl šíp. Byl vidět celou dobu co letěl, byl totiž hořící. Dopadl na první plachtu, která začala hořet. Nikdo kromě Muhary si toho ale evidentně nevšiml. Muhara přemýšlel, když varuje posádku svojí lodi, budou moci bojovat a asi tu cizí loď přemohou, je zde ale také velké riziko, že spatří Muharu. Naproti tomu když nechá Muhara cizí loď zaútočit, určitě si toho někdo za chvíli taky všimne a vyhlásí poplach. Muhara se pak snadněji schová v bitevní vřavě někde v opuštěném podpalubí. Muhara se odplížil mezi kajuty a čekal na vývin událostí. Už deset minut se nic nedělo, pouze cizí loď jela přímo vstříc té, na které byl Muhara. Už zkusili i několik dalších zapálených šípů, ty se ale většinou netrefily. Muhara vzhlédl k nejvyššímu stěžni. Námořník nahoře stále neprojevoval známky duchapřítomnosti. Potom Muhara zpozoroval šíp zabodnutý v jeho hrudi a pochopil. První plachta již skoro shořela, hořela ale tiše a ani moc nesvítila, nepřátelé museli použít nějaký neznámý druh ohně. Po chvilce váhání Muhara založil do svého luku Apathamesios, zamížil na zvon umístěný u druhého stěžně u námořníkova koše a vystřelil. Trefil se na první pokus, zvon se rozezněl, všude okolo Muhary na palubě i pod palubou se začaly budit spousty námořníků tápajících po zbraních, nepřátelé se již přestali tajit se svým útokem, počali cos

#Muhara 22

 

[V]Část dvacátá druhá – otevřený chřtán moře[V]

 

[B]M[B]uhara se uklidil k pravé palubě, která byla doposud nezasažena bitvou a nechal námořníky okolo probíhat do boje. Námořníků na lodi, na které se skýtal Muhara, byla ale asi polovina, co oněch útočících. Muhara založil do tětivy luku od Muhaly další šíp, tentokrát šíp s namáčeným hrotem v neznámé chemikálii, která prý po dopadu vybuchne a rozdmýchá magický oheň nebo alespoň tak nějak to děda říkal.

 

[B]M[B]ířil na nepřátelskou loď, na stěžeň. Když vypustil šíp, měl zatajený dech. Musel se trefit. Uprostřed letu šíp začal svítit zeleným a hned zase modrým světlem. Nebo spíše jen zableskl, ale nešlo si toho nevšimnout. Když dopadl, opravdu vybouchl. Muharovo podceňování tohoto šípu se ale ukázalo jako opravdu hloupé. Namísto slabé přehlédnutelné rány uprostřed vřavy a lehkého trknutí a možná zapálení plachtoví se nejdříve uvolnilo světlo. Do vzduchu vyšlehly dva kulové blesky a celý obzor od moře k moři pokrylo jasně bílé světlo. Námořníci obou lodí přestali bojovat a vytřeštěně zírali na stěžeň druhé lodi. Ani ne pět vteřin nato se ozvala rána. Taková rána, že vysklila okno do kajuty vedle Muhary a vzedmula plachty obou lodí jako vichřice, jedna se dokonce utrhla. Muhara si zacpal uši, stejně ale neunikl dočasnému ohlušení. Potom se stalo to hlavní. Stěžeň, kam se šíp zabořil, vylétl několik metrů do vzduchu a plachty jež byly na něm utrhal s sebou. Letěl velmi vysoko, třikrát se otočil. Muhara úžasle pozoroval nevysvětlitelný bengál s otevřenou pusou. V uších mu stále jen slabě hvízdalo. Potom stěžeň dopadl, opět na nepřátelskou loď. Strhl sebou další stěžeň a svojí dolní a těžší částí udělal do trupu díru jako vrata od stodoly. Potom se převážil do vody a s ohromnou vlnou se zabořil do svíravých údů hlubin. Zavládlo ticho, napůl způsobené ohluchnutím všech okolo a napůl způsobené fascinovanou strnulostí všech zúčastněných. Nikdo se ani nepohnul.

 

[B]P[B]rvní se vzmohl kapitán lodi na níž se Muhara skýtal. Sekl sekerou stále ještě udiveného a cosi koktajícího protivníka do hlavy a vydal ze sebe mocným hrdelním řevem hurónský bojový pokřik. Po jeho příkladu spousta námořníků začala nadšeně jásat, sekat do blekotajících protivníků se stále otevřenou pusou a vytlačovat nepřátele z paluby. Během asi dvou minut se iniciativa výrazně otočila, nad Muharovou lodí zavládla výborná morálka a nepřátelé se snažili utéct, skákali do vody, nastupovali na svojí skorozničenou loď nebo se schovávali na palubě i v podpalubí Muharovy lodi. Muhara zůstal stát s otevřenou pusou nejdéle ze všech a to bylo opravdu co říct. Sám tohle čekal ze všech nejméně. Jako byste sekli do hradby kudlou a zbořili tím hrad. Nebylo pochyb o tom, že Muhara zvrátil výsledek bitvy. Po půl hodince nepřátelská loď klesla ke dnu a zbytky mužů z lodi plavící se na východ prohledávali podpalubí a zajímali v koutech nalezené nepřátele, kteří se zde pokusili skrýt. Muhara už zavřel ústa a skočil rozbitým oknem do doutnající kajuty, neboť na pravou palubu kde stál Muhara přišel muž s dlouhým kopím bodající do těl plavajících ve vodě a snažících se zachytit některého z četným prken vznášejících se na hladině.

 

[B]L[B]oď plavící se na východ nesoucí hrdé jméno „Arta“, na které byl Muhara jako černý pasažér, ale též nevyvázla beze ztrát. Zemřelo na patnáct námořníků, jedna plachta shořela na popel, jeden stěžeň byl nalomen a zkřiven a jeho výdrž značně snížena. Do podpalubí zatékalo, ztratilo se obrovské množství zásob a šance na přežití uprostřed širého oceánu se snížila zase o pár desítek procent.

Muhara vyvázl bez šrámu, pouze lehce psychicky otřesen a stále zcela neslyšící na pravé ucho.

Seděl na podlaze a vydechoval. Kajuta okolo hořela, ale ne moc. Když mu kouř v místnosti začínal přijít nepříjemný, vypotácel se k oknu, neboť dveře byly doslova v jednom ohni.

Vyklonil ven hlavu a zakašlal. Potom se začal soukat ven.

Ke vší smůle si ho všiml první důstojník. Asi dvě vteřiny si Muharu bedlivě prohlížel, potom vytasil meč, přiběhl k němu a položil mu meč na krk již čouhající z malého okénka.

„Tebe tu neznám, že ty si ňákej z nich co se tu schoval!?“ zařval na Muharu. Ten se ze sebe pokusil vydat alespoň pouhé „ne“, ale zmohl se pouze na kašlání z všudepřítomného kouře. Místnost se pomalu začínala proměňovat z doutnající na akutně hořící. Muhara věděl, že jestli nic nepodnikne, první důstojník mu klidně utne hlavu čouhající z okna. Bohužel nemohl Muhara oknem provléci ruku s mečem a důstojníka zabít než vyvolá poplach. Mohl ho tak nanejvýš kousnout do kolene. Provléci se dál by se mu též nepodařilo v rychlosti dostatečné k tomu aby si zachoval život. Zbývala tedy poslední varianta. Bleskově schoval hlavu zpět dovnitř. Důstojníkův meč promáchl ve vzduchu naprázdno.

„Tady je ještě někdo, jděte někdo taky ke dveřím“ zavolal první důstojník. Teď už Muhara věděl, že má vážný problém. V místnosti již začínalo být silně nedýchatelně. Venku slyšel jen zmatené pokyny ztrácející se ve stálé hluchotě a v praskání ohně olizující stěny i strop kajuty. Muharova už se nemohl pořádně nadechnout, začínal mít popáleniny. Nevěděl, co ho čeká venku.

 

[B]V[B]ytáhl poslední svojí možnou spásu – luk od dědy a Surisagamu. Nejprve ho něco napadlo se Surisagamou. Ta údajně mohla manipulovat s ohněm, doposud to Muhara využíval pouze k vytvoření ohně, ale toho měl nyní až moc tak to zkusil obráceně. Surisagama do sebe vtáhla jazyky plamenů lízající Muharovy kotníky. Kolem Muhary se udělalo nehořící pásmo, nic ale nedokázalo odstranit jedovatý kouř naplňující místnost. Ti venku si pravděpodobně uvědomovali Muharovu situaci a jakýmsi hadrem ucpali okno, aby se Muharovi ještě hůř dýchalo.

Muhara ještě rychle vzal luk. Měl ještě dva výbušné šípy. Už chtěl jeden použít pro odstřelení zdi, ale pak si vzpomněl co se stalo se stěžněm nepřátelské lodi, jak letěl do vzduchu a točil se a uvědomil si, že by to i pro něj znamenalo jistou smrt. Vzal alespoň pět obyčejných šípů a všechny vystřílel přes zeď do mužů stojících u planoucích dveří a blokujících je zvenčí. Nakonec si luk připevnil na záda, dvakrát kolem sebe protočil Surisagamou a vrhl se do akce, jež velmi dobře mohla být jeho poslední. Sprintem doběhl k hořícím dveřím a vší silou do nich kopl. Už mu došel dech, muselo to vyjít. A vyšlo to. Sice nepřetlačil bránící námořníky tlačící na dveře z nehořící strany, ale alespoň rozbil jejich silně narušenou konstrukci, vyrazil se z pantů a nechal je rozpadnout se na jednotlivá prkna, z nichž byly dveře sestrojeny. Vyběhl ven s řevem a zhluboka se nadechl za běhu. Naslepo vší silou ťal do bránících námořníků. Jednoho zasáhl obrovskou silou do břicha, skoro ho přeťal. Muhara utíkal dál až na záď lodi. Svištěly za ním šípy. Hořelo mu oblečení. Nezmohl se na nic lepšího než skočit do vody. Zahučel do jejích hlubokých útrob, chvíli nevyplavával. Měl ale zcela vydýchané plíce, což ho přinutilo vyplavat na hladinu a začít usilovně dýchat. Když ale spatřil skupinu námořníků mířících na Muharu pomocí kuší a oštěpů, okamžitě se vzdal. Prohrál to, byl odhalen. Druhý důstojník se chvíli dohadoval s kapitánem, nakonec Muharovi jeden plavčík nevrle spustil do vody provazový žebřík. Muhara stihl ještě obezřetně uložit Surisagamu, luk i Sind - Grenlíf do velké škvíry mezi prkny na zádi lodi aby zabránil jejich zcizení a pak vylezl na palubu. Byl ihned svázán, prohledán a odveden do podpalubí...

...k ostatním zajatcům.

 

#Muhara 23

 

[V]Část dvacátá třetí – břeh[V]

 

[B]P[B]o další týden byl Muhara na lodi jako zajatec. Vykonával různé práce, spal v podpalubí, nosil pouta a jedl mizerné suchary. Kapitán se Muhary dlouho vyptával kam se poděly jeho kouzelné zbraně které Muhara ukryl do prken lodi. Nakonec se musel spokojit s historkou, že je Muhara vytrousil ve vodě a teď jsou utopené někde hluboko daleko.

Dvanáctého dne krušné plavby hlídka v koši ohlásila zpozorování pevniny. Všichni běhali po palubě, zkoumali kompasy a mapy, zvedali kotvu a všelijak se připravovali na přistání, že nikdo nevěnoval přílišnou pozornost zajatcům. Muhara nenápadně opustil oblast kterou měli obývat a kde je plavčík zapomněl přivázat a došel na příď. Vypadalo to, že loď pluje směrem k přístavnímu městu. Zanedlouho už byla shozena kotva a námořníci začali vytahovat loď na břeh. Muhara se vrátil zpět k zajatcům a nechal se odvést. Zatím ho přivázali spolu se třemi dalšími zajatci ke sloupu na břehu.

 

[B]N[B]acházeli se v relativně rušném přístavním městě, kotvilo zde možná na sto lodí. Všichni místní lidé se vlastně nelišili od muhaiů nebo mučaiů, akorát mluvili prapodivným nesrozumitelným jazykem. Podnebí zde bylo výrazně teplejší než v horské pevnosti mistra Muhagina či v Jirentě.

Plavčíci zatím vynášeli bedny s nákladem, upevňovali a opravovali loď a hledali možné ubytování v četných přilehlých hostincích. Muhara se rozhodl této chvíle využít.

Magií ohně přepálil svá pouta a skočil mezi dav za ním. Zajatce měl sice hlídat jeden námořník s kuší, ten se ale svojí slabou znalostí cizího jazyka používaného zde snažil cosi vyjednat s nějakým vedle stojícím obchodníkem. Muhara se proplétal davem ve snaze zůstat nezpozorován směrem k lodi, na které připlul. Dostal se až k můstku na palubu. Dál to očividně nešlo bez násilí, neboť vstup na můstek hlídal důstojník s mečem a štítem a kontroloval náklad odnášený z lodi. Muhara vyčkal když zrovna nikdo nechodil a pak vyšel naproti důstojníkovi. Ten ho bohužel asi poznal a vykročil obezřetně proti němu.

„Nejsi ty zajatec? Co tu děláš? Kde máš pouta?“ začal zostra. Takovou reakci, kterou mu Muhara poskytl ale asi pravdu nečekal. Muhara vyskočil, kopl ho do hrudi až promáčkl jeho kyrys a odkopl ho až do vody. Důstojník neschopný nadechnutí kvůli svému tísnivému kyrysu zabořeným až v jeho plících žuchl do vody a už nevyplaval. Muhara se ohlédl a spatřil skupinu námořníků vracejících se pro náklad, tak raději vyběhl po můstku na palubu a ocitl se na přídi. Muhara proběhl přes palubu, cestou ho asi zpozorovalo několik lodníků, ale to Muhara musel ignorovat. Doběhl až na záď a skočil přes palubu. Chytil se ale rukama za okraj zábradlí. Slyšel, jak po zádi běhá nepočetná skupina plavčíků, kteří potom něco drmolili a nakonec odešli. Muhara se ze všech sil vzepřel a nahlédl přes zábradlí na palubu. Jeden námořník stále pátral s šavlí v ruce. Muhara se bleskově vyšvihl přes palubu, dopadl tiše jako kočka a začal se plížit k námořníkovi. Ten se naneštěstí otočil v nesprávný okamžik a Muharu zpozoroval.

 

[B]Z[B]ačal po něm sekat šavlí a pochopitelně zavolal pomoc. Muharovi nezbylo nic jiného než ustupovat před jeho výpady. Nakonec když přiběhly posily se Muhara odhodlal k riskování. Rozeběhl se k zábradlí a skočil přes něj. Za letu se snažil koncentrovat magií vzduch pod sebe. Dost to zbrzdilo jeho pád, ale nezastavilo ho to. Muhara usilovně vyhlížel prkno, pod které schoval své zbraně a zbroj. Potom ho asi našel. Magií vzduchu se popostrčil směrem k němu a zašátral po něm rukama. Povedlo se mu to a chytil se za ono vyčnívající prkno pravou rukou. Prkno se hned vyklopilo do pravého úhlu ke stěně lodi a Muharu ze sebe málem shodilo. Muhara se ho chytil i druhou rukou, celé prkno, které mělo ale určité tendence ulomit se. Přes okraj paluby se za visícím Muharou vyklonili dva námoříci a začali po něm střílet z kuší. Jeden šíp za zabodl do prkna na kterém Muhara visel a naštípl ho. Muhara se rychle chytil skuliny za prknem, hned potom se prkno ulomilo a se žblunknutím spadlo do vody. Muhara vzal ze skuliny Surisagamu a Ratakaru a oboje zabodl pod sebe do stěny lodě. Získal tak dva stupínky, na které se postavil. Rychle na sebe připevnil zbroj, vzal své věci a na záda si dal luk s toulcem. Potom povyskočil, propadl dolu mezi své zbraně ve stěně lodi a následně je chytil rukama. Začal je zabodávat do stěny a jejich pomocí šplhat nahoru. Moc vysoko se ale nedostal, byl totiž kvůli stále více přesným šípům ze shora donucen vymyslet plán jak se krýt. Potom byl donucen se na chvíli pustit Ratakary aby se vyhnul šípu, to jeho postup ale příliš nezastavilo. Když se Muhara dostal výš, udělal něco co námořníci nečekali. Mezitím přiběhl další. Muhara zůstal viset jen za Ratakaru a Surisagamu rozžehl. Přeťal s ní ztrouchnivělá prkna stěny lodi a skočil dovnitř. Potom se rozeběhl ke schodům nahoru. Kupodivu se všichni hromadili na zádi odkud Muhara tak zázračně zmizel, takže měl nyní volnou cestu.

Utíkal až k přídi s vyklopeným můstkem na břeh, skočil přes zábradlí, dopadl vedle můstku a hned zase běžel dál.

Žádné komentáře
 
Děkujeme vám za návštěvu! Dotazy směřujte sem.