Archiv článků TV-Nora

Oficiální Archiv TV-Nora spol. vás vítá!

Muhara

Muhara - 2. sága

Muhara - Sága 2

- 2. sága Muharových příběhů

- Muhara 11; Muhara 12; Muhara 13; Muhara 14; Muhara 15; Muhara 16; Muhara 17; Muhara 18; Muhara 19; Muhara 20

#Muhara 11

 

[V]Část jedenáctá – vězení[V]

 

[B]M[B]učarix utíkal rychle pryč ze zbytků bitvy pronásledován spoustou nepřátel. Měl zlomený nos a vyražené dva zuby, jinak mu nic vážného nebylo. Muhagin se k bitvě dostal překvapivě rychle, celá ta armáda musela čekat blízko připravená k útoku. Na to se teď Mučarix snažil nemyslet a utíkal. Neměl šanci. Místní terén neznal a pronásledovatelů bylo mnoho. „Dostal jsem jediný úkol, zabít hlavně Muharu a Muhagina a rychle se vrátit živ“ říkal si Mučarix v duchu. Nepovedlo se mu ani jedno a vypadá to, že se mu nepovede ani to poslední. Jezdci mu už byli v patách. Slyšel natahování tětivy. Mučarix to vzdal. Otočil se a dal ruce nad hlavu. Horda jezdců pronásledující cíleně jeho se zastavila, neustále připravená udeřit. Pak tři jezdci seskočili, zavázali Mučarixovi ruce za zády a vysadili na koně. Neměl na vybranou. Pak zahlédl Muharu a Muhagina, jak stojí vedle sebe a povídají si. Muhagin kouzly ošetřoval Muharovu raněnou ruku a Muhara se rozhlížel v řadách prchajících mučaiů. Pak Mučarixe napadlo, že by se mohl snadno uvolnit ze sevření muhaiů, kteří ho drží, zpřetrhat pouta , splnit alespoň první dvě části úkolu a zemřít se ctí. Mučarix ale nepatřil k těm lidem, kteří apelují na cti, pravdě a hrdosti, tak tomu tak neučinil. Nechal se pokojně odvést od muhaiů pryč. Muhaiové ho odvlekli do blízké vesnice. Cesta na koni trvala necelých tři čtvrtě hodiny. Tam ho ani nijak nesoudili, nevyslýchali a rovnou zavřeli do kobky v podzemí. Ještě ho zbavili jeho skvostného pláště, rukavic a bot.

 

[B]K[B]obka měla jedno malé okénko u stropu, asi dva krát dva sáhy a trochu slámy na zemi. Mučarix se posadil na zem a začal kout plány na úprk. Pak vstal, sebral ze země všechnu slámu a začal ji systematicky házet skrz okénko u stropu ven na povrch, kde se rozkládala tržnice až k sudu plným tvrdého muhaiského vína. Když tomu tak udělal, zdvihl ruku a začal se soustředit. Z konečků jeho prstů začaly šlehat drobné plaménky, kterými zapálil slámu. Sláma jako zprvu nechtěla chytnout, pak se podvolila a začala hořet. Netrvalo dlouho, a oheň se dostal až k sudu s vínem. Ten začal též velice progresivně hořet, skoro by se dalo říct, že vybuchnul. Mučarix pak jednoduše kouzlem přemístil všechnu tu energii a oheň na masivní, ale trouchnivějící dveře jeho kobky, které brzo podlehly. Mučarix měl volnou cestu ven z kobky. Vyběhl ven a rozhlédl se. Přímo proti němu běžel žalářník a na stranách byla spousta dveří, stejných, jako ty, ze kterých Mučarix právě vyšel. Žalářník byl vyzbrojený pochodní a palcátem. Byl to už starší muž, měl prošedivělé černé vlasy a vrásčitý obličej. Po Mučarixovi jednou udeřil palcátem tak, že byl Mučarix nucen couvnout. Pak šlehl pochodní zeširoka zleva. Mučarix pochodeň v klidu chytil holou rukou za hořící konec.

 

[B]S[B]trážce to nadmíru udivilo. Chvíli na sebe udiveně koukali. Mučarixe oheň nepáli, naopak sbíral sílu ze svého nejoblíbenějšího elementu. Pak konec pochodně ještě silněji stiskl po celé délce a zhasl oheň, jímž planul. V místnosti se rozhostila tma. Mučarix toho využil. Jeho oči i ústa se rozžehla a svítila ve tmě. Strážný se polekal a dal se na útěk. Než se mu to ale povedlo, zloba trčící v Mučarixovi si na něm vylila svůj šílený hněv a spálila ho na popel. Mučarix ho zbavil palcátu, dechem rozžehl pochodeň a nechal zhasnout svá ústa a oči. Vydal se směrem dopředu a pak po točitých schodech nahoru. Tam ho čekaly jen velké masivní dřevěné dveře. Mučarix se je pokusil vyrazit ramenem, pak udeřil vší silou palcátem a zkusil to i nohou. Nezabíralo to. Položil ruku na palcát a začal zase čarovat. Palcát se rozžehl a začal vydávat světlo a teplo. Pak s ním udeřil na dveře, přímo doprostřed. Ozvala se rána a všude se rozlétlo splašené světlo. Dveře praskly. Mučarix vběhl dovnitř a rozhlédl se. Stál v malé místnůstce, byl tu stůl a židle z obou jeho stran, jinak nic. Na stole ležely pergameny. Mučarix si sedl za stůl a zažal jimi listovat. Všechno to byly spisy o jednotlivých vězních zde vězněných. U většiny starších bylo razítko s lebkou. Pak našel to co hledal – svůj spis. Prý byl uvržen do vězení nadosmrti, bez jídla a vody a to vše za mučaiství a boje proti mučaiské jednotě. To ho docela popudilo. Jak mohou někoho nechat takhle odporně zemřít za to, že je mučai? Pak si ale vzpomněl na to, co provedl Muhajfovi, usmál se a opět list položil na stůl. Už chtěl na svůj spis natisknout „propuštěn za dobré chování“, ale pak si uvědomil, že je to nesmysl a že mu to nikdo nesežere. Vrátil se dolů, vzal žalářníkovi klíče a vyměnil s s ním oblečení a všechny věci. Pak ho uzamkl do své cely, ve které vše co mohlo hořet hořelo od požáru nad zemí. Při troše štěstí si muhaiové budou myslet, že je to on sám. Pak se vydal ven. Vyšel ze dveří vězení. Nikdo si ho nevšímal, všichni hasili požár. Odkráčel vstříc neznámému městu a obtížnému úkolu – zavraždit Muhagina a asi i Muharu.

#Muhara 12

 

[V]Část dvanáctá – střet[V]

 

[B]M[B]učarix šel rovně ulicí. Vedla ho intuice. Obyčejně na tohle moc nedal, ale teď ten pocit byl tak silný, že jej nešlo potlačit. Jakoby ho sama půlka amuletu volala k sobě a žíznila po krvi jeho nositele – Muhagina. Nad tím ale Mučarix ani moc neuvažoval. V duchu si stanovoval priority. Došel k názoru, že nejdůležitější je odpravit Muhagina, pak ukrást amulet, pak zabít Muharu a až pak zůstat naživu.

Po chvíli si uvědomil, že vstoupil do slepé uličky. Rozhlédl se a spatřil hospodu. Napadlo ho, že by se skrz ní možná dalo projít do dalších uliček a co líp, možná tam získá informace o umístění jeho cílů. Otevřel tlusté dubové dveře a vstoupil. Vevnitř byl cítit tabák. Všude se ozýval charakteristický smích mužů nad padesát zim s pár korbely piva v žaludku. Hospoda byla rozlehlá a plná. V přízemí bylo deset stolů, u nichž starší muži hráli mariáš, nahlas rozprávěli a smáli se. V druhém patře pak vysedával zbytek obyvatelstva, který nelze zařadit jako alkoholické či mariášové závisláky. Mučarix se rozhlédl a pak přešel k pultu na druhé straně prvního patra. Loktem se opřel o pult a v odrazu lahve naproti sobě přes pult si prohlížel sám sebe a posléze hlavně věci za ním. Bylo by přiliš nápadné zůstat otočen čelem k hospodě, třeba ho tu už někdo zná...

 

 

[B]Z[B] jeho pozorování a úvah ho vyrušil hrubý mužský hlas.

„Dáš si něco mladej?“ zahromoval hospodský.

Mučarix zvedl oči a rohlédl si ho. Byl vysoký, silný, tlustý a hnědovlasý. Mučarix si chvíli prohlížel polici s alkoholem za pultem. Pak došel k názoru, že nejlepší odlesk poskytuje lahev od rumu a tak si objednal celou flašku rumu. Trochu upil, ale ne moc a začal se s ní rozhlížet po hospodě. Pak zahlédl více, než doufal zahlédnout. Ve vrchním patře přímo naproti němu seděl otočený zády k němu Muhara. Přes díru pro schody mezi prvním a druhým patrem mu byla vidět jen polovina těla, přesto se ale Mučarix nemohl splést. S někým si povídal, ale ten někdo nebyl z tohoto úhlu vidět. Mučarix nepozorovaně vstal, spustil si pracně rukou učesané vlasy přes jedno oko aby byl obtížněji identifikovatelný a vydal se nahoru po schodech. K Muharovi zůstal zády a snažil se z odrazu z lahve s rumem poznat, s kým se to baví. Po chvilce zpozoroval, že hrají vrhcáby a že ten druhý je pravděpodobně náhodný hráč z hospody. Vlastně se spolu ani nebavili, jen stále házeli kostky a drobnou sumu peněz přesouvali z jedné strany stolu na druhou. Mučarix si stoupl ke sloupu těsně za tím, co s Muharou hrál vrhcáby. Předstíral, že si čte nějakou vývěsku na sloupu. Pozdvihl lahev rumu do výše svých očí a prozkoumal ještě lépe Muharu. Musel to být on! Pak našel další stopu, že se nespletl – Surisagamu. Měl ji u pasu po levé straně, tak jako minule, když se setkali. Muhara seděl zády u dřevěného zábradlí na kraji plošiny druhého patra. To Mučarixovi vnuklo další nápad. Dopil skoro celou lahev rumu a následně se prudce otočil a vší silou ji rozbil o hlavu Muharovému spoluhráči. Ten se svalil na stůl. Muhara instinktivně sáhl k pasu, ale nestihl to. Mučarix vší silou strčil do židle s neznámým mužem v bezvědomí. Židle vrazila do stolu, ten se rozlétl dopředu a udeřil Muharu svou hranou silně do břicha. Ten i s židlí vyletěl dozadu a s řachnutím přerazil zábradlí a i s židlí spadl dolu do prvního patra. Mučarix nečekal, doběhl ke hraně patra a stůl, který zůstal v pozici balancujíce na hranici zhroucení dolů postrčil. Ten spadl dolů, na Muharu.

 

[B]P[B]ak se konečně Mučarix podíval dolu. Celá hospoda utichla, klavírista naproti němu ve druhém patře přestal hrát a ohlédl se. Všichni se podívali nejprve na Muharu sténajícího dole a následně na Mučarixe nahoře. Hospodský pro něco sáhl pod pult. Po skoro deseti neuvěřitelně dlouhých vteřinách napjatého ticha dole v patře prudce vstal jeden starý šedivý evidentně silně opilý muž a převrhl stůl. „Rvačkááá!!!!“ zařval z plných plic a v celé hospodě začal neuvěřitelný chaos. Všichni začali sbírat lahve, židle, stoly, svícny a všechny možné improvizované zbraně a mlátit s nimi do nejbližších lidí. To se mučarixovi náramně hodilo. Sám podpálil několik stolů pod sebou. Nedopitý tvrdý alkohol na nich začal prudce hořet a posléze začalo chytat i vše okolo. Pak se Mučarixova pozornost obrátila zpět na Muharu dole pod ním. Zrovna vstával. Mučarix skočil dolů patra s úmyslem dorazit Muharu. Ten si ho ale všiml dříve, než by bylo potřeba a uskočil do strany. Mučarix dopadl. Hned jak se chodidly dotkl země, dostal prudkou ránu do hrudi od Muhary. Spadl na zem. Muharovi tekla krev z nosu a ucha, ale jinak vypadal v pořádku.

„Mučarix?“ zeptal se Muhara nesměle.

„To si piš, a teď už tě dostanu!“ odpověděl vztekle Mučarix a kotoulem vzad se znovu dostal na nohy. Naplnila ho zuřivost. Zaťal pěsti a vyšel vstříc Muharovi. S tím to ale ani nehlo a též odhodlaně kráčel naproti Mučarixovi. Začali se nejdříve obcházet, pak po sobě kopali, bušili pěstmi a nakonec se na sebe vrhli a přepadli na zem. Škrtili se a zmítali, převraceli se jeden přes druhého a pak zase vstali. Mučarix zkusil Muharu podpálit, ten ale oheň odvál pomocí magie. Všude kolem stále zuřila tvrdá rvačka. Pak Muhara zalovil v hromadě suti a vytáhl Surisagamu. Vysunul ji z pochvy a namířil před sebe. Odhodlaně kráčel k Mučarixovi. Ten ale necouvl. Šel stále dopředu, jakoby byl také ozbrojen. Muhara po něm sekl. Mučarix přecejen musel couvnout a pak to šlo jedna rána za druhou. Muhara sekal a bodal vší silou a Mučarix jen taktak uhýbal. Musel couvat. Posléze se dostal ke zdi. Muhara se zeširoka rozpřáhl mečem nad hlavou připraven ukončit Mučarixův život. Mučarixe v tu chvíli napadlo jen „zklamal jsem“. Schoulil se k zemi a ze zvyku se kryl rukama. Zavřel oči.

 

[B]T[B]ěsně před ním se ozvalo cinknutí. Pozvolna oči zase otevřel. Někdo Muharův úder zablokoval. Než si Mučarix uvědomil kdo to je, už Muhara ležel na zemi. Toho Mučarix využil a zaměřil pohled na neznámého zachránce. Měl červený plášť a kápi. V jedné ruce meč na konci zahnutý nahoru a v druhé jakousi podivnou zářící dýku. Měla dvě tenké čepele těsně vedle sebe a zelený jílec. Mučarix využil krátké pauzy a sebral ze země nohu od stolu. Pak ti dva – neznámý zachránce a Muhara začali bojovat. Boj byl zhruba vyrovnaný, i když Muhara byl přecejenom pravděpodobně silnější. Mučarix s nohou od stolu přiběhl blíž. Muhara ustoupil krok od svého neznámého soka a za pomoci magie vzduchu se spirálovitě vznesl do hořícího druhého patra. Druhé patro bylo již v dezolátním stavu, schody nahoru se už zřítily a nikdo tam nebyl. Neznámý zachránce odložil kápi. Mučarix strnul překvapením, když zpod pláště vykoukli ladné rysy, červené hedvábné oblečení a černobílé vlasy – Mučača.

Mučača skočila salto vzad vzhůru a dopadla do druhého patra. S Muharou na sebe řvali něco nesrozumitelného a ostře bojovali. Mučarix přiběhl ke krbu a sebral z jeho římsy sekeru. Pak se důkladně odrazil a rovně skočil nahoru – nahoru do těch hořících pekel druhého patra, kde ho zcela jistě nečekalo nic dobrého. Dostal se sem ale příliš pozdě. Muhara již odzbrojil Mučaču a teď jí tiskl ke krku svůj meč a něco jí šeptal do ucha. Mučača se nezmítala, v klidu poslouchala a odpovídala.

„Nech jí být“ vykřikl Mučarix na Muharu.

„Ale já jí nechci ublížit, opravdu“ odpověděl v klidu Muhara. To Mučarixe trochu zarazilo. Pomalu přistupoval blíž a čekal, až mu další kroky Muhara zakáže a vezme si Mučaču jako rukojmí. Nestalo se tak, Muhara jí pustil, sebral ze země její dýku a podal jí ji.

„Co se to děje? Vy nejste proti sobě?“ vyhrkl ze sebe Mučarix spěšně. Muhara s Mučačou se na sebe podívali. V jejich pohledu se přes všechny přísahy nepřátelství a schválnosti nezjevila zloba ani hněv, bylo to něco jiného, nepopsatelného. Muhara chvíli přemýšlel nad odpovědí. „S holkama se neperu“ pronesl následně sarkasticky. Mučarixe to podivilo. Rozhodl se nad tím nepřemýšlet a vrhl se se sekerou po Muharovi. Ten se začal letmo bránit. Mučača chvíli jen pozorovala, pak se také vrhla do boje, se záměrem dva nesmiřitelné soky od sebe spíše rozdělit, než někoho z nich zavraždit, přecejen se ale držela spíše Mučarixe. Zatlačili Muharu až k plápolajícímu ohni. Muhara skočil do zadu na hořící podlahu, která se pod jeho váhou propadla, bez problémů dopadl kotoulem a skočil ke zdi. Mučača a Mučarix za ním skočili stejnou cestou, dopadli ale hůř jak on, Mučarix do předklonu tak, že si musel mnout nohy a Mučača do kleku, kde si natloukla koleno. Muhara doběhl ke zdi, odstrčil opilce jež mu stál v cestě a sejmul ze zdi v rohu místnosti oštěp. Vzal si ho do pravé ruky podhmatem a Surisagamu zabodl do ohořelého stolu vedle sebe. Pozvolna se otočil a nalezl svůj cíl. Mučarix s Mučačou zrovna vstávali ze země. Muhara nezaváhal a mrštil oštěp vši silou před sebe. Oštěp letěl velice dlouho, než našel svůj cíl. Bohůžel se cíl oštěpu a cíl Muhary neshodovali. Netrefil se. Oštěp se namísto do Mučarixe zarazil do Mučačy. Trefil ji těsně pod pravou klíční kost a vylezl hrotem na druhé straně. Muhara s Mučarixem naráz vykřikli. Mučarix chytil prudce padající Mučaču za záda a podíval se jí do jejích skelných černých očí. Něžně ji položil na bok a několikrát zatočil nad hlavou sekerou. „Tys jí zabil, ty mizero!“ zařval na Muharu.

 

„[B]J[B]á...já...já jsem nechtěl“ vykoktal ze sebe zmatený Muhara. Mučača se za pomocí rukou vzepřela a znovu spadla na zem. Mučarix se obrátil a přispěchal k ní. Zjistil, že stále žije. Sáhl na kopí a chystal se ho vyndat. „Ne, to nesmíš!“ vykřikl Muhara. „když jí to vytáhneš, umře“. Mučarix si Muharu chvíli prohlížel, pak usoudil, že má asi pravdu a stáhnul se do pozadí scény. Muhara přiběhl k Mučače. Zjistil, že oštěp pravděpodobně ani nepropíchl plíci, zato poškodil nějakou žílu či tepnu a Mučača pravděpodobně vnitřně krvácela. Byla skoro v bezvědomí. Musel to zariskovat. Chytil oštěp za konec a jemně a hladce ho vytáhl nahoru. Byl celý od krve. Hodil ho za sebe a rychle přiložil Mučače ruku na ránu. Stále žila, což byla přinejmenším velmi dobrá zpráva. Krev jí začala téct ven z rány. Muhara si serval košili a začal ji vázat napevno kolem dokola vrchní části Mučačiny hrudi. Krev se snad zastavila, nebo alespoň zpomalila. Muhara na chvíli přestal pozorovat Mučarixe. Hned jak s Mučačou skončil, uslyšel za sebou zlověstné ticho. Otočil se. Za ním stál Mučarix, v ruce držel onen zkrvavený oštěp a mířil s ním na Muharu.

„Teď tě zabiju, propíchnu tvý tělo skrz naskrz a necham tě tu chcípnout!“ řekl rozezleně Mučarix. „Klid, vždyť jsem ti zachránil sestru“ namítl Muhara.

„To je jedno! Taky žes jí to zranění způsobil!“ nedal se ukecat Mučarix a chladnokrevně mrštil po Muharovi kopím. Muhara ledabyla zdvihl ruku a magií větru kopí zastavil těsně před sebou, otočil o 180 stupňů a chytil za konec. Mučarix se nezastavil. Neozbrojený se rozeběhl naproti Muharovi. Svíral pěsti, měl vztek. Muhara chvíli přemýšlet, zdali zakusí čestný boj pěst proti pěsti, nebo zdali využije jeho vzteku a chladně ho zabije zbraní. Nakonec vyhrála druhá možnost, Muhara před sebe na poslední chvíli natáhl oštěp i Surisagamu. Mučarix pravděpodobně chtěl zabrzdit, ale nestihl to. Oštěp projel jeho břichem a Surisagama jeho hrudí. Zastavil se až u jílce Surisagamy a u Muharovy ruky na oštěpu, těsně u Muhary. Jeho tělo ztrácělo vládu, opřel se čelem o Muharovo rameno. „Postarej se prosím o Mučaču, prosím...“ sykl ještě Muharovi do ucha. Pak krok ustoupil, smýkl se do strany, že z něj Surisagama vyjela a zůstala v Muharově ruce a oštěp se zlomil. Mučarix padl k zemi na břicho. Muhara se skrčil až těsně k němu, obrátil ho obličejem, z kterého pomalu odcházel život k sobě. „Bude v bezpečí, nezabiju jí ani to nikomu nedovolím, slibuju“ pošeptal mu Muhara. Nato se z Mučarixových černých očí vytratil veškerý život, jeho hlava klesla a krev se rozlila po podlaze.

 

#Muhara 13

 

[V]Část třináctá – souboj vůlí[V]

 

[B]M[B]uhara nechal zakopat Mučarixe, zlotřilého vraha Muhajfy a Mučaču odnesl do nemocnice. Chvíli přemýšlel, jestli by jí neměl raději nechat zavřít do vězení, ale nakonec z toho sešlo, pouze upozornil ranhojiče, ať jí nedá příležitost natropit paseku. Přežila to, ale jen taktak. Hned další den zrána zašel za Muhaginem, který se připravoval na cestu do hlavního města – Jirenenty.

 

[B]K[B]dyž za ním přišel do jeho malého pokoje v odlehlém hostinci, Muhagin měl na sobě královský hermelín a něco balil do ošoupaného pytle. U hrubě tesaných dveří pokoje stáli dva strážci. Pustili mě dál. Muhagin bohužel asi neměl příliš času. Muhara ho chvíli pozoroval jak poslepu balí věci a přemýšlel, zdali o něm navzdory své slepotě ví.

„Proč si přišel, Muharo?“ zeptal se najednou Muhagin, aniž by se otočil či aniž by cokoliv zaslechl.

„Jak jste poznal, že sem někdo přišel a jak jste poznal, že jsem to já?“ podivil se Muhara.

„Stejná chůze, stejný zápach...i když teď je z tebe cítit i krev a pot...moment, ty jsi se popral, že?...ne neodpovídej mi, bylo to v nějakém zakouřeném hostinci, spíše větším. Nebyla to ale určitě klasická rvačka, tvé srdce buší nepravidelně, napjatě, ne hrdě...zase jsi jí potkal?“ zeptal se nakonec, i když Muhara nepochyboval, že Muhagin zná odpověď. Muhara s Muhaginem nikdy o Mučače nemluvili, zaráželo ho, že toho tolik ví jen z nasání nosem trochy vzduchu, ale na to teď neměl čas. Chvíli přemýšlel, jestli se má zeptat koho to zase potkal, ale pak tuto otázku označil za zbytečnou. „Ano“ odpověděl.

„Muharo, nikdy jsem jí neviděl, i když...vidím jí. Ano, už ano. Je krásná, v tom máš pravdu, ale pozor na ní. Pokusila se tě už jednou zabít, nenech si ji příliš přirůst k tělu!“ zavaroval Muhagin. Teď už Muharovi došla tolerance a chápání.

 

„[B]J[B]ak jí můžete vidět? Nikdy jste jí přece neviděl! A jak můžete vědět, že se mi tak trochu líbí?“ zeptal se Muhara lehce zvýšeným hlasem.

„Tvá mysl je pro mě jako otevřená kniha“ řekl a vstal „nedovol Mučaiům, aby pro ně číst tvé záměry a vzpomínky bylo tak snadné, jako je pro mě teď.“ Stáli blízko sebe. Muhara se mu díval přímo na jeho červený šátek, jímž měl obvázané oči.

„Takhle se tedy Velký Mučai dozvěděl o mém dědovi?“ zeptal se Muhara.

„Ano, přesně tak. Není to složité, hlavně když má někdo emoce vyryté na kůži, ne v mozku. Muharo, tvůj výcvik je již skoro u konce, umíš bojovat i v praxi, jak jsem viděl, ale tyhle věci ani zdaleka neovládáš.“ řekl Muhagin.

„A jak to děláte?“ zeptal se Muhara prostě.

„Stačí se zklidnit, nevnímat svět okolo tebe, ani svět uvnitř tebe, pouze svět uvnitř pozorovaného předmětu. Nebuď chvíli sebou, staň se jím a dozvíš se nejvíc...stejně tak můžeš přestat vnímat všechno v sobě a vnímat jen bojiště, přilétající zbloudilé šípy či třeba pokoj v hostinci“ vysvětlil Muhagin. Muhara to hned zkusil. Zapomněl na vše, dokonce i na Mučačiny černé oči a myslel jen na Muhagina, vrtal se do něj jako červ do jablka. Muhagin se bránil, ale pak asi úmyslně povolil a dovolil Muharovi nahlédnout do něj. Bylo to zvláštní. Všechny vzpomínky dlouhého života stály před ním jako svazky v knihovně, průstupné, ale nijak netříděné, všechno to na něj padalo jedno přes druhé. Pak se ho ale najednou ujal pocit velkého nebezpečí. Přerušil spojení, nevěděl co se děje. Jakmile otevřel oči, dostal od Muhagina úder pěstí do čela. Muhara spadl na zem.

 

„[B]I[B] k tomuhle může sloužit čtení myšlenek“ řekl vítězoslavně Muhagin. Muhara rychle udělal ze země kotoul vzad do kleku a stoupl si. Zaťal pěsti a stál, připraven konečně v souboji porazit svého mistra. Pokusil se o něco podobného jako minule, zapomněl na všechno, jen ne na Muhagina, a tentokrát i na sebe. Obcházeli kolem sebe v kruhu. Muhagin pak natáhl ruku.

„Na co myslíš!?“ ozvalo se mu v hlavě nahlas. Projela jím bolest. Začal si vybavovat krvavé události svého života. Nekokázal se plně soustředit a než se zmohl, dostal druhou ránu do obličeje. Teď už nespadl. Otočil se a praštil vší silou po Muhaginovi. Ten to předpokládal a ohnul se. Muhara udeřil opět a ještě po svém mistrovi kopl a ohnal se loktem. Muhagin se všemu vyhnul a když už Muhara opět udeřil, chytil jeho ruku, kopl ho bolestivě do břicha, pak ho pustil, přeskočil roznožkou a kopl zezadu. Muhara spadl na zem a zhluboka vydechl. Muhagin mu poklekl na záda a obrátil hlavu o devadesát stupňů doleva.

„Nenech se ovládnout vztekem, všechno je to o soustředění“ pošeptal pak Muharovi. Ten se ještě jednou nadechl a začal znovu soustředit. Pak se prudce nohama i rukama odrazil od země. Muhagin nadletěl do vzduchu a Muhara získal čas se otočit na podlaze a uniknout mu. Udělal sklopku a dostal se na nohy. Muhagin dopadl též do stoje. Pak po něm kopl, ne silně, jen tak mimochodem směrem na obličej. Muhagin jeho ránu zablokoval levou rukou a chystal se Muharu praštit do lýtka kopající nohy. Muhara ale udělal něco nečekaného. Zdvihnoutou nohu položil Muhaginovi na rameno a odrazil se od ní. Letěl. Ve vzduchu se otočil a namísto toho, aby se naplácl na zeď se od ní oběma nohama odrazil. Přelétl Muhagina a dopadl těsně za ním. Muhagin se velice rychle otočil, ale když tomu tak udělal, dostal prudký úder do žeber. Vylétl a zabořil se do prkenné zdi. Muhara zvítězil. Muhagin si oprášil hermelín a pogratuloval mu. Nadále nečekal, popadl napěchovaný pytel, dal ho jednomu ze strážců a pokynul jim k východu. Oba se uklonili a odešli.

„Jedeme do Jirenenty! Zavelel.

 

#Muhara 14

 

[V]Část čtrnáctá – Přepadení[V]

 

[B]„[B]Vyjeli hned za úsvitu. Jeli do hlavního města říše. Spěchali. Bylo jich odhadem třicet. Vedl je král Muhagin, měli s sebou amulet osudu, nebo alespoň jeho bílou polovinu, jeli rychle, nehledali cesty, jeli rovnou lesem. Spěchali, velmi spěchali.“ řekl onen podivný muž bez tváře, který se umí tak dobře ztratit lidským očím uprostřed černého sálu na severu říše.

„Hmmmm!“ Zařval Velký Mučai vztekle.

„Sejmeme je a pak je vykucháme! Jaký je plán?“ zeptal se jen tak do vzduchu sám sebe, všichni zúčastnění ale věděli, že kdyby mu přerušili monolog, zabil by je pohledem a tak mlčeli. „Čapneme je v lese na samotě v noci ze zálohy, někde na cestě a rozsekáme je na malý kousíčky!“ zařval. „Dnes zase opustím svůj hrad a pojedu na to osobně dohlédnout!“ při těchto slovech se všichni přítomní generálové vylekali. Vždy, když Velký Mučai opustil svůj hrad, byl z toho oboustranný krvák.

„Osedlejte mi vozítko a připravte deset tisíc jezdců!“ zavelel. Jeden z generálů opatrně povstal ze židle.

„Můj pane, když dovolíte... my máme sotva sedm set vojáků tady na severu a maximálně dalších tisíc na jihu“ Velký Mučai se pomalu otočil. Anonymnímu generálovi začalo pozvolna docházet, že asi zachyboval.

„Říká ti něco pojem poslušnost bez námitek!?“ zahromoval Velký Mučai.

„Omlouvám se můj pane, již se to nebude opa...“ nedořekl generál. Velký Mučai bleskovým pohybem sebral ze stolu kalamář a mrštil s ním po něm takovou silou, že se mu zastavil až v hrudním koši. Muž upadl na zem a z rány se mu řinula krev s inkoustem.

„Deset tisíc jezdců se u mě hlásí odpoledne!“ Nikdo si již nedovolil nic namítat.

 

[B]M[B]uhara seděl ve svém pokoji na židli. V náručí držel pospravovanou Mučaču. Chvíli přemýšlel, zda je ona host či zajatec, pak zdali být galantní či negalantní, zdali o ní povědět někomu jinému a hlavně co s ní bude, až zítra za úsvitu vyjedeme. Nakonec se rozmyslel, položil jí do své postele a přikryl. Lehl si na zem. „Doháje, málem jsem na to zapomněl“ řekl si Muhara a zase rychle vstal. Stáhl ze stále tvrdě spící Mučačy peřinu a prohledal jí záhyby červených šatů, které měla stále na sobě. Na vnitřní straně stehna měla upevněný nůž. Vytáhl ho ven. Byl dlouhý a velice zvláštní. Měl dvě hrozně tenké čepele těsně vedle sebe a ve škvírce mezi nimi ozubení. Byl tak tvrdý a pevný, že i přes tenkost by byl jistě schopen odrazit meč. Rukojeť byla vysázená drahokamy a pro lepší držení obmotaná provázkem. Na půlměsícovém jílci otočeným ostřejším úhlem od ruky posázeného černými granáty měl vyryto „Ratakara“. Muhara ho schoval pod svůj vlastní polštář a šel si lehnout. Nechtělo se mu Mučaču nějak svazovat, ale přecejen si připadal v nebezpečí tak pod peřinou svíral Surisagamu.

 

[B]J[B]eště než se rozednilo se Muhara vzbudil. Nejdřív se mu nechtělo vstávat, ale pak si vzpomněl, co že se to má dneska stát a tak se vykopl na nohy. Něco ho překvapilo. Mučača neležela na jeho posteli, nýbrž stála u pultu sloužícího k vaření a cosi vyráběla. Nevypadala nebezpečně. „Dobrý jitro“ pozdravil nesměle Muhara. Mučača se otočila. Podala sedícímu Muharovi hrneček s čajem a opětovala pozdrav. Muhara poděkoval a pak Mučača začala. „Víš, promiň, že jsem se tě pokusila zabít...“

 

[B]C[B]hvíli se bavili o tom, co se stalo v té zakouřené hospodě a o Mučarixových posledních slovech. Pak Muhara změnil téma.

„Za chvíli odjedu pryč, do hlavního města na korunovaci Muhagina králem všech muhaiů. Co bude s tebou?“ zeptal se Muhara.

„To nevím, asi pojedu pryč, domů ne, tam už nechci a asi by mě ani nepřijali, najdu si práci někde tady ve vesnici“ zauvažovala nahlas. Muhara by byl raději, kdyby jela s ním, nebo kdyby měla alespoň nějakou životní jistotu.

„Víš co, jdi do naší vesnice Muhafopar, je to na jih kousek odtud, možná dva dny cesty. Vezmi si jednoho z koní ze stáje, přinesu ti nějaké jídlo a peníze. Je to poblíž Okilandu, nemůžeš to minout. Jdi do hostince „temný pajzl“ a počkej tam na mě. S nikým se moc nebav, přijedu tam do týdne, slibuju.“ řekl Muhara. Mučača kývla a šla si opatřit potřebné věci na cestu. Muhara byl vděčný za ukončení rozhovoru a odebral se svou cestou. Vzal si své sváteční šaty a přes ně si navlékl brnění. Za pas si dal Surisagamu i Ratakaru a utíkal k bráně. Už měl skoro zpoždění. Stálo tam už spousta lidí, ale naštěstí nebyl poslední. Pozdravil se s Muhaginem a zanedlouho vyrazili.

Jak Muweon předpověděl, jeli vskutku rychle, terénem a přímou čarou. Jednotce složené z pěti set mučaiských jezdců a Velkého Mučaie netrvalo dlouho, než narazili na stopu odhadem třiceti cválajících jezdců. Jel s nimi i Muweon na svém dávno mrtvém koni, kterého den předtím vykopal.

 

[B]S[B]kupina se na noc utábořila mezi stromy. Nerozdělávali oheň, netoužili po tom, aby si jich někdo všiml. Jeli v utajení. Na noc postavili hlídky, vždy dva muže na dvě hodiny. V noci nemělo smysl pokračovat v cestě, ještě by narazili do stromů, zabloudili či uštvali koně.

 

[B]P[B]ři druhé hlídce chvilku před půlnocí Muharu vzbudil hluk, hrozný hluk. Otevřel oči, chňapl po luku a bleskově zasadil šíp do tětivy. Vstal a rozhlédl se. Všude okolo hořely spousty stromů, muhaiové se pozvolna budili. Všude se ozýval smíšený hurónský řev stovek mučaiů a něčeho hrozného, vysoký nepříjemný křik nějaké obludy. Když Muhara zjistil, že mu bezprostřední nebezpečí nehrozí, povolil luk a utíkal budit ostatní, kteří se malátně zvedali. Spletl se, hrozilo mu bezprostřední nebezpečí, stejně jako všem okolo. Ze vzduchu ze středu hrozivého kvílení se snesl plamen, ohnivý sloup hořící neskutečným horkem. Muhara nečekal a skočil do strany. Plamen ho lehce ožehl zezadu a spálil půdu za ním na škvarek. Muhara obrátil oči nahoru a spatřil děsivé monstrum. Nad jejich hlavami se vznášelo obrovské zvíře, mělo obrovská netopýří křídla a hlavu velkou, samý osten a výběžek končící ostrým zobákem. Nohy to mělo jen dvě silné velké vzadu, to vepředu by se dalo považovat spíše za jakési opičí dlouhé ruce s dlouhatánskými drápy na konci. Ocas to mělo dlouhý, ostnatý na konci zúžený. Celé to bylo černé, jasně leskle černé až na červený zobák a oči. Řvalo to hrozně nahlas a chrlilo sloupy ohně. V místě, kde dlouhý krk přecházel v tělo někdo seděl a Muhara dost dobře věděl kdo – byl malý, vlál za ním dlouhý černý plášť a černé vlasy a v ruce držel lesklý dlouhý meč, podstatně delší jak on sám. Několik duchapřítomných muhaiů se po něm snažilo střílet, ale od příšery se šípy jakoby odrážely. Monstrum se opět odletělo připravit na další střemhlavý nálet a Muhara tak získal trochu času. Zjistil, že jezdci přijíždějí ze severu a je jich dost. V jejich čele jel Muweon na svém přízračném koni. Muhara doběhl k blízkému stromu s rozlehlou a širokou korunou. Strom sice už začínal hořet, ale to nevadilo. Jediným očarovaným úderem Surisagamy strom přeťal a kouzlem nasměroval, aby spadl na zem kolmo k přijíždějícím mučaiům.

 

[B]K[B]dyž strom spadl, klekl si s napjatým lukem za něj a čekal. Několik muhaiů se k němu přidalo. Byl to hrozný pocit. Bylo jich málo, mučaiů naopak hodně. Vedle sebe zahlédl Muhara krčícího se slepého mistra a krále. Nebyl ozbrojen, ale i tak Muhara věděl, že je pro mučaie smrtelně nebezpečný. Pozdvihl oči k nebi a něco začal drmolit asi v elfštině. Pak do zužujícího se místa mezi stromem a muhai udeřil blesk a s ohromující ránou vybouchl. Některé mučaiské koně se splašili a obrátili se pryč, shodili ze sebe své zlotřilé jezdce a utekli. Veprostřed se rozhořel mohutný magický plamen, ze kterého se začali rojit houževnatější jezdci. „Palte!“ vykřikl Muhagin a sám před sebe poslal větrné tornádo. Muhara přejel dlaní po hrotu šípu a zakouzlil. Kouzla magie země byla obtížnější, ale některé už Muhara ovládal. Svůj šíp připojil k překvapivě strhující salvě. Jakmile jeho šíp dopadl na zem před mučaie, v zemi se s praskáním objevilo množství trhlin, ve kterých neopatrní koně zakopli a shodili své jezdce přímo do křížové palby. Muhara hned vzal další šíp a střelil jím, tentokrát cíleně. Mučai zařval a spadl z koně pod nohy přibíhajícím. Přes veškeré úsilí se ale nepodařilo rychlý a zběsilý útok mučaiů zadržet. Pak se za nimi začalo ozývat svištění křídel a řev a následně místo krytu muhaiů pohltil plamen. Skoro všichni se sice stihli dostat do bezpečí, ale přišli tak o úkryt. Šípy už začaly létat i ze strany jezdců. Všude se ozýval křik. Pak Muhagin sebral ze země kopí a mrštil s ním po monstru, jež se jim stále vznášelo nad hlavami. Kopí prorazilo tvrdou hroší černou kůži a zabodlo se zvířeti do hrudi. To zasténalo a spadlo do houfu přijíždějících mučaiů.

 

[B]V[B]šichni muhaiové se hnali ke koním a utíkali. Jen Muhagin ne. Shodil ze sebe šedou pláštěnku a odhalil svůj hermelín a zlatem vykládaný kyrys. Tasil dlouhý jedenapůlruční meč a šel směrem ke spadlé příšeře a mučaiům. Na krku se mu houpala bílá půlka amuletu. Vyletělo po něm několik šípů, ale minuly se. Zpod křídel vzpínajícího se monstra vystoupila snadno a přesto obtížně přehlédnutelná postava. Velký Mučai držel dlouhý a těžký obouruční meč a pomalými odměřenými kroky postupoval k Muhaginovi. Na krku měl černou půlku amuletu osudu. V očích mu plála nenávist a odhodlání. Muhara tasil meč a popošel za Muhaginem. Ten se k němu otočil a vtiskl mu do ruky obálku. Muhara se na nic neptal a uschoval si ji do vnitřní kapsy pláště. Ti dva byli už skoro u sebe. Všichni čekali, že začnou mluvit, ale nezačali. První udeřil Velký Mučai velmi prudkým reverzem a následným výpadem bodnutím. Muhagin to asi bral jako navázání rozhovoru a jeho rány ledabyle odstrčil. „Zdravím bratře, hodláš o osudu říše rozhodnout tady a teď, nebo zase zbaběle utečeš až tě porazím?“ pronesl Muhagin polovýsměšně. Velký Mučai ještě přidal do svého trvalého hněvu a jediným skokem Muhagina přeskočil a následně udeřil zezadu. Sekl ze strany v úrovni svých očí vší silou, možná až moc silně. Muhagin nadskočil jenom o kousíček, víc nebylo třeba, neboť Velký Mučai mu sahal zhruba po kolena. Za skoku se otočil čelem ke svému bratrovi a poprvé udeřil. Velký Mučai nastavil záštitu svého meče. Chvíli na sebe nenávistně hleděli a pak se přestali oťukávat a pustili se do skutečné brutální pranice. Velký Mučai stál necelých čtvrt sáhu od Muhagina, svým vysoko zdviženým mečem mu stále útočil na hlavu a na ramena zatímco svými nízko položenýma nohama se snažil kopat Muhaginovi do kotníků. Pro Muhagina nebylo zrovna snadné se mu bránit, bylo to jakoby na něj útočili dva protivníci najednou ze dvou stran najednou – jeden malý, vzteklý, šílený a kopající zezdola a jeden silný, vytrvalý a fanaticky bodající a sekající ze shora. Nakonec se Muhaginovi podařilo získat alespoň rovnováhu sil, ne-li vedení tím, že nic nečekajícího Velkého Mučaie kopl kolenem do nosu a následně vší silou sekl do shrbených nekrytých zad. Muharu nepřekvapilo, že rána, který by přesekla dubový trám Velkému Mučaiovi moc neublížila, ale Muhagin tím alespoň získal čas na svůj další úder. To ale nestihl, protože ho shrbený Velký Mučai silně sekl do holenního chrániče svým těžkým mečem. Muhagin spadl – přímo na něj. Chvíli se tam tak zmítali, až přecejen pažemi silnější Muhagin získal převahu a bratra odzbrojil, položil na něj nohu a sám si stoupl. Dav přihlížejících mučaiů se obrátil do vzteklého řevu a ohromnou rychlostí vyrazil na pomoc svému zlotřilému pánu. Muhagin bodl, ale Velký Mučai se převalil a Muhagin minul. Byl donucen opustit svou pozici, krůček od vítězství války a stáhnout se do bezpečí. Za běhu naskočil na koně, kterého mu již Muhara připravil a rozjel se pryč.

 

[B]Z[B]anedlouho je dav mučaiů s odpočatými koňmi dostihl, na pasece. Už svítalo. Velký Mučai si „půjčil“ koně od jednoho ze svých podřízených a jel v čele. Muhagin zastavil. Skokem se dostal na vrcholek poblíž stojícího stromu a zvedl polovinu amuletu nad hlavu. Mučaiové se shromáždili pod stromem, napjali tětivy a sledovali ho. „Vidíte to? Jak myslíte, že vás váš pán odmění, když mu přinesete něco, díky čemu získá absolutní moc?“ dav pod ním si začal šuškat. „Chcete bílou polovinu amuletu? Vemte si jí!“ zařval a vší silou jí i s řetízkem hodil co nejdál jak dovedl. Dav mučaiů se odtrhl od zbytku a vyjel bleskově za ním. Velký Mučai ale nejel. Spolu s Muweonem a asi dalšími padesáti mučai zůstal stát na místě. Muhagin seskočil ze stromu. „Uvidíme, jak ti to půjde bez kumpánů“ pronesl k Velkému Mučaiovi a tasil meč. Velký Mučai sestoupil z koně a zlostně na něj zasyčel. Pak se začali mlátit. Čepele svištěly vzduchem s neuvěřitelnou rychlostí a silou. Muharu napadlo, že v takovémhle souboji s někým z nich by nevydržel asi ani dvě rány. Muweon také sestoupil z koně. Svojí kostnatou pravačku natáhl kolmo do vzduchu a odkudsi mu do ní přiletěla kosa, dlouhá, černá, ostrá. „Tu obálku Muharo!“ zasyčel a blížil se. Muhara chvíli přemýšlel, zdali bude lepší utéct a zachovat tajemný obsah obálky či se Muweonovi postavit. A zvolil dobře...

 

#Muhara 15

 

[V]Část patnáctá – Sind-grenlíf[V]

 

[B]M[B]uhara pomalu vykročil k oné podivné postavě bez tváře. Surisagamu držel před sebou, se špičkou zdvihnutou na úroveň Muweonovy hlavy. Postupoval nesměle vpřed. Velký Mučai a Muhagin se už do sebe opodál zplna pustili. Muweon udělal tři rozvážné dlouhé kroky vpřed. Tráva v místech, kam došlápla jeho okovaná černá bota zvadla a zplihla. Sáhl hluboko pod svůj plášť na bok a vytáhl svojí zbraň na blízko. Bylo to cosi na způsob šavle, mělo to kulatý nepatrný jílec, na hrušce vytepanou lebku a záštitu neobyčejně úzkou, asi jako ukazováček a prostředníček vedle sebe. Muhara nepochyboval o tom, že by ji jediným seknutím na záštitu přeťal. Špičku a útočnou část čepele měl nad očekávání širokou, na konci skoro jako dvě dlaně vedle sebe. Postupně se rozšiřovala a končila jakýmsi zvláštním útvarem. Ke konci se zvyšoval úhel zahnutí a namísto špičky ještě o kousek po čepeli byl jakýsi kulatý zub v široké čepeli. Pak se zbraň ke svému jílci zase ztenčovala. Nebyla špičatá, zato ostrá byla po obou stranách a to i na záštitě, pouze ten zub skoro u domnělé špičky vzhlížel poněkud otlučeně. Na místě, kde se čepel začínala rozšiřovat Muhara přečetl archaickýcm písmem „Sind - grenlíf“. Celá zbraň byla dlouhá asi dva a půl lokte, takže asi jako Surisagama nebo každá jiný jeden a půl ruční meč. To nejzajímavější bylo, že až na bílou tepanou lebku na hrušce meče byla zbraň celá jasně černá, jako Muweon.

 

[B]K[B]dyž se soupeři dostali k sobě na dosah ruky, Muweon ledabyle udeřil střechou ze shora. Nedal do toho sílu a Muhara to stejně ledabyle vykryl. Nenechal se ale otupit mrtvým broukem a i když to nevypadalo, že bude zapotřebí se ihned vrátil ve střehu do obranné pozice. Na tohle ho při výcviku nachytali již snad stokrát, byla by ostuda, kdyby to vyšlo právě teď Muweonovi. Jeden odlákávací sek střechou, pak velmi rychlé stočení meče a prudký a rychlý rubový sek do břicha... Muhara instinktivně dal meč před sebe a očekával rychlý rubový sek. Ten se mu ale nedostal. Namísto toho Muweon stále zdviženým mečem udeřil podruhé ze shora. To Muhara nečekal. Prudce zdvihl Surisagamu a pokusil se úder vykrýt záštitou. Byl moc pomalý, přestože se Muweon evidentně příliš nesnažil. Meče se minuly. Surisagama zůstala stát ve vzduchu a těžká černá čepel udeřila Muharovi do hlavy. S kovovým zacinčením se mu promáčkla helma. Ten černý meč měl jakousi výhodu, sice se s ním pravděpodobně Muweon vůbec nemohl krýt, protože při prvním úderu Muhary do jeho záštity by se přelomil, při útoku ale meč působil spíše jako sekera, s těžkým těžištěm na konci a tak byl při útoku smrtící. Napůl omráčený Muhara spadl na zem. Surisagamu nepustil a rychle se odkulil.

 

[B]Z[B]novu vstal. Muweon k němu již byl otočený. Muhara serval svou nepoužitelnou helmu a prohlédl si jí. „Kdyby Muweon zatlačil třeba jen o trošičku víc, už bych měl rozťatou lebku!“ pomyslel si. Chvíli přemýšlel, zdali to Muweon neudělal schválně aby se s ním ještě chvíli pobavil, ale pak to vyloučil. Rozhodl se přizpůsobit svojí taktiku Muweonovu ofensivnímu stylu boje a vrhl se na něj. Pomyslel si, že když dá dostatečnou ránu, jeho chabo – silnou čepel rozetne. Udeřil kosým sekem vedeným zleva ze shora vší silou. Muweon tam opravdu dle Muharova předpokládání dal svou zbraň. Muhara zlomek vteřiny před dopadem meče zavřel oči, aby je chránil od jisker. Ozvalo se cinknutí, ne tiché cinknutí kovu o kov, ale hlasité burácející ohlušující odporné zarynčení kovových těles. Uvolnila se sprška jisker. Muhara spěšně otevřel oči a zjistil neblahý slet událostí. Muweon nastavil namísto své záštity vnitřní stranu zbraně, tam, kde čepel šla do špičky, ale tvořila onen podivný zakulacený velký zub. Muharův meč byl de facto uvězněn v rafinované skulině Sind – grenlífu.

 

[B]M[B]uweon povytáhl snadným pohybem oba meče vzhůru. Měl větší páku. Muhara nemohl dělat nic jiného než nečinně přihlížet vlastní zkáze. Pak se rozhodl tomu za každou cenu zabránit a Muweona kopl do holeně. Poprvé za celý souboj jakoby z Muweonovy prázdné tváře zmizel zlomyslný úsměv. Pohybem ruky obě čepele uvolnil, ustoupil a mnul si poraněnou nohu. Muhara zatím usilovně přemýšlel o další taktice. „Je mnohem rychlejší než já, nesmím ho nechat útočit, to by byl můj konec, zato má slabou záštitu, takže bych ho jediným úderem dokázal odzbrojit... kdybych udělal něco podobného, jako on na začátku, kdybych vedl pomalý výpad střechou na špičku jeho meče, kterou mi asi sám nastaví a na poslední chvíli prudce zesílil a ztočil na záštitu, byl by Muweon v koncích.“ řekl si nakonec. Rychlým, ale ne podezřele rychlým krokem vyšel Muhara vpřed a sekl do střechy. Ale pomalu. Muweon asi nevycítil léčku a nastavil obrannou část své podivné zbraně. Muhara zareagoval rychle. Ránu stočil na záštitu a udeřil vší silou. Muweonova zbraň se sice neroztříštila, vlastně ani nepoškodila, ale tento druh úderu Muweon neočekával. Zbraň mu klesla svou velice těžkou špičkou k zemi. Muharova Surisagama Sind – grenlíf následovala. Obě zbraně se zastavily až na zemi.

 

[B]M[B]uharova Surisagama byla ale na vrchu a k tomu s těžištěm blíže úchopové části, takže měl přes veškerou Muweonovu rychlost nespornou výhodu. Zvedl Surisagamu a vedl prudkou ránu do výpadu špičatou špičkou zbraně. Muweon se evidentně chvíli rozmýšlel, jestli zbraň upustit a couvnout před jistou smrtí, či se pokusit o zoufalou obranu. Zvolil třetí, pro Muharu nejhorší možnost. Nedbal na svojí vlastní obranu, ani pud sebezáchovy a o necelou vteřinu pomalejší černou čepelí ťal po Muharově levé noze. Obě zbraně trefily svůj cíl. Surisagama se zanořila do černého pláště i do Muweonova boku a vylezla na druhé straně. Muweonův Sind – grenlíf se zabořil Muharovi do holeního chrániče a prošel jím jako sekera máslem. Muhara ucítil bolest v noze – v kůži, později v mase a nakonec se mu černá čepel zabořila do kosti. Vyjekl a upustil Surisagamu. Spadl na zem a doufal, že jeho protivník udělal totéž. Neudělal. Vstal, několikrát kolem sebe mávl Sind – grenlífem. Z boku mu stále čouhala Surisagama a vytékala nepatrným pramínkem jasně černá krev. Pak udeřil. Muhara se zmohl na obranné kouzlo, ale to selhalo ještě předtím, než mělo zapůsobit. Otočil se na bok a pokusil se krýt loketním chráničem, věděl ale, že ho Sind – grenlíf přetne i s jeho rukou. Pak se ozvalo kovové drnknutí těsně nad ním. Zpozoroval nenávistnou prázdnou tvář Muweona a až příliš zblízka jeho černou zbraň, byla těsně nad ním. Něco tu ale nesedělo, jeho zbraň se přes veškeré snahy vlastníka ne a ne zabořit do Muhary a ukončit jeho život. Bylo tu něco, co mu v tom vadilo. Bledě modrá přes tři lokte dlouhá tenká čepel. A samozřejmě její tajemný vlastník...

 

#Muhara 16

 

[V]Část šestnáctá – zachránce[V]

 

[B]M[B]uhara ležel na zemi a stále jen tak tupě zíral na zkřížené čepele nad sebou. Po chvíli záhadný muž vyhrál a jeho modrá čepel odstrčila Sind – grenlíf dozadu. Muweon udělal tři kroky zpět a ze svého černě krvácejícího boku vyrval Surisagamu. Muhara se zatím ledabyle převalil do kotoulu vzad a stoupl si. Noha ho bolela. Vytáhl si Ratakaru – Mučačin nůž a pozoroval vývoj situace. Onen tajemný zachránce se vzpřímil, svým mečem naznačil jakési starobylé gesto, jež mu Muweon opětoval. Pomalu se smrákalo a noc přicházela. Velký Mučai stále usilovně zápolil s Muhaginem a většina mučaiů stále hledala zahozený amulet osudu.

 

[B]M[B]uharův tajemný zachránce byl oděn do brnění strážců, ne ale takového, jako měli všichni ostatní, on měl své brnění pozlacené a vlál za ním červený plášť. Do obličeje mu kvůli přilbě nebylo vidět, koukaly mu jen bystré, moudré modré oči. Muweon udělal několik rychlým kroků vpřed a pak sekl zeširoka ze strany. Strážce jeho ránu zablokoval a úder opětoval. Chvíli se oťukávali a přemýšleli o strategii. První udeřil onen tajemný strážce. Vší silou sekl ze shora. Když mu Muweon nastavil svojí zlověstnou obrannou špičku zbraně, strážce ještě zesílil. Byl to chytrá plán, Muweonovu meči sice nemohl nic udělat, ale kvůli tomu, že se Muweon kryl špičkou meče měl při nárazu a v následném zaklesnutí mnohem menší šanci na úspěch díky páce. Meče se se sprškou jisker srazily a Muweonův šel dolů první. Z ruky mu nevypadl, ale Muweon měl co dělat, aby se s ním omylem nesekl do nohy. Strážcův meč šel také k zemi, ale pomaleji. Modrá čepel se vyšvihla opět do vzduchu a se vší silou opět spadla střechou dolů, jako poprvé. Muweona z předchozí rány brněla celá paže, ale přecejen stihl zareagovat včas. Znovu nastavil svůj Sind – grenlíf k obraně. Meče se znovu srazily a Muweonův šel k zemi dříve. Třetí úder vedený stejným způsobem Muweon též zablokoval, ale po tvrdém nárazu mu černá čepel vypadla z ruky a on sám se svezl na kolena k poslední obraně. Těsně před ním ležel Sind – grenlíf a kousíček za ním pohozená Surisagama. O té ale strážce netušil. Pravou nohou zašlápl Sind – grenlíf a meč zdvihl vysoko nad hlavu. Muweon tam klečel, předstíral, že čeká na smrt, ve skutečnosti si ale za zády chystal Surisagamu. Muhara to zpozoroval. Tajemný strážce byl ale pravděpodobně natolik rozrušený touhou tím rychle zkoncovat, že tento osudný fakt přehlédl. Modrá čepel padala táhlým obloukem směrem na Muweonovu hlavu. Muweon byl ale rychlejší. Chtěl zpozazad vytáhnout Surisagamu a probodnout s ní strážce ještě než ukončí jeho vlastní „život“, nebo alespoň to, co mu z něj zbylo.

 

[B]„[B]Pozor!“ zakřičel Muhara a běžel k nim. Za běhu nadhodil Ratakaru do vzduchu a chytil jí stejnou rukou za konec čepele. Levou ruku zatím nastavil před sebe a soustředil se na kouzlo. Za zlomek sekundy strážce odvál do strany poryv větru způsobený Muharou a na místě kde stál se vytvořila přístupová cesta k napřahujícímu se Muweonovi. Kdyby Muhara nebyl dostatečně rychlý, i přes magický vítr by Muweon onoho strážce propíchnul. Muhara se odrazil pravou nohou a veškerou svou sílu i energii pohybu usměrnil do Ratakary, kterou vší silou vrhnul po Muweonovi. Když opustila jeho ruku, ještě za ní vyslal vítr, aby jí dodal další energii a lépe nasměroval. Ratakara letěla vpřed neuvěřitelnou rychlostí, těch možná dva tucty metrů, co dělili jeho a jeho cíl překlenula za zlomek sekundy. I přesto za ní však Muhara stihl vyslat další kouzlo. Přestože magie ohně byla pro muhaie nejobtížnější, občas to vyšlo. I Muharovi se párkrát podařilo pouhou myslí zapálit oheň. S Ratakarou to ale bylo něco jiného. Jak Muhara věděl, Ratakara byla očarovaná zbraň, stejně jako Surisagama, která hořela ohněm, jež nikdy nevyhasl a dal se ovládat myslí. Hned jak na to Muhara pomyslel a zapojil celou svou sílu vůle, Ratakara jakoby za letu vybouchla obrovským ohněm. Po celý zbytek jejího letu za ní jako ocas komety šlehaly dlouhé plameny. Když dopadla doprostřed Muweonovy prázdné tváře, jakoby podruhé vybouchla a vše okolo zalily plameny. Muhara klesl na zem vysílením a chytil se za hlavu. Muweonovi z obličeje čouhala dýka, rozžhavená doběla. Z místa v kápi, kde by měl mít svůj obličej se mu proudem vylévala černá krev. Celý jeho plášť hořel a osvětloval okolní krajinu. Dokonce i Muhagin s Velkým Mučaiem na něj obrátili své zraky. Muweon ze sebe vydal jakýsi nelidský řev a skácel se na kolena. Pak se nad ním sevřel mrak stvořený z jakýchsi cárů černého plynu, hadrů a zlověstné mlhy. Všude se ozývalo nadpřirozené kvílení a jakési nesrozumitelné promlouvání cizím jazykem odněkud ze záhrobí. Muweonův plášť uhasl a rozlétl se na cáry, které zalétly do mraku a připojily se k reji nemrtvých duší. Pak se mrak zase rozplynul a paseku, na které se rozprostřelo napjaté ticho znovu začaly osvicovat malé plamínky všude okolo způsobené Muharovým kouzlem. Na zemi, kde stál Muweon byl v zemi zabodnutý svou podivnou špičkou Sind – grenlíf. Jeho úchopovou část stále křečovitě svírala Muweonova kostěná ruka utržená v předloktí a pokapaná černou krví, stejně jako všechno okolo. I Muhara, stojící daleko od toho všeho byl najednou pocákaný černou tekutinou, o kterou zde nebylo nouze když byl Muweon vtahován do mraku. Do poblíž stojícího hořícího stromu byla zabodnutá stále rozžhavená Ratakara, též od Muweonovy krve. Když byl Muweon vtahován do mraku, vyletěla z něj takovou silou, že odlétla navzdory své váze skoro dvacet metrů. Tajemný strážce se opíral o svůj dlouhý modrý meč a hleděl na Muharu.

 

[B]D[B]louhé ticho přerušil déšť. Z mraků vytvořených nad nimi do studené jarní noci začaly padat kapičky deště. Nebyl to však ledajaký mrak a nepadal z něj jen tak ledajaký déšť. Nad nimi se tyčila obrovská prázdná tvář z poletujícího prachu, mlhy a útržků černého pláště. Teď ale nebyla tak prázdná, jako předtím ta Muweonova. Obličej měla kostnatý, vypadal jakoby patřil mrtvole – taky patřil. Oči to mělo zapadlé, plné nenávisti a ústa až nepřirozeně moc rozevřená, úpějící do noci nesrozumitelné výkřiky a sténání. Z celého mraku padaly kapičky ... krve!

Ne jasně černé Muweonovy krve, ale zcela normální temně rudé lidské krve. Rozhodně to nebyl příjemný pocit. Další věc, co se udála až chviličku na to bylo, že se Velký Mučai ohnal mečem po Muhaginovi, který mu rány začal vracet a opět se do sebe nesmiřitelně pustili.

Na oba dva dopadalo značné množství krve, plášť Velkého Mučaie jím už byl nasáklý a Muhaginův cestovní oblek nápodobně. Kroužili kolem sebe do těsného kruhu, snažili se najít výhodnou pozici a přemýšleli o taktice boje. Každý z nich udělal sem tam drobný výpad myslí, který byl hned odražen.

 

[B]P[B]ak mezi ně začaly padat i blesky. Nebyly jako za normální bouřky, padaly jen na paseku a neuvěřitelně hustě. Zasáhly už pár mučaiů. Oheň z okolního lesa podnícený Muharovým kouzlem a všudypřítomnými hromy ozařoval krajinu spolu s náhlými a prudkými osvětlenými blesky. Krev jakoby oheň nehasila, naopak když dopadla, začala se vypařovat a do mraku nad nimi se opět připojovala temně rudá pára. Už na začátku byla tvář mraku pohublá a kostlivá, teď ale jakoby jí déšť vysával a rudá pára pouze přidávala na vzteku a nenávisti. Hromy začaly padat ještě intenzivněji. Pak Muhagin dostal výborný plán. On sám měl úchopovou část meče obmotanou kůží, aby se mu lépe držela. Velký Mučai ale ne. Chvíli mával mečem nad hlavou, Velký Mučai nějak nepochopil, co dělá a setrval v obranné pozici. Pak do Muhaginova meče dle očekávání udeřil blesk. Pravděpodobně lehce ublížil i Muhaginovi, ten byl ale opatřen protikouzlem. Jeho meč na krátkou dobu zasvítil ohromnou energií a nevodivá látka na jeho úchopové části zabránila uzemnění. Této krátké chvilky Muhagin využil pro útok a silně udeřil mečem po svém bratrovi. Ten útok čekal a nastavil záštitu svého meče. Co ale nečekal byla elektřina. Bleskově se přenesla z Muhaginova meče do dlouhého obouručního meče Velkého Mučaie a přes ten i do něj samotného. Okolí osvítila záře vycházející z Velkého Mučaie. Chvíli mu prosvítala celá kostra a ozývalo se neskutečné bzučení a zvuk jako když se něco škvaří. Pak Velký Mučai spadl na zem a upustil svou zbraň. Vlasy měl až komicky zježené a celý byl umouněný od něčeho na způsob sazí. Nevydával žádné známky života. Muhara chvíli nedbal na bolestivou nohu a rozeběhl se k nim. Všude bylo napjaté ticho. Muhagin si serval zelený cestovní plášť a odhalil svou překvapivě svalnatou postavu oděnou v tričku bez rukávů a v kalhotách. Na plešatou hlavu mu skapávala krev z oblak. Muhagin zabodl svůj meč do země, ohnul se k Velkému Mučaiovi a serval mu z krku temnou polovinu amuletu. Zdvihl jí do vzduchu a začal se nahlas smát. To bylo vůbec poprvé, co Muhara slyšel Muhagina se upřímně smát. Těch pár zbylých muhaiů včetně tajemného strážce vybuchli v radostný pokřik. Zbylí mučaiové, všichni dezorientovaní a úzkostlivý se začali překřikovat a propukli v paniku. Pak Muhagin došel k ostatním muhaiům, kde stál již už i Muhara a tajemný strážce.

„Tu obálku prosím Muharo“ poprosil klidně Muhagin.

 

[B]M[B]uhara se rozpomněl a vytáhl zpoza svého zakrvaveného pláště též umazanou zažloutlou obálku s tajemným obsahem, kvůli kterému Muweon položil to, co mu z života zbylo. Než ji ale stihl podat Muhaginovi, něco mu jí vyškublo z ruky a odneslo bleskurychle pryč. Muhara se vylekal a podíval se nejdříve na místo, odkud podivný předmět vylétl a pak na strom, na který byla obálka přišpendlena. Byl to pečlivě vyřezaný hnědý dlouhý šíp s labutími perutěmi na konci a neskutečně špičatou ocelovou špicí. Z místa, odkud pravděpodobně vylétl vycházely postavy. Vysoké, šly elegantně a jistě. Bylo jich relativně hodně, možná přes dvacet. Všichni až na jednoho měli světle modré elegantní pláště, stále nezašpiněné od krápající krve a na hlavách měli něco mezi extravagantní sponkou na dlouhé plavé vlasy a lehkou přilbou. V rukou měli velice dlouhé bílé luky, na zádech toulce dlouhých šípů a u pasů středně dlouhé šavle, krásně tvarované. Jako první šel sám, vybočující z dvojřady nějaký strážce, ve zlatém brnění, stejně jako onen tajemný strážce, který zachránil Muharu. Když Muharův uchvácený pohled na chvíli spadl opět na doposud opodál ležícího Velkého Mučaie, zjistil, že již stojí znovu s mečem v ruce. Pak z jejich řad vylétl další šíp a do stejného stromu se zabodla k obálce i černá polovina amuletu, kterou Muhagin doposud svíral v ruce.

 

[B]M[B]uhagin a tajemný strážce jim vyšli naproti.

„Vidím, že jsi vše stihnul, výborně“ pronesl muž ve zlatém brnění strážců k umazanému tajemnému strážci.

„Nakonec vše dopadlo dobře, Wiloí – tine“ odpověděl mu tajemný strážce. Pak všichni obestoupili skupinku muhaiů. Někteří včetně Muhary vztáhli zbraně na obranu, ale Muhagin pokynul, že nebude třeba. Všichni tajemní lukostřelci si najednou organizovaně stáhli své přilbice a uklonili se. Muhagin jim věnoval jakési neznámé gesto a Muhara spolu s duchapřítomnějšími muhai jim pokynul na pozdrav. Pak si oba zvláštní strážci v pozlaceném brnění – zakrvavený tajemný zachránce i muž, který se tvářil jako velitel přítomného regimentu lukostřelců sundali přilby a odhalili své tváře a Muharu zachvátilo nekonečné překvapení a začalo mu pomalu docházet, co se to tu teď stalo a jaký zásadní význam to bude mít...

 

#Muhara 17

 

[V]Část sedmnáctá – Elf, démon a stařec[V]

 

[B]T[B]ěžká přilbice onoho tajemného zachránce spadla s žuchnutím na zem. Něco málo suché trávy, jež ještě nebyla zmáčená krví všude okolo se zabarvila. Muhara mu vzhlédl přímo do očí a chvíli si ho upřeně prohlížel. Nejdřívě mu nedocházelo, odkud tuto postarší sympatickou tvář zná. Znal ji ,ale to cítil hluboko v sobě. Pak mu to pomalu docházelo, v souvislosti s jeho dětskými lety a vším, co zažil než zapadl do ustavičného kolotoče ohrožení života a ostrých soubojů.

 

[B]„[B]Dědo!“ vykřikl Muhara a vyběhl k němu. Muhala ho objal a chvíli pevně svíral.

„Jdeš přesně včas“ řekl Muhara, když ho konečně pustil.

„My staří strážci chodíme vždycky včas, nepřizpůsobujeme se světu, ale on nám“ řekl svůj častý výrok, kterému Muhara předtím nerozuměl. Vždycky si myslíval, že děda Muhala prostě mluví z cesty nesmysly, jak to starci občas dělávají. Nemluvil ale.

Pak Muhara pohlédl na druhého odmaskovaného, který přišel spolu s těmi lukostřelci. Byl to nějaký pohledný cizí člověk. Byl velice pohledný a i když je to zvláštní, byl i velice cizí. Nepatřil sem. Navzdory veškerému snažení mraku na nebi na jeho dlouhé bílé rovné vlasy nedopadla ani kapička krve a navzdory tmě jakoby zářil. Vypadal něco jiného, než běžný člověk. I tak stál – vzpřímeně a sebejistě. Měl ostře řezanou tvář, úzké rty, tmavě modré, pronikavé a bystré oči a nezřetelné obočí. Pak si toho Muhara konečně všiml! Zpod vlasů mu po stranách koukaly možná dva palce dlouhé uši. Celé špičaté, trčící až na úroveň vršku hlavy. Nepochybně se jednalo o elfa, tu pohádkovou bytost, o níž mu již tolikrát vyprávěli. Při druhém pohledu na jeho uši uprostřed úvah byl ale Muhara nucen k úsměvu. Vypadal komicky. Stál tam tak vážně a vypadal tak divně. Skousl si špičku jazyka, aby se nerozchechtal a pozdravil ho. On na něj jen tak kývl, ne ale tak, jak kývají běžní lidé na pozdrav. Uklonil se na úroveň vlastních kolen a něco zamumlal. Vypadalo to legračně.

Pak začalo docházet k drobným potyčkám mezi pozůstalými mučai a muhai spojenými s elfy. Vlastně to nebyla potyčka, jenom dvě salvy dobře mířených šípů. Muhara sám sebe měl za relativně dobrého lukostřelce. Dokázal trefit muže na sedmdesát metrů a vložit šíp a natáhnout luk zhruba za čtyři vteřiny. Když ale pozoroval elfy, značně mu kleslo sebevědomí. Jejich ruce sahaly do toulců tak koordinovaně a zároveň tak přirozeně, že je ani nebylo vidět. Natažení hrubé tětivy dlouhého luku, se kterým by měl i silný lukostřelec potíž zvládali jediným táhlým pohybem. Přestože to bylo rychlé, nebylo to škubnutí, jenom velice rychlý tažený pohyb. Všichni jednali zcela současně na povely vydávané v elfštině od jejich vůdce v brnění strážců. A pak ta střela. Muhara by nevěřil, že luk dostřelí na tu vzdálenost, s jakou oni neomylně strefovali utíkající mučaie do hlav a skulin ve zbroji.

 

 

[B]K[B]dyž byli všichni mrtví až na Velkého Mučaie, který stále ležel opodál, houf lidí i elfů se vydal pryč. Tedy až na vůdce elfů, Muhagina a Muharu, kteří se seskupili kolem Velkého Mučaie. „Vídíš, nakonec jsi to všechno prohrál. Máme celý amulet a ty s tím nic nezmůžeš.“ pronesl Muhagin a čekal na odpověď stále začernalého a zježatělého Velkého Mučaie.

„Celý amulet? Máte jen mojí půlku, druhou jsi zahodil. A nejsem tak bezmocný, jak myslíš“ dostala se mu odpověď. Muhagin natáhl ruku a přilétla k němu temná polovina amuletu na řetízku a nažloutlá ohořelá obálka ze stromu, kam je zabodl elfí šíp. Pak dotykem prstů uhasil oheň a vytáhl onen tajemný obsah zažloutlé obálky, jež svěřil Muharovi.

Byla tam bílá polovina amuletu!

 

[B]M[B]uhagin obě poloviny vítězoslavně vzal a zdvihl nad hlavu. Okolo stále bily blesky a „cákala“ krev z úzkostlivého mraku Muweona nad nimi. Okolo něj ale byla zvláštní záře. Oba mocné předměty vydávaly záři, která se jejich blízkostí násobila. Byl krůček od vítězství, konečného vítězství. V tom se Velký Mučai zasmál a Muhagin na něj tázavě pohlédl.

„Děje se něco, co je z tvého hlediska k smíchu?“ zeptal se jako vždy klidně Muhagin. „ale vůbec ne, pokračuj a nenech se rušit“ vyprskl nevrle Velký Mučai. Muhagin se opět zasněně podíval na dvě půlky amuletu a počal je dávat dohromady.

Než to ale stihl provést, z hustého lesa vyjela skupinka postav. Jeli na koních a to velice rychle. Svým koním dávali nesrozumitelné povely pravděpodobně vybízející k rychlosti a nad hlavou mávali podivnými zbraněmi. Koně to byli obrovští, černí a silní. Jejich jezdci nosili tvrdé a masivní pancíře různých barev a tvarů, neměli stejnokroje jako elfové. Nevypadali přátelsky. Muhara ač nevěděl ,co se to děje ,instinktivně vytáhl šíp a založil ho. Než tomu však ale udělal, vůdce elfů dal svým nervózním společníkům povel ve znění zhruba:

„Sikartní anfilít!“ a na dav jezdců se snesla sprcha šípů. Neměly ale tu samou efektivitu jako na mučaie. Pancíře těchto jezdců byly tvrdé a nic nepustily.

 

[B]„[B]Sikartní frasealit anfilít!“ vykřikl podruhé. Elfové namísto do toulců na zádech jako jeden muž zanořili ruce pod své pláště a vytáhli šípy, ale jiné, jiné a větší. Pak natáhli tětivy, přední poklekli a všichni sborově zamířili a čekali na příležitost. Teď měl konečně Muhara šanci si své nové nepřátele prohlédnout. Nebyli to ani lidé ani elfové. Byly to zrůdy. Každý měl jiný obličej a žádný nebyl ani pololidský. Muhara vyjeveně koukal na přehlídku prasečích, krokodýlích či všelijakých nezařaditelných obličejů s dlouhými zuby a očima plnýma nenávisti. Těla měly různé, nad nimi letěly dokonce i nějaké okřídlené zrůdy. Všichni sice měli zhruba humanoidní obrysy, ale občas jim přebývala ruka či chyběla hlava. Muhara se odtrhl od této hrůzné podívané a vystřelil šíp po jezdci v popředí, který měl dvě krátké sekery a plechově lesklý obličej s velkýma očima a ohromnou pusou plnou ostrých zubů. Nejvýznamnější byly asi dva dlouhé trčící kolmo dopředu z koutků úst. Šíp mu projel kroužkovou košilí a zabodl se do jeho pravé plíce. Netvor zařval bolestí a netečně pokračoval dál. Pak kolem zasvištělo množství elfích protipancéřových šípů a velké množství netvorů srazily z koně. V následujících pár vteřinách začaly pršet kromě krve i šípy, tentokrát nekoordinovaně a rychle, ale přesto smrtonosně. To ale vražedný účinek příliš neodvrátilo. Masa křičících démonů se zabořila do špatně chráněných muhaiů a většinu přinejmenším zranila. Muhara rychle tasil Surisagamu a záštitou bleskově odrazil vržený nůž z bezprostřední blízkosti. Pak přiběhl k raněnému démonovi a klekl si mu na hruď. Démon prskal krev a snažil se vyprostit. Měl nahnědlou kůži a na hlavě dva rohy. Oči jako štěrbinky a neviditelný nos.

„Kdo jste? Co tu chcete? Proč proti nám bojujete?“ vychrlil na něj. Démon neodpovídal, pouze nasadil zvláštní výraz. „Třeba mi nerozumí“ napadlo Muharu a tak démona omráčil Rozhlédl se po situaci okolo a zapojil se do boje. Muhala se zrovna zády opíral o Muhagina a rozháněl se svým modrým obouručním mečem. Muhagin již odložil nespojený amulet a bojoval svým mečem proti urputně se bránícímu netvorovi. Elfové byli stále v původním počtu v semknutém útvaru a za pomoci svých šavlí vzdorovali přesile. Muhagin zavelel k ústupu a všichni si začali uvědomovat, že nemají šanci a počali opouštět své pozice.

 

[B]V[B] tom se Muhara postavil znenadání čelem k vzrostlému démonovi. Měl hlavu černou a plnou ostnů a čtyři ruce. Svíral v nich něco podivného – čtyřruční meč. Byl dlouhý asi půl čtvrtého metru a velice široký. Za normálních okolností by byl neskutečně těžký a neovladatelný, démon s ním ale zacházel zcela přirozeně. Muharu celý jeho zjev, zjev ohromného netvora, namakaného a s vypracovaným svalnatým tělem, vysoký možná tři metry a sám těžký odhadem tři sta kilo. Na sobě měl těžký pancíř chránící celé tělo až na hlavu, ten mohl vážit okolo sedmdesát kilo a hlavně ten meč, ten obrovský pracně vyráběný masivní meč. Celé to působilo neuvěřitelně hrozně. Pak se rozeřval a rozeběhl překvapivou rychlostí k Muharovi. Muhara chtěl utéct, ale nemohl. Stejně by mu neutekl. Rozžhavil čepel Surisagamy doběla a připravil se vykrýt úder. Věděl, že úder půjde střechou. Muhara nepochyboval, že démon umí s mečem zacházet obratně, ale přece jen mečem těžkým skoro sto kilo nelze nějak blafovat či naznačovat ,dokonce možná ani útočit reverzem. Úder doopravdy šel střechou, Muhara na něj byl připravený. V duchu si opakoval veškeré lekce s mistrem Muhaginem. Nohy lehce pokrčil a zdvihl meč k obraně. Úder nechal jít až úplně těsně k jílci, aby měl co největší páku. Úder dopadl se sprškou jisker. Muharovi se podlomily nohy a dopadl do kleku. Veškerou tělesnou sílu dal do meče a veškerou duševní sílu do ohně, jímž plála Surisagama. Úder ale rychle pokračoval. Muhara myslel, že jistě zemře. Vykřikl a cukl nahoru v momentě, kdy meč dopadl největší silou. Surisagama se mu otřásla v rukou a celým jeho tělem projela bolest a zabrnění. Ruce mu ochromly, ale přesto křečovitě svíraly meč. Muhara pomalu otevřel oči a vyhlédl situaci. Nad sebou držel stokilový meč. Nikdy by nevěřil, že něco takovéhohle unese i s náporem, s jakým mu to démon naservíroval. Pak Muhara nečekal, vší silou se zapřel a protivníkův meč vedl nejdříve do strany aby sám sebe dostal z ohrožení a následně dolů. Pomohl si nohou a nepřítelův meč svalil na zem. Démon zahekal překvapením a námahou. Pak se stalo něco, co Muhara nepředpokládal. Démon se do meče opřel takovou silou, že ho Muhara, držící mu ho u země mečem a nohou vylétl do vzduchu a s žuchnutím přistál. Ač to bylo zcela nevysvětlitelné a nelogické, démon plynule zvedl meč a několikrát s ním zatočil, jakoby byl pírko. Muhara si překvapený jeho silou uvědomil, že šlo pouze o začátek souboje.

 

[B]B[B]yl už celý unavený a paže ho bolely jako ďas. Rozhodl se s tím skoncovat. Natáhl ruku a mocný vítr mu do ruky hodil Ratakaru zabodnutou stále do stromu. Nadhodil si jí do vzduchu a chytil za špičku. Démon se zrovna napřahoval k druhému, silnějšímu a zcela jistě i smrtícímu úderu. Muhara vrhl Ratakaru vší silou před sebe a neomylně zasáhl netvorovu hlavu. Ten se zřítil a obrovský meč mu vypadl ze všech čtyř rukou. „Proč jsem doháje neudělal rovnou tohle“ povzdechl si Muhara a sesunul se na zem. Vzápětí si ale uvědomil, že není čas nabírat síly. Rozeběhl se bleskurychle dopředu a dohnal klusajícího černého koně. Jeho majitel střílel z kuše všude okolo a za sebe se nepodíval. Muhara zasunul Surisagamu i Ratakaru a ještě přidal. Když byl těsně za koněm, odrazil se, skočil koni na záda a démona shodil dolů. Démon spadl, otočil se na záda a namířil kuší nad sebe, na Muharu. Muhara pobídl koně, démonovi přistálo na hlavně jedno masivně okované kopyto a kuše mu vypadla z rukou. Muhara znovu tasil Surisagamu a šel pomoci Muhaginovi organizovat ústup.

 

[B]M[B]uhagin zrovna otáčel svého bílého koně pryč, cosi křičel v elfštině na elfy a metal kouzla všude kolem sebe. Amulet osudu překvapivě nespojil, bílou polovinu držel v ruce a o černou polovinu, o kterou záhadným způsobem přišel zrovna bojoval Muhala s Velkým Mučaiem, který byl znovu na nohou. Muhara se k nim rozjel. Za jízdy vytáhl z poblíž ležící mrtvoly kopí a mrštil jím po Velkém Mučaiovi. Ten byl donucen uskočit a Amulet osudu rychle sebral Muhala. V tom Muhara zpozoroval přijíždět k Muhalovi jednoho démona na černém koni. Tenhle byl tak zakuklený do své tvrdé plátové zbroje, že bylo nemožné odhalit jeho nelidské tělo. V ruce držel dlouhé kopí a ujížděl tryskem na Muhalu, který ho asi ještě nezpozoroval. Muhara si uvědomil, že musí zasáhnout. Strhl ze zad luk a okamžitě vložil do tětivy šíp. Bleskově natáhl luk jak nejvíce to šlo a vypustil šíp, který zasáhl protivníka. Mělo to ale háček. Démon měl na sobě tak tvrdé brnění, že šíp pouze zacinkal o hrudní pancíř. Muharovi došlo, že tak jednoduché to neubude, tasil Surisagamu a rozjel se démonovi vstříc. Muhala zatím černou polovinu amuletu přivázal řetízkem ke svému opasku, naskočil na koně a následoval ujíždějícího Muhagina. Velký Mučai stál se svým obrovským obouručním mečem uprostřed mýtiny a pomáhal démonům v boji. Elfům se již též podařilo ukořistit koně, ujížděli pryč a stříleli za sebe do démonů. Démoni byli všude okolo. Křičeli, stříleli a snažili se dohnat elfy a muhaie.

 

[B]M[B]uhara se přestal koukat okolo sebe a počal se soustředit pouze na Surisagamu a kopí, které se k němu tak rychle přibližovalo. Nepřítel měl kromě toho dlouhého a pevného kopí i široký štít a zbroj. Muhara měl Surisagamu, Ratakaru a poloviční zbroj strážců. Přemýšlel o tom, co udělá. Závisel na tom nepochybně jeho život. Pak se rozhodl pro asi jedinou možnost, tedy kromě útěku. Ještě zrychlil a Surisagamu napřáhl před sebe. Když byli v okamžiku tvrdého úderu, Muhara rozžehnul čepel Surisagamy, levou rukou si kryl obličej a hlavu a zároveň držel uzdu, pravou rukou velice silně a prudce ťal před sebe. Podařilo se mu utnout zlověstný hrot nataženého kopí. Hrot odletěl doleva a Muharu zasáhla dřevěná tyč. Udeřila ho doprostřed kyrysu a promáčkla ho skoro o půl druhého palce. Muhara zahekal a levou rukou se chytil za břicho. Vlastně mu tyč nijak nepoškodila tělo, to jeho vlastní kyrys se do něj zabodl až do masa a bolel. Z rány se mu řinula krev ven nepatrnou skulinkou ven, na těle pod kyrysem mu jí též pramínek stékal dolů a věděl, že největší podíl v něm zůstává a za chvíli ho zabije. Rána ho taky skoro srazila z koně. Muhara odletěl až úplně do zadní části sedla a skoro přetrhl uzdu. Kůň bolestí zahekal. Dobrá zpráva ale byla, že démon takovýto vývoj situací nepředpokládal. Jeho kopí se nárazem roztříštilo na třísky a jeho pravá ruka zchromla nárazem. Muhara toho využil a navzdory bolestí ťal Surisagamou znovu, tentokrát rubovým sekem vedeným na hlavu. Démon se snažil svojí ochromenou rukou tasit meč, ale nestihl to. Surisagama mu diagonálně rozsekla čelo. Démon s výkřikem spadl z koně. Muhara pobídl koně do cvalu pryč. Za jízdy schoval Surisagamu a serval si rukavici. Hodil jí na zem a dva prsty odhalené ruky strčil do své rány, až hluboko do hrudního koše. Hrozně to bolelo, ale musel to vydržet.Silou svých prstů a přemáháním vlastní bolesti svůj kyrys znovu ohnul do původní podoby. Vrstvu plechu si vyndal z těla a mnohonásobně rozšířil štěrbinu v brnění. Krev se mu vyřinula. Najednou znovu mohl dýchat. Zhluboka se nadechl a záhy vykašlal krev. Musel mít porušenou plíci. Dýchalo se mu špatně, ale mnohem lépe než před chvíli.

 

[B]Z[B]novu se rozhlédl, situace se nezměnila. Pobídl svého koně do trysku a přidal se ke stále početnému houfu utíkajících muhaiů a elfů. Démonů bylo stále víc, ale jejich vítězství by bylo možné s čistým svědomím nazvat Pyrrhovým vítězstvím. Za necelých pět minut jízdy zahlédli v dáli vysokou bílou skálu, se spoustou přístupových cest. Na celé skále se tyčila ohromná spousta domů, věží a opevnění. Víc, než kdy Muhara viděl. Jejich pronásledovatelé si je netroufli hnát tak blízko jejich hlavního města a s kletbami a spoustou přání smrti se otočili a s poslední salvou šípů zajeli zpět do hustého lesa, kde společně byli tak krátko na to, kolik se toho stalo a zároveň tak dlouho...

 

#Muhara 18

 

[V]Část osmnáctá – trůn[V]

 

[B]Z[B]anedlouho dojeli do rozlehlého města vítajícího své návštěvníky dokořán otevřenou silnou branou v kamenných a velice pevných zdech. Město bylo stavěno po vzoru hradů, vlastně to byl jeden obrovský hrad. Nejprve hradby se strážnicí, branou a drobným suchým příkopem, pak vlastní město skládající se ze stovek namačkaných tří až čtyřpatrových domů. Nebyly to jen domy, ale i obchody, tržiště, hostince, továrny, všelijaké dílny a prapodivné budovy. Zhruba veprostřed toho všeho se tyčila druhá hradba, menší než ta první. Za ní byly převážně kovárny, kasárny a vojenské objekty. Vše bylo stavěno z cihel. Uprostřed sekundárního opevnění stála vlastní velká budova královského opevněného paláce. Tvořila jí jedna věž, vysoká tak, že nahoru nebylo kvůli mrakům a nedokonalostem lidských očí vidět. Okolo ní stály další čtyři věže, znatelně menší určené k obraně. Všechny věže byly pospojovány lešením, terasami, ze kterých až skoro na zem visely dlouhé červené závěsy a můstky. Na nich se tyčil nespočet katapultů, střílen a obranných zařízení.

Všichni společně dojeli až k nejvyšší věži uprostřed a sesedli z koní. Okamžitě se jich ujali místní vojáci, zraněné odvedli někam pryč a ostatní (kterých ovšem byla menšina, vlastně to byl pouze Muhagin, Muhara, Muhala a elfové se svým vůdcem) uvedli dovnitř.

 

[B]H[B]lavní jednací a trůní sál byl ve stoosmdesátémšestém poschodí. Byl zde naštěstí zvláštní mechanismus v podobě lana vedoucího z nejvyššího patra až do sklepa, na obou koncích daný do kladky a pak znovu spojený, který se díky prastarému zaříkávadlu jednoho mudrce stále protáčel dokola, lidi zezdola vozil nahoru a lidi zeshora dolů. Dalo se ho přichytit a nechat se vytáhnout v každém patře velké věže, ve dvou místech vybočoval z dráhy a šel přes důležité terasy nahoře. Kdyby byla věž napadena, pověřený strážce nahoře by provaz zastavil.

 

[B]D[B]íky této vymoženosti jim všem trvala celá cesta nahoru pouhých pár minut. Nahoře je netrpělivě vyčkával prazvláštní malý a tlustý člověk v přehnaně elegantních šatech a s holí s okovaným dolním koncem v ruce.

„Starosta a správce vás již neprodleně očekává“ přímo vykřikl, aniž by se přímo koukal na kohokoliv z nich. Pak přešel ke dveřím, napomenul stráž ať drží lépe kopí a rozrazil dveře. Dvakrát praštil svou okovanou holí do země a počkal, až se hlasitý zvuk odrazí ode všech klenutých obrovských zdí a oblouků hlavní místnosti.

„Pán Muhagin, utajený vládce naší země, jeho společníci a elfí vyslanci žádají o audienci u jeho nejvyšší výsosti!“ rozeřval se pak.

„Pojďte dál“ ozvalo se na to sotva slyšitelným hlasem z přední části místnosti. Podivný mužík s holí se energicky otočil k hostům.

„Pán Muhatrion vás očekává, prosím vstupte a zachovejte slušnost!“ pronesl k nim monotoním hlasem. Muhagin neotálel a směle vykročil vpřed. Všichni ostatní ho následovali. Muhatrion byl starší muž, lehce prošedivělý, velice silný. Měl jasné, prozíravé a bystré oči, oblé rysy tváře a vlastně celého těla, úzké rty a prošedivělý vous. Podivný tajemník poklekl a sklonil hlavu až komicky nízko. Muhagin sklonil hlavu a přistoupil blíž. Elfové strnule stáli.

„Co vás sem přivádí, veliký válečníku?“ zeptal se Muhatrion Muhagina.

„Zlé časy můj pane, mučaiové se rojí a volají na pomoc své démony. Potřebujeme silnější vládu. Přišel jsem ovládnout Bílý trůn. Teď si toho Muhara všiml. Muhatrion seděl vlastně v jakémsi červeném spíše větším křesle, ale za jeho zády byl obrovský zdobený bílý trůn, přikrytý velkým kusem látky, lehce zaprášený.

„Staniž se, je to vaše právo a povinnost. Zítra odstoupím od vlády a proběhne vaše korunovace, výsosti“ odpověděl Muhatrion. Muhagin kývl hlavou na souhlas. Pak se znovu sklonil a bez dalších domluv se otočil a vypochodoval z místnosti. Ostatní ho následovali. V tom z druhého konce chodby před hlavním sálem vyběhl voják, v poloviční kroužkové zbroji se zkrvavenou a zkroucenou rukou. Celý byl vyčerpaný a umazaný.

„Muhalo, Muhalo!“ křičel. Stráže vykročili vpřed, natáhli kopí před sebe a zapříčili štíty. Muhala je však odstrčil a běžel vojákovi naproti.

 

[B]„[B]Muhaswere!“ křikl Muhala. Nepochybně ho znal. „Co se děje, co se ti stalo? Stalo se něco důležitého?“ křičel na něj přes chodbu. Muhaswer doběhl až k Muhalovi a vtiskl mu do ruky papír, který svíral ve své zdravé ruce. Pak si Muhara uvědomil, že toho muže vlastně také zná. Byl to Muhaswer, vrátný, ponocný a hlídač brány z jejich rodné vesnice v jedné osobě. Byl to starší muž, vyhublý a vysoký, šedivý a nepříjemný. Muhara ho neměl zrovna v lásce z důvodu častého zatrhávání klukovin z jeho dětství. Muhala rozvinul zprávu a četl. Vypadal vyděšeně. Muharovi to také pomalu začalo docházet. S jejich vesnicí je asi něco v nepořádku. Pak Muhala ukázal na Muharu a pohybem ruky si ho zavolal k sobě. Muhara pohotově přiskočil a podíval se mu přes rameno na dopis. Muhala ho ale svinul a podíval se Muharovi do očí.

„Vesnice má problém, veliký problém. Já jako nejstarší strážce musím zůstat zde a být svědkem korunovace. Kdyby korunovace proběhla netradičně, spousta náčelníků a starostů z řad muhaiů by dle zákona ani nemuseli přijmout Muhagina za svého právoplatného krále. Musíš tam jet ty, vezmi si několik mužů a odpočaté koně a uháněj." Pak vložil Muharovi do rukou zprávu a začal usilovat o urychlení korunovace. Muhara poodstoupil o kousek dál a rozvinul zprávu. Stálo na ní:

 

[C]„Krutá pomsta za vyhoštění z těla zahrnuje i přátele, staré známé a spolubydlící. Mého těla se možná zbavíš, duše nikdy. Strachuj se“[C]

 

A pod tím vším otisknutá černá pečeť skládající se z temné poloviny amuletu, lebky a ... Sind – Grenlífu!

 

#Muhara 19

 

[V]Část devatenáctá – Bolest a její otroci[V]

 

[B]M[B]uhara pochopil význam výhružného dopisu velice dobře. Vzal odpočatého koně, spěšně si upevnil na záda Surisagamu a na lýtko Ratakaru, oblékl si poloviční zbroj a vyrazil tryskem z obrovského hlavního města. Doprovázela ho skupinka slíbených mužů. Vlastně to nebyli muži, byli to elfové. Bylo jich deset a jeli na rychlých bílých koních. Měli své luky na zádech s již napjatou tětivou a své dlouhé nože na sedlech koní. Muhara s sebou luk neměl, vlastně si ho spíše zapomněl vzít, uvědomil si, ale to už bylo pozdě. Jeli několik hodin v tichosti, když začal Muhara matně poznávat krajinu kolem sebe. Už přes rok tu nebyl, ale přece... a pak se dostal na skálu s vyhlídkou, nechal odpočinout koně a vyběhl nahoru pro lepší výhled. Před ním se mu rozprostřela rodná travnatá rovina, široká i dlouhá asi kilometr. Uprostřed ní se tyčila chabě palisádami chráněná rodná vesnice. Z komínů se kouřilo, brána byla otevřená, všude vládl klid jako když odjel. Nasedl na koně a pobídl do střemhlavého trysku ze skály přímo dolů. Věděl, že se nepochybně shledá se spoustou starých tváří, že ho budou vítat jako hrdinu a že by tam měla být i Mučača. Nemohl se dočkat. Navzdory tomu, že sráz byl ostrý a neopatrný jezdec by se zde mohl i s koněm zabít, elfové udrželi tempo a vyrovnali Muharův trysk.

 

[B]K[B]dyž dospěli k bráně, strážný Muhabier spal, opřený o svojí halapartnu ve stoje za bílého dne. Muhara ho tak znal, vlastně ho nikdy neviděl, když byl vzhůru, ani ho nikdy neviděl v jiné pozici či kdekoliv jinde. Muhara se tomu zasmál, nechal ho spát a i se suitou elfů nacválal na náves. Pohybovala se zde spousta muhaiů, známí i ti, kteří se Muharovi již vykouřili z hlavy. Všichni se tvářili ohromeně a jezdce nedůvěřivě sledovali, něco si šeptali a divili se. Muhara zabočil doprava, k nejkrásnějšímu domu z vesnice. Muhalův dům byl zamčený, se stále pečlivě okopanou zahrádkou. Muhara i elfové zde uvázali své koně a vešli do hospody za Muharou.

 

[B]B[B]ylo zde plno známých tváří, kteří si Muhary asi ani nevšimly. U pultu stála osoba v černém plášti, nic nepila, všichni se jí lehce stranili. Muhara v ní poznal Mučaču a přistoupil k ní. Posadil se vedle oné zakuklené osoby aniž by na ní pohlédl pro zachování nenápadnosti a ledabyle zdvihl ruku na znamení, že chce pivo. Když lidé spatřili elfy, s jekotem utekli od nejbližších dvou stolů kam se elfové pohodlně usadili.

„Jakou si měla cestu?“ zeptal se Muhara mimoděky Mučačy. Když se mu nedostavila odpověď, pomalu na ni pohlédl. Zakuklená osoba pomalu otáčela hlavu. Místnost zachvátil chlad, dva elfové vstali a tasili luky, zbylí se pouze tvářili znepokojeně. Navzdory zcela mírnému počasí se ozvala meluzína svištící okolo. Zvedl se mrazivý a bodavý vítr. A pak ona osoba otočila hlavu. Nebyla to Mučača.

 

[B]N[B]a Muharu se zpod kapuci a nepřirozené roušky stínů usmívala šklebící se ústa, ne mile se šklebící, spíše zcela nepřirozeně se šklebící ústa lebky. Byla to lebka, měla na sobě ale tenounkou vrstvu kůže. Oční důlky mělo stvoření nepřirozeně prázdné a přesto v nich mělo oči, zlé a neúprosné oči. Muhara vyjekl, nechal stát pivo na pultě a skočil vzad. Skoro všichni lidé z hospody bleskově utekli. Skoro všichni. Doposud nezpozorovaná skupina zakuklených postav na druhé straně hospody vstala a začala se přibližovat k Muharovi, až nebezpečně rychle. Elfové tasili luky a zasadili do tětiv šípy, vstali a zamířili systematicky na nepřátele.

 

[B]„[B]Představ si, že tě nějaký nevychovaný zmetek zabije. Jak by ses mu pomstil?“ promluvil nenadále kostlivec hlasem, který jakoby nevycházel z jeho úst, spíš jakoby ho šeptala meluzína všude okolo. Muhara už docela dobře chápal, s kým má tu čest a jeho podezření ještě utužilo, že si osoba vytáhla nechvalně známý meč Sind – Grenlíf z pouzdra na zádech. Muhara sice netušil, kde ho vzal, když sám viděl, jak ho jeden z muhaiů nenápadně stopil na bojišti po boji. Vlastně to ani nechtěl vědět, ještě by zjistil jak moc je Muweon mocný. Muweon pomalu vstal, sundal si kapuci a cvičně mávl Sind – Grenlífem. Elfové na nic nečekali a vypustili po něm salvu šípů. Muweon sebou cukl, lehce zprůhledněl a povylétl do vzduchu. Šípy jím prolétly skrz naskrz aniž by se ho dotkly. Elfové okamžitě vsadili do tětiv další šípy a Muhara se po Muweonovi rozmáchl Surisagamou, jejíž oheň nechal vzplanout. Muweon mu dal do cesty rozeklátou špičku svého Sind – Grenlífu, jak Muhara očekával. Chvíli spolu ledabyle bojovali, elfové se zatím pustili do dalších zakuklených kostlivců v místnosti. Pak se Muharovi podařil výpad hrotem a bodl Muweona do hrudi, do pravé strany hrudi. Meč jím projel jako máslem až po jílec. Muhara v duchu zajásal a zakroutil mečem. Pak si uvědomil, že meč není v Muharově těle, jen v jeho plášti, mezi jeho kostlivými žebry.

 

[B]P[B]ak ho něco napadlo. Rozžehl čepel Surisagamy jak jen to šlo. Muweonův plášť zprvu vzplál, pak ale zhasl. Muhara šokovaně vytáhl Surisagamu ven a spěšně pohlédl na její čepel. Byla studená, neustálý plamen neplápolal. Chvíli se snažil, po něco málo vteřinách se mu podařilo prolomit ledovou krustu a vzplanout ohněm. Pak Muweon přešel do série svých úderů. Bušil na Muharu tlustým, těžkým a nesmírně smrtícím koncem své zvláštní a smrtonosné zbraně. Jeho údery byly zcela zmatené, chaotické, neočekávané, nepravidelné, zvláštní, cizí... třikrát za sebou udeřil střechou a namísto toho, aby jak Muhara čekal znaveného nepřítele čekajícího nejspíš další úder střechou sekl rubovým či spodním sekem a ukončil jeho život (a asi by se mu to i povedlo) tak se prostě stáhl do obrany, jakoby mu došel program či se unavil. Nebo když se Muharovi podařilo dostat se do útoku, Muweon namísto krytí se rozeklálým hrotem své zbraně zkusil úder hlavicí meče. Kdyby něco takového udělal kdykoliv předtím v pevnosti Muhara, Muhagin by ho jistě pokáral co to vyvádí za nesmyslné chvaty. A v tom to právě spočívalo.

 

[B]M[B]uweon byl zcela nevypočítatelný. Na cokolov podobného Muharu nikdo nepřipravil, nikdy předtím nebojoval se soupeřem, který namísto nastavení záštity při úderu střechou chytil svůj meč za špatný konec a nastavil na obranu část meče, kde se většinou meč drží. Následně Muweon udeřil Muharu tupou stranou své zbraně přímo do pravé tváře. Muweon byl nepochybně výborný šermíř, který kdyby používal alespoň podobný styl boje jako Muhara, byl by vyhrál. Jenže on ne, on ho prostě nesekl do hlavy, ale udeřil tupou stranou. Zanedlouho dostal Muweon silně navrch, byl teď mnohem silnější než předtím té nedávné noci, když ho Muhara zabil. Elfové naproti tomu vyhrávali, zatím žádný z nich nebyl ani těžce zraněn a dva kostlivci již nehybně leželi na zemi. Pak se Muharovi podařil jeden výpad a přesekl provázek spínající Muweonův plášť. Ten s žuchnutím spadl na zem a odkryl Muweonovo tělo. Muweon měl na sobě černý oblek, na rukou měl černé kožené rukavice. Byl neskutečně vyhublý, vlastně byl opravdu jen kostra. Jediné, co měl a co kostry nemívají bylo něco jako srdce. Muhara viděl záhyby na Muweonově košili, jak pulsují a tepou jako srdce pod nimi. Bušilo pomalu, chladně a vyrovnaně.

 

[B]P[B]ak Muweon udeřil Muharu do břicha opět tupou stranou své zbraně překvapivou silou. Muhara odlétl naznak a prorazil zeď hospody. Dopadl na polovylidněnou náves na záda, se Surisagamou v ruce. Elfové za ním skočili a kryli ho semknutým útvarem proti dotírajícím zakuklencům. Pak přišel i Muweon. Muhara se rozhodl změnit strategii. Když viděl způsob boje elfů s jejich noži, napůl přivázanými k zápěstí, řekl si, že by možná proti Muweonovi obstáli lépe než on. Naproti tomu zakuklenci bojovali zcela všedně a předvídatelně, jako každý řádový voják. Elfové evidentně ale do této jejich primitivní taktiky krytí se záštitou a kombinací tří sestav úderů nepronikly.

„Vemte si ho, já je zvládnu!“ křikl na elfy Muhara. Ti se rozeběhli k Muweonovi, obestoupili ho a počali ho zasypávat sérií úderů. Muhara se ze země dostal sklopkou, dvakrát kolem sebe mávl Surisagamou a tasil ji. Zakuklenci si zcela synchronizovaně sundali kápí, tasili své zahnuté katany a udělali kolem něj napůl sevřený půlměsíc.

 

[B]N[B]eměli zcela klasické lebky jako Muweon či každá normální mrtvola. Měli ve hlavách zatlučené hřebíky, zámky na ústech, trnové koruny, potrhaná pouta a následky nemilosrdného mučení. Většině něco chybělo, končetina nebo kus kostry. Měli rozdrásané obličeje a nezřetelné nápisy vypálené do čel. Neměly též prázdné oči jako Muweon, jejich oči rudě plály. Plály nenávistí a touhou po neurčité pomstě světu za své zjevné silné utrpení. Na pláštích měli zvláštní nezřetelné symboly, nepochybně cizím jazykem. Bylo jich sedm. Byli napůl éteričtí, lehce průhlední. Sálala z nich tma, zima a pocit nezřetelné nenávisti. Pak s řevem meluzíny začali bušit do Muharovy obrany. Měli všichni obouriční katany, meče z východu. Tyhle ale nebyly jako ty z obrázků z učebnic v pevnosti. Nebyly krásné, zdobené a smrtící. Byly orezlé, staré, otupělé, zubaté a špinavé. Při každém úderu ocele o ocel se z nich kus odsypal nebo ulomil. Muhara ale zanedlouho poznal, že to nejsou klasické staré a neefektivní zbraně do šrotu. Plála z nich magická energie, Muhara zřetelně slyšel jejich pláč a řev kdykoliv se na nějakou z nich soustředil a jejich démonický a zlý smích pokaždé, když nějaká z těchto zakletých čepelí narazila do jeho brnění. Muhara je dosti silně podcenil. Tito duchové vůbec nebyli slabí a všední nepřátelé. Byli nepřekonatelní, sálal z nich neskutečný strach a bojovali velice obratně. Když Muhara některého z nich zasáhl, buďto to jím hladce prošlo bez zranění nebo mu prostě usekl kus kosti či jejich koženého brnění pod plášti. Po chvilce se jednomu z nich, tomu se zámkem na ústech a obrovským počtem ran a vypálenin na kostech podařilo seknout Muharu do již nekrytého ramene. Rána by sama o sobě nebyla tak strašná, vlastně to bylo jen škrábnutí. Hrozně to ale bolelo. Z rány mu šel nazelenalý dým a celé to pálilo. Muhara neslyšel nic jiného než ukrutný ztrápený smích. Jeho doposud pohodový boj se změnil v noční můru.

 

[B]S[B]mály se na něj spousty ztracených duší, duší z jejich zbraní a jejich vlastních duší. Přály mu nesmírně bolestivou ukrutnou smrt, alespoň tak ukrutnou, jako potkala je samotné. A přesně to se zatím Muharovi dostávalo. Kdykoliv se špatně kryl, z kterékoliv strany, přišel úder. Dostatečně tvrdý na to, aby Muharu sekl až do masa a schválně příliš měkký na to, aby mu vážně ublížil. Z každé jeho nezhoubné, ale přesto velké rány mu šla zelená pára do oblak a bolest do celého těla. Už to nevydržel. Po dalších snad deseti ranách do pravé paže upustil Surisagamu a svalil se na zem. Rukama si kryl hlavu a byl schoulený do klubíčka. Rány se stupňovaly, dopadaly všude. Neexistovalo nic jiného než ukrutná bolest a slepá nenávist. A všechen ten smích okolo. Stále se smál, čím víc Muhara trpěl, tím víc. Jeho bolest těm stvůrám prospívala, osvobozovala je, neprahly po ničem jiném než po tom udělat někomu to, co kdysi někdo udělal jim. Pak bolest ustala, seance nenávisti polevila. Muhara si uvědomil, že pravděpodobně umírá, že opouští své trpící tělo. Cítil přibližně to samé, co asi cítili jeho pomstychtivostí šílené vrazi. Cítil nenávist k nim a ke světu. Chtěl se vrátit do těla, ne do svého, ale do těla, které s těmi sedmi pořádně zatočí, pak je všechny dát na skřipec a přidělat jim do hlav pár hřebíků.

 

[B]P[B]ak ho někdo chytil za ruku. Muhara si teprve teď začal uvědomovat co vidí. Viděl kolem sebe nepravidelné podivné tvary a barvy čehosi zpřeházeného a rozostřeného. A přímo před ním byly dveře. Nebyly to dveře, vlastně to byl disk. Světle zářící disk, v průměru asi tři metry. Muhara ale věděl, že do něj lze vstoupit. Vlastně by přesně to udělal, kdyby ho nechytila něčí ruka. Pořád ho držela. Ten disk byl krásný, lákavý. Naproti tomu rozostřená krajina za ním byla ošklivá. Stále v ní převládal pocit bezcílné nenávisti a bolesti. Pak se nad podivnými předměty začalo objevovat sedm hlav, sedm neskutečně zmučených hlav. Všechny volaly Muharu k sobě, chtěly ho roztrhat. Pokusil se vykroutit se ruce, která ho táhla zpět do světa živých a vstoupit do portálu. Zabral ze všech sil. Ne, ruka ho držela moc pevně. Nakonec se rozhodl se vrátit. Ruka mu pomohla. Pak ucítil zase staré známé pocity. Bolest, nenávist, utrpení, bezmoc... ale mezitím ještě něco jiného. Ruka stále svírala tu jeho, nebylo mu to nepříjemné. A mezi těmito pocity světa ucítil další pocit, kvůli kterému mu možná stálo za to se sem vrátit.

[I]...lásku[I]

 

#Muhara 20

 

[V]Část dvacátá – Vražda a pomsta[V]

 

[B]M[B]uhara ležel na hrubé zemi. Její hrubost vlastně ani nevnímal. Cítil dva pocity – lásku a něhu kombinovanou s nenávistí a bolestí. Byl v polovědomí, tak akorát mezi životem a smrtí. Houpal se nad propastí, jejíž dno by znamenalo konec všech dosavadních a zejména nastávajících dobrodružství mladého bojovníka. Pak se mu podařilo otevřít oči. Spatřil scenérii, jak dva zmučení duchové leží nehybně na zemi a zbylých pět bojuje s vesničany a dvěma strážci, kteří se zde, těžko říct jak, vzali. Muweon stále zápasil s elfy, kteří měli značně navrch. Pak přímo před sebou uviděl něčí tvář. Byla krásná, napůl se usmívala. Byla to Mučača. Držela ho za ruku, seděla vedle něj a ošetřovala jeho četné stále zeleně kouřící rány. Muhara se na ní usmál a pokusil se zvednout. Moc to nešlo, okamžitě zase upadl do ukrutné agónie a skoro ztratil vědomí. Zůstal ležet a na chvíli znovu zavřel oči.

 

 

[B]P[B]otom je zase otevřel. Nic se příliš nezměnilo, boj probíhal stále relativně stejně. Mučača u něj stále dřepěla a ošetřovala jeho rány. Muhara si všiml, že má u pasu Ratakaru, kterou jí kdysi vzal. Neodporoval ale. Tentokrát nezkoušel vstát. Vedle sebe nahmátl Surisagamu a přivinul si jí k tělu. Pak se situace boje vyvinula k horšímu. Na náves přijelo něco málo mučaiských jezdců na zcela vyžízených koních. Všichni byli udýchaní a unavení. Muhara jich napočítal dvanáct, klidně se ale mohl splést, všechno jakoby teď viděl dvakrát. Mučaiové znaveně slezli z koní a se svými zbraněmi se belhali k potyčce. Elfové ihned nechali Muweona Muweonem a energicky se proti nim vyřídili. Možná to byla chyba. Muweon upoutal svojí pozornost k Muharovi. Muweon měl již velice roztrhaný plášť, byl lehce unavený a šel přímo k Muharovi.

 

[B]N[B]aproti němu vyšla Mučača.

„Nestav se mi do cesty, mučaiská-dívko-jež-emigorvalas“ sykl nepříjemně Muweon. Mučača jeho výzvy ovšem evidentně nedbala, rozmáchla se Ratakarou před sebou a přistoupila k němu. Muweon bleskově zakroužil ve vzduchu svým Sind – Grenlífem. První udeřil on. Mučača to evidentně neviděla na dlouhý boj a tak hodně zariskovala už napoprvé. Sind – Grenlíf se zabořil mezi dvě čepele Ratakary a uvízl. Mučača škubla Ratakarou a obě zbraně s cinknutím dopadly na zem. Tentokrát náležel první úder Mučače. Vyskočila do vzduchu se silnou levou rotací a velice silně kopla Muweona do hlavy. Muweon doslova odletěl. Jeho hlava by nebýt kapuci asi odletěla, ale neodletěla. Muweon se ze země vznesl do vzduchu a ze vzduchu zase na nohy. Hlava mu trčela nepřirozeně zdvižená a doprava ohnutá na polozlomené páteři. Zdvihl své ruce s nepřirozenou nemotorností a hlavu si narovnal. Když se ho Mučača pokusila udeřit do hlavy pěstí, chytil ji za zápěstí a škubl do strany. Navzdory své kostlivosti a vyčerpanosti měl nepochybně Muweon velice silný stisk. Mučača vykřikla, upadla na zem a snažila se Muweonovi vykroutit. Muweon se do její ruky zarýval svými černými dlouhými nehty až na kost, Mučačina ruka jakoby hořela a plamen z ní se přenášel do zbytku těla. Pak se jí začalo zeleně kouřit z úst, očí, nosu i uší. A také z ruky, jež svíral Muweon. Za chvíli se Mučača jen zmítala v bolestech na zemi, kouř jí šel z celého těla a Muweon se jen pobaveně šklebil a svíral její ruku.

 

[B]M[B]uhara se zvedl. Bylo to bolestivé, nepříjemné a vysilující, ale sedl si. Surisagamu stále pevně svíral. Teď přišla ta nejhorší část. Muhara zapřel svojí bolest a postavil se na nohy. Hrozně to bolelo. Měl zlámaná snad všechna žebra, děsně ho bolel jeden kotník a měl chuť si znovu lehnout. Ale ne. Dobelhal se až k Muweonovi a Mučače. V tom se jeden z posledních duchů vytrhl z boje kousek od nich a běžel za Muharou. Zjevně odhalil jeho úmysl. Muhara zdvihl s těžkostí meč k obraně. Vyměnili si dva údery. Pak mu Muhara se zuřivostí vrazil meč až po jílec do srdce. Otočil jím o tři sta šedesát stupňů a znovu vytrhl. Duch nezemřel podruhé, ale dal se na útěk. Muhara chvíli přemýšlel, zda za ním má vrhnout meč, nebo jestli má pomoci Mučače. Láska okamžitě zvítězila nad pomstychtivostí a Muhara ho nechal běžet. Muhara se dostal do klusu a přiběhl k Muweonovi. Ten ho však spatřil, pustil polomrtvou Mučaču a zdvihl Sind – Grenlíf. Muhara se proti němu rozběhl s napřaženou Surisagamou. Muhara vlastní rukou odklonil útočící Sind – Grenlíf a bodl. Ruka ho zabolela, Sind – Grenlíf se mu zasekl až do masa na předloktí. Muhara přesto dokázal korigovat směr letu Surisagamy. Na poslední chvíli zažehl její plamen pro zvýšení efektu.

 

[B]Š[B]pička Surisagamy projela celým Muweonovým srdcem, přímo jeho prostředkem. První Muhara uviděl oslepující modré světlo vycházející z Muweona. Šlo všemi jeho skulinkami v plášti. Další přišla na řadu tlaková vlna. Odhodila Muharu dozadu, vyrazila mu z rukou Surisagamu a rozbila všechna skla na návsi. Poslední se objevil jekot. Ukrutný jekot všeho možného, zněl odporně. Muhara omylem udělal následkem tlakové vlny salto vzad a dopadl na nohy. Muweon se opět transformoval do pršícího a vřeštícího mraku. Tentokrát byl ale mrak nabitý obrovskou energií. Vtáhl do sebe Sing – Grenlíf ležící pod ním a začal se zvláštně kumulovat do podivných tvarů.

 

[B]N[B]akonec z toho vzešla lebka. Namísto jednoho špičáku měla Sind – Grenlíf. Vypadala tak opravdově... A upřeně se koukala na Muharu. Něco na něj křičela v nesrozumitelném jazyce.

Potom vyletěla dopředu ohromnou rychlostí – letěla přímo na Muharu. Muhara chtěl utéct, ale nešlo to. Byl zhypnotizovaný těma jejíma prázdnýma očima. A k tomu si asi dolomil nohu tím dopadem ze salta. Lebka dolétla až k němu a s ohromnou silou se zuby zabořila s kvílením do jeho hrudi. Mezi jejími zuby byl i Sind – Grenlíf. Projel Muharovou hrudí a jeho jílec zůstal mezi jeho žebry. Muhara chtěl vykřiknout, ale nešlo to. Namísto toho se mu z úst vyřinula krev. Spadl na kolena a ztratil zrak i sluch. Zůstal v kleče. Věděl, že když ztratí rovnováhu, zarazí si Sind – Grenlíf ještě dál a zemře. Byl v něm až po polovinu své paranoidní čepele, trčel přímo mezi dvěma posledními žebry spíše napravo. Všude okolo něj se kumuloval mrak z Muweona. Muhara vykřikl bolestí, chytil Sind – Grenlíf a pokusil si ho vyndat z těla. Skoro se mu to podařilo. Ta rozeklaná špička se mu ale zasekla mezi dvě žebra. Muhara věděl, že ji bude muset dát vodorovně, jestli ji chce vytáhnout. Šla dovnitř, musí jít i zpět. Muhara se zbraň zakleslou v něm pokusil pootočit o devadesát stupňů. Též se mu to podařilo – ale za jakou cenu. Hned vedle rány měl Muhara nějakou důležitou tepnu. Bohůžel se to dozvěděl až po svém nešťastném činu. Hned jak vyndal Sind – Grenlíf mu z břicha vystříkl pramen temně rudé krve. Muhara zaječel, téměř okamžitě následkem ztráty krve se mu zatemělo před očima tak, že již neviděl nic. V uších mu šustilo, cinkalo a praskalo. Mimoděky si dal ruku na ránu na dolní části hrudi aby zastavil krvácení. Potom ztratil vědomí.

 

[B]P[B]řekvapivě se probudil. Ležel na lavičce na návsi. Kolem sebe rozpoznával postavy. Bolela ho pravděpodobně zlomená levá noha, až na kost naseknuté předloktí levé ruky a hlavně dolní část hrudi. V postavě nad sebou zanedlouho rozpoznal Muhagina. Byl překvapen, ale ne moc. Muharova zdravá pravačka lpěla na otevřené, čímsi omotané ráně na dolní části hrudi. Zanedlouho si Muhara uvědomil, že je mokrý. Měl promočené oblečení, vlasy a vlastně i vše okolo něj bylo mokré. Celý svět okolo páchl po krvi. Muhara zprvu myslel, že jde o jeho krev. Nebylo tomu úplně tak. Z mraku na obloze opět kapaly velké kapky velmi temně rudé krve. Muharovi se již úplně vrátil zrak. Kolem něj byla spousta elfů a muhaiů, všichi sbírali krev do věder a podávali ji Muhaginovi. Ten jí nějakým podivným způsobem začaroval a lil do Muhary, přímo do rány. Poblíž nich byla i Mučača, seděla na zemi, opřená o zeď domu. Byla obklíčena elfy, kteří na ni mířili luky. Muhara chtěl vstát a překvapivě se mu to podařilo. Vlivem Muhaginových kouzel byl překvapivě fit.

„Pane, nečekal jsem vás tu. Co se stalo?“ zeptal se Muhara nesměle Muhagina.

„Již jsem byl právoplatně korunován, věděl jsem, že budeš potřebovat mojí pomoc...“ začal Muhagin.

„Ano, to jsem asi vskutku potřeboval. Proč jste ale přijel sám?“ vyptával se mistra Muhara.

„Nechtěl jsem, aby někdo věděl, že jsem tu, ale na tom opravdu nesejde. Něco málo pro tebe mám a tušil jsem, že to tu sami nezvládnete, i když jsem se vlastně napůl spletl.“ pronesl Muhagin. Muhara se zatím odbelhal k Surisagamě a zamířil k místu, kde zabil Muweona. „Víš Muharo, mohl jsem už dávno předpokládat, že Muweona konečně zabiješ ty. A kvůli tomu právě hlavně přicházím, abych ti něco vysvětlil“ začal znovu Muhagin pozvolna. Muhara sebral ze země velice zakrvavený (jako ostatně všechno okolo) Sind – Grenlíf a sedl si na lavičku, kam se právě posadil i Muhagin.

„Co tím myslíte pane?“ zeptal se obratem Muhara.

„Víš, existuje cosi jako osud. Ne takový, jak si představuješ a hlavně se nevztahuje na všechny. Například na mě nic jako osud neplatí. Mám ale silné podezření, že ty máš svůj osud sepsaný. Já, Velký Mučai a Muweon totiž nejsme jediné bytosti žijící od stvoření amuletu až dodnes. Tedy alespoň znám ještě jednoho člověka ze starých časů. Jmenuje se Mutryon.

 

[B]S[B]tejně jako Muweon si zachoval neutralitu ve velké válce. Bydlí ve své věži velice daleko, až za mořem, tam kde bydlí ti nejhorší démoni. Odtamtud nepřímo řídí osudy všeho, co má osud. Moc do toho prý nezasahuje, ale klidně by mohl. Mám určitá podezření, že tvůj osud bude velice pestrý. Každopádně mám pro tebe úkol. Teď se spolu vrátíme do Jirenty, ty se zregeneruješ a hned potom vyrazíš zcela sám za moře, do magické pustiny za temný les. Tam vyhledáš Mutryona a prohlédneš si svůj osud. Nezapomeň, že všechno co uděláš s jeho „loutkama co řídí svět“ se skutečně stane. Můžeš svůj osud změnit, ale jen když ho vyhledáš. Mutryon není zlý, ale pravděpodobně ti nedovolí změnit svůj osud. Je mocný, ale ne víc než Muweon a toho jsi jak vidím zabil, takže by to nemělo být nad tvé síly. Přes moře se dostaneš lodí s civilním obyvatelstvem, asi jako černý pasažér. Musíme ti taky sehnat zbroj, tvůj děda prý něco má... a vyrazíš co nejdřív.“ S těmito slovy Muhagin ukončil rozhovor, nasedl na bílého koně a ujel. Muhara se zvedl z lavičky a zamířil k Mučače a elfům.

„Pane, je jasné, že vám ani nám nechtěla ublížit, ale je to mučaika a proto jsem si jí dovolil zatknout,“ ohlásil jeden elf.

„V pořádku, můžete ji pustit,“ řekl Muhara. Elfové odstoupili, pomohli Mučače na nohy a začali jí ošetřovat nepřirozeně bledou a lehce krvácející ruku. Muhara k ní přiběhl a objal jí. Mučača ho asi pět vteřin svírala v objetí. Oba dva byli mokří od krve, jak vlastní tak pršící.

„Jsem ráda, že jsi v pořádku,“ pošeptala Mučača Muharovi.

„To já taky,“ pošeptal Muhara a usmál se. Oba dva se mimoděky dobelhali pod záhyb střechy radnice.

Potom se Muhara chvíli koukal do Mučačiných očí a ona do jeho. Nikdo nic neříkal. Mučača měla jasně černé oči, zrovna teď se usmívala. Byla krásná, i přes tu krev všude okolo. Chytila Muharu kolem ramen. Muhara jí obtočil ruku kolem boku a druhou rukou jí pohladil po vlasech. Potom se políbili, setrvali tak asi čtyři vteřiny. Potom toho Mučača nechala a opřela se hlavou o Muharovo rameno.

„Zachránila jsi mi život, víš to?“ pošeptal Muhara.

„To ty mně taky,“ hlesla neslyšně Mučača, stále se opírající o Muharu. Potom se odbelhali do Muharova starého domu. Na prahu dvěří se zastavili a podívali na sebe. Muhara chtěl Mučaču pozvat k sobě domů, ale věděl, že vlastně nemůže, že musí co nejdříve odjet do Jirenty a za moře.

 

[B]P[B]otom Muhara začal mluvit o své misi zadané Muhaginem. Mučača na to zareagovala nepřekvapivě.

„Pojedu s tebou,“ řekla na rovinu. Muhara se jí to pokusil vymluvit, pochopitelně neuspěl. Nesmířil se s tím ale, věděl, že ona nemůže jet s ním. Jejich rozhovor málem propukl v hádku. Muhara se toho ale vyvaroval a navrhl jí, ať klidně jede, ale že na loď, kterou načerno pojede Muhara nesmí, ať jede jinak jestli chce, ale že to není chytré. Mučača to nějak akceptovala.

„Kdy vyrazíš?“ zeptala se pak.

„Za pár hodin,“ odpověděl Muhara. Mučaču to evidentně zamrzelo.

„Nenechám tě tam jet samotného, někde se tam určitě sejdeme,“ řekla potom. Muhara dovolil Mučače bydlet v jeho domě. Potom si Muhara šel zabalit věci potřebné na cestu do Jirenty. Když balil, našel u sebe v předsíni na zemi Sind – Grenlíf. Už si nevzpomínal, jak se tam vzal, bylo to ale jedno. Muhara si ho připevnil na záda. Potom k němu ve dveřích přistoupila Mučača.

„Chci aby sis ode mě vzal jednu věc,“ začala Mučača. Potom si z krku sejmula prazvláštní šperk. Bylo to něco jako miniatura Ratakary na řetízku. „dokud ho budeš nosit, moc Ratakary tě ochrání,“ řekla prostě a vložila ho Muharovi do ruky. Potom jí Muhara políbil. Nechtělo se mu odcházet, ze všeho nejraději by tu zůstal, oženil se s Mučačou, měl děti a zapomněl na všechny mučaie, démony, boje a vše okolo vsi. To ale osud Muharovi nedopřál.

 

[B]M[B]uhara nasedl na koně, nechtělo se mu dál loučit. Vyrazil rovnou tryskem. Na návsi se spěšně ohlédl. Mučača tam stála u jeho domu, mávala mu a na tvářích měla slzy. Okolo zapadalo slunce nad bojem otřesenou vesnicí.

 

[B]M[B]uhara jel přibližně tři dny. Směr si zhruba pamatoval. Na noc se vždy utábořil v lese. Čtvrtého dne k úsvitu dorazil do Jirenty. I když ji už jednou viděl, stále ho ohromovala její velkolepost, hlavně té nejvyšší věže uprostřed. Jeho kůň byl velmi znaven, tak ho Muhara svěřil do péče stájí kousek před branami města. Do města vešel pěšky, pokusil se popoběhnout, ale i přes Muhaginovu magii byl zcela zničený a unavený. Dobelhal se do věže, nechal se propustit strážemi a chytil se lana. Jel nahoru asi minutu, potom dospěl do požadovaného patra a opustil lano. Stál přímo před trůnním sálem. Musel vypadat mnohem hůř, než čekal, protože stráže okamžitě jak ho spatřili upustili halapartny a běželi mu pomoci. Oba se ho na nic neptali a podepřeli ho z obou stran. Muhara jim poděkoval a odbelhal se do trůnního sálu, kde se sesunul na nejbližší židli u velkého stolu. Na trůně naproti němu seděl král Muhagin v hermelínu, na židlích poblíž zasedalo spousta muhaiů včetně Muhaly a o něčem diskutovali. Když si všimli Muhary, sborově ho pozdravili a lehce se uklonili. Všichni to pravděpodobně byli vysoce postavení velitelé a jejich úcta Muharu zaskočila.

„Opravdu jsi zabil Muweona?“ zeptal se jeden z nich. Muhara přikývl a všem v místnosti opětoval pozdrav. Potom Muhala vstal a chtěl Muharu někam odvést. Muhagin ho ale zastavil a naznačil ať Muhara zůstane.

„To co jsi udělal bylo úžasné Muharo, Muweon nám dělal potíže více než šest set let a až tobě se ho podařilo definitivně ho odstranit. Myslím, že si zasloužíš drobný dar, vlastně se ti bude docela hodit na tvé cestě za osudem.“ Potom Muhagin vstal z trůnu, došel k Muharovi, potřásl mu rukou a podal velký předmět omotaný hadrem, který celou dobu ležel na zemi poblíž trůnu. Muhara mu poděkoval a následoval Muhalu.

 

[B]M[B]uhala ho zavedl do svého pokoje na druhé straně patra. Muhara se vděčně svalil na Muhalovu postel a přijal jídlo i pití. Potom Muhara rozbalil balík od Muhagina. Muhara čekal, že v něm bude nějaká věc potřebná pro boj, znal Muhagina dost dobře na to, aby se spolehl, že mu nikdy nedá třeba něco k jídlu, nějakou hračku nebo tak něco. Byl to luk a toulec šípů.

Luk byl velice dlouhý, podobný těm elfím. Byl vlastně ze dvou oblouků se zpětným zakřivením na koncích. Tětivu měl velice silnou a napjatou. Mezi dvěma zakřivenými oblouky uprostřed, kam se zasazuje šíp bylo vyryto a obarveno „Apathamesios“. Celý luk byl černý, tedy až na zlatý nápis. Byl z nějakého zcela neznámého dřeva, vlastně byl z více druhů dřeva, zvláštním způsobem smíšených do sebe. Byl velice pružný, ale i tak se natahoval nesmírně obtížně. Potom Muharův zrak utkvěl na toulci s šípy. Toulec byl relativně obyčejný, kožený, černý a s bílou polovinou amuletu na zadní části. Zvláštnější byly šípy v něm. Bylo jich tam snad okolo padesáti. Většina byly normální, s pírky na koncích a ocelovými hroty na špičce. Potom zde byly velice tlusté a dlouhé šípy s podivným tvarem hrotu, pravděpodobně určené k prorážení pancéřů. Další byly relativně dlouhé, tenké a výborně vyvážené šípy se čtyřmi pírky, pravděpodobně určené pro střelbu na velkou vzdálenost. Potom zde byly šípy namočené do jedů. Muhara si všiml, že v hadru je kromě toulce a luku ještě několik lahviček. Vymotal je a přečetl nápisy na nich. Byly tři, ve všech byly jedy, každý jiný. Pokud byly nápisy na lahvičkách pravdivé, zelený roztok člověka okamžitě zabije, fialový ochromí a červený způsobí neskutečné halucinace. Na každé lahvičce byl i návod na výrobu prostředku, většinou na to ale byly potřeba všelijaké exotické rostliny které Muhara ani neznal.

 

[B]„[B]Myslím, že ti Muhagin říkal něco jako že mam pro tebe zbroj...“ začal nenadále Muhala.

„Ano dědo, něco takového naznačil,“ souhlasil Muhara. Muhala odešel někam do komory a začal se dle zvuků padajících věcí pravděpodobně hrabat ve velké hromadě. Muhara zatím vstal, zasadil do tětivy luku cvičně jeden běžný šíp a zkusil luk natáhnout. Vlastně to nebylo tak těžké, Muhara sice musel vynaložit větší úsilí, ale tenhle luk se držel o moc lépe než kterýkoliv jiný, co kdy Muhara měl. Potom namířil na dveře a vystřelil. Původně Muhara myslel, že se nic nestane a že se šíp do dveří prostě zabodne. Nebylo tomu tak. Šíp zcela hladce vylétl z luku a nesl se přes celý pokoj. Šíp neklesl ani o milimetr. Potom s velkou ránou projel dveřmi jako máslem a odšítpl několik velkých třísek. Muhara zděšeně vyběhl ven z pokoje. Stráže stáli na chodbě v bojovné pozici a hned jak zahlédli Muharu, utíkali k němu. Ten se jim ale omluvil a vysvětlil, že jenom zkoušel luk. Stráže jeho výmluvu akceptovali a šli zase postávat před dveře trůnního sálu. Muhara přišel k protější zdi. Pohled, který se mu naskýtal byl zajímavý. Šíp byl zaražený v silné kamenné zdi tak, že z něj koukal jen peřím posázený konec. Když se ho pokusil vyndat, šel ven skoro sám. Teda až na špičku, kterou musel složitě vyprošťovat. Navzdory očekávání nebyl šíp poškozený a jeho hrot byl stále špičatý. Užaslý Muhara se vrátil do pokoje vrátil šíp do toulce.

Potom se vrátil děda Muhala. V ruce nesl jakýsi ošoupaný ruksak. Položil ho před Muharu na zem a pokynul mu. Muhara otevřel ruksak a začal na stůl vyndavat jeho obsah. První vyndal kroužkový kyrys. Byl světle modrý, docela podobný jako ten co nosí cvičenci strážců. Jeho váha byla uspokojivá a tvrdost ještě víc. Muhara si ho oblékl přes košili. Docela mu seděl. Další vyndal helmici. Byla velice zaprášená, asi dlouho nepoužívaná. Byla v podstatně horším stavu než kyrys. Byly na ní zcela čitelné známky dávných šrámů z bitev, hlavně byla promáčknutá a rozříznutá na čele. Tvar měla zcela jiný než mívají přilbice strážců, chránila celou hlavu a měla hledí. Když si ho Muhara sklopil, jeho výhled se silně zmenšil, ale bylo takřka nemožné ho zranit do hlavy. I helma i kyrys byly jasně světle modré. Další byly rukavice sahající až k lokti. Zápěstí měly plátové a tvrdé se zahnutými ostny na od těla odvrácené straně paže. Na ruce a dlani byly z černé kůže. Muhara cvičně zvedl levou rukou Surisagamu a sekl s ní do krytu předloktí na pravé ruce. Skoro to ani neucítil. Potom tu byly boty, vysoké černé kožené boty. Muhara všechno opět zabalil do zteřelého ruksaku a poděkoval Muhalovi. Potom se s ním rozloučil a odešel do pro něj připravené ložnice.

 

[B]R[B]áno se Muhara probudil skoro v deset. Byl za poslední dny velmi nevyspalý a celé tělo ho z posledních událostí bolelo. Ze židle vedle sebe ještě ležíce sebral přívěsek od Mučačy a přivázal si ho okolo krku. Potom vstal, oblékl se a rovnou si na sebe vzal bledě modré nové brnění. Na záda si připevnil masivní luk od Muhagina. Toulec se šípy si pomocí dvou řemenů připevnil k pravému stehnu a Surisagamu v pochvě zase na své místo po levé straně opasku. Teď když se odhodlal vstát se cítil docela odpočatý. Vzal si velký ruksak, ve kterém měl původně brnění a začal si do něj balit věci potřebné na cestu. Potom se ještě stavil v kuchyni pro jídlo na cestu. Nechtělo se mu moc loučit, tak jenom spěšně pozdravil Muhalu a Muhagina a odběhl. Dle Muhaginových instrukcí by měl Muhara jet daleko na západ do města jménem Kerena ovládaného jak muhai tak mučai žijícími v míru. Tam najít kapitána jedoucího za moře a zaplatit mu za cestu, případně se nechat najmout jako posádka. Muhara si s sebou vzal nějaké peníze, ale moc jich neměl. Doufal, že to bude stačit.

Odjel žalostně pozdě, okolo poledne. Jel na půjčeném koni, kůň byl velice dobře rostlý, silný a rychlý, což se teď Muharovi velice hodilo. Za necelé dvě hodiny se dostal do území běžně okupovaného mučai. Přes své nápadné brnění si přehodil svojí starou zelenou pláštěnku a natáhl si kapuci. Snažil se jet rychle a vyhýbat se místům kde by na někoho mohl narazit.

 

[B]P[B]otom to přišlo. Docválal na rozcestí kde stála čtyřčlenná ozbrojená mučaiská jízdní hlídka a o něčem diskutovala. Muhara chtěl zabrzdit a objet je, ale už bylo pozdě, zpozorovali ho. Muhara se snažil jet ledabyle, sklopil hlavu a jel ani ne rychle ani ne pomalu. Moc to ale nepomohlo. Potom Muhara zaslechl útržky jejich rozhovoru. Už z prvních tří vět pochopil, že zde nejsou na výletě, ale na válečné výpravě.

„Hej ty, pojď sem!“ křikl jeden z nich na Muharu. Muhara byl na vahách jestli na to má přistoupit, nebo jestli má začít ujíždět. Přecejenom bylo ale mučaiů víc a jejich koně byli přinejmenším odpočatější než Muharův, tak Muhara zbrzdil a přiblížil se ke mučaiům. Všichni měli dlouhá kopí a štíty, u pasů i meče a nože a na sedlech luky. Jeli v těžkých pancířích – další známka toho, že nebyli na výletě. Muhara si chvatně přehodil plášť přes Surisagamu, zakrýt toulec a luk ale nedokázal.

„Kam jedeš a kdo jsi?“ zeptal se zostra jeden z mučaiů.

„Jmenuji se Mučara, jsem lovec divoké zvěře a jedu na lov,“ odpověděl Muhara ne moc přesvědčivě. Mučai se na něj zamračil a přijel blíž. Pro jistotu tasil meč. Muhara měl pokušení udělat to samé, ale asi by to pro něj znamenalo jistou zkázu. Mučai špičkou meče odkryl Muharovu kapucu. Na mučaii sice bylo vidět, že Muharovi alibi nezbaštil, ale i tak ho značně překvapilo, když na něj vykoukla rytířská bledě modrá přilba se znakem muhaiů. Mučai vykřikl zděšením a namísto útoku se otočil a stáhl se do zvládnutelné vzdálenosti.

„Muhala temnotyvrah!“ vykřikl jeden z mučaiů a zděšeně oběma rukama začal úzkostlivě svírat kopí. Muhara pochopil, že teď je nejlepší příležitost.

 

[B]M[B]učaiové evidentně znali jeho dědu a měli z něj strach. Brnění na Muharovi kdysi patřilo Muhalovi. To byly teď Muharovy strategické výhodu. Muhara bleskově vytáhl Apathamesios a zasadil do něj běžný šíp. Byl to krásný pocit, jak se luk rovnoměrně a krásně natahuje. Potom Muhara vypustil šíp přímo na mučaie, který ho prohledával. Ten sice nastavil štít, ale to mu příliš nepomohlo. Mučai se s žuchnutím svalil na zem s děravým štítem a následně i břichem. Muhara nadšený jednoduchostí porážení nepřátel s takovouhle zbraní okamžitě zasadil do tětivy další šíp. Jeden z mučaiů s černou přilbou přes celou hlavu a červeným pláštěm ale zareagoval pohotově a mrštil po Muharovi své kopí. To ho sice trefilo do hlavy, ale přes výbornou přilbu nemělo šanci zranit. Muhara ale ztratil rovnováhu, upustil luk i s šípem na zem a měl co dělat, aby nespadl ze sedla. Muhara si rychle narovnal přilbu, která mu posunem dosti nepříjemně skřípla nos a tasil Surisagamu. Jeden ze zbylých mučaiů to psychicky nevydržel, když se Muharova čepel rozzářila a její světlo se odráželo od lesklého brnění známého nepřítele mučaiů a utekl. Ten mučai, co po Muharovi prve hodil kopí za ním zařval nadávku, též tasil meč a vyjel Muharovi vstříc. Další zbylý mučai zprvu váhal, potom ale nesměle tasil svůj krátký meč a vyjel za svým spolubojovníkem proti Muharovi.

 

[B]M[B]uharu lehce překvapila nebojácnost mučaie v černé přilbě. Reagoval pohotově, z Muhary navzdory pověsti jeho zbroje neměl strach a z jeho hodu kopím pochopil, že rozhodně není špatný bojovník. Muhara ale moc dobře věděl jak silnou zbraní je strach, proto rozvířil vzduch okolo něj, soustředil všechno sílu okolo do čepele Surisagamy a rozžehl její plamen. Potom pobídl koně aby si stoupl na zadní. Následně vší silou udeřil do nastavené záštity meče odvážného mučaie. Meč mu vypadl z ruky a roztříštil se. Muhara na mučaie následně poslal proud plamene ze Surisagamy. Ten ho sežehl a shodil ze sedla. Druhý mučai vykřikl zděšením a odklusal o kousek dál. Neprchl ale, jen začal ze sedla odvazovat luk. Mučai na zemi očividně neměl dost. Muhara se proti němu rozjel a znovu sekl, tentokrát se mučai vyhnul, prokutálel se kotoulem mezi nohama koně a strčil do Muhary z levé strany. Muhara spadnul z koně. Veškerá jeho sebejistota a strašlivost byla hned pryč. Muhara se ale ubezpečil, že situace je stále pevně v jeho rukou. Několikrát se kolem sebe rozmáchl Surisagamou a šel naproti mučaiovi v černé přilbě. Mezitím na muharovo předloktí dopadl šíp od dalšího zbylého mučaie, ale to Muhara ani neregistroval. Mučai v černé přilbě si z kapsy vytáhl malý nožík a šel Muharovi neohroženě vstříc. Muhara se s ním odmítal párat a začal sérií výpadů. Před prvníma dvěma mučai ustupoval, před třetím se vyhnul a na čtvrtý nastavil nožík. Ten mu ale velká a oproti této srandovní zbrani těžkopádná Surisagama vyrazila z ruky. Potom Muhara udeřil znovu a zasáhl mučaie do přilby. Mučai upadl na zem držíce se za obnaženou hlavu. Rána mu rozštípla přilbu. Teď se na Muharu zarputile mračil čísi lehce povědomý obličej. Muhara si ho jen nedokázal zařadit. Měl černé lehce zvlněné neudržované vlasy, ve předu zčísnuté z obličeje nalevo. Oči měl černé, stejné jako Mučača. Byl urostlý, ale hubený, relativně vysoký.

 

[B]N[B]akonec to Muharovi došlo. Nepřítelův zarmoucený nenávistný výraz se změnil v úšklebek nad Muharovým zděšením.

„Jakto? Viděl jsem tě naposledy vydechnout, slyšel jsem tvá poslední slova, to já jsem ti vrazil oštěp a Surisagamu do těla!“ vykřikl na něj Muhara. Mladík si rozepnul prvních pár knoflíků u červeného pláště a obnažil svoji hruď. Měl na ní dvě rány, jednu dole – tlustou a přímou a jednu nahoře – tenkou, ale pořádnou. Muhara to nechápal. „Jak to někdo mohl přežít?“ ptal se sám sebe.

„Pamatuješ si na mě?“ vychrlil ze sebe mučai. „Mě se nikdy nezbavíš, teda vlastně ses mě už jednou zbavil a na docela dlouho, konkrétně do předvčerejška!“ pokračoval lehce rozezleně a pohrdavě mučai.

„Jak do předvčerejška?“ zeptal se Muhara.

„Víš, na to aby si definitivně zabil někoho jako je Muweon, musel bys bejt menší ťulpas než jsi. Muweon nezemřel, jen měl příliš málo životní energie na řízení vlastního těla, tak zavítal za jedním přítelem,“ vychrlil na něj mladý mučai.

„Takže ty jsi mrtvola Mučarixe s duchem Muweona?“ nedala Muharovi zvědavost. „A jak jsi poznal, že jsem Muhara?“ zeptal se ještě jednou Muhara. Mučarix namísto odpovědi přišel blíž k Muharovi. Jeho černé oči rudě zableskly. Mučarix teď vypadal úplně jinak než při jejich posledním setkání. Hlavně byl ještě bledší a šlachatější, než minule. Muhara do něj nenadále bodl hrot Surisagamy, rychle jej zase vytrhl a odskočil. Mučarix tam jen tak stál a upíral na něj oči. Z jeho rány steklo pár kapek jasně černé krve. Potom Mučarix udělal něco zvláštního. Zvedl ruku do vzduchu a čekal. Muhara nevěděl přesně co dělá, ale pravděpodobně kouzlil. Muharovi došlo, že by raději měl zasáhnout, ale odhodlal se moc pozdě. Když už na něj šel, Muweonovi odkudsi zdálky přilétl do ruky nechvalně známý Sind – Grenlíf. Mučarix využil toho, že mu šel Muhara původně vstříc a vykročil proti němu. Muhara byl na rozpacích, jeho poslední souboj s Muweonem nedopadl zrovna dobře, i když v něm nakonec zvítězil. A Muharovi něco říkalo, že s Mučarixem s Muweonovou duší to nebude jiné.

 

[B]M[B]uhara nenechal Mučarixe ani jednou udeřit a dal se na ústup. Za běhu naskočil na koně a pelášil pryč. Mučarix ho nepronásledoval. Ten druhý mučai vyslal za Muharou šíp, ten se ale minul. Za Muharovými zády se ozýval pouze zvrhlý vítězoslavný křik Mučarixe.

 

[B]M[B]uhara si na noc netroufl zastavovat. Jel celou dobu, málem uštval koně. K poledni dalšího dne dorazil do Kereny, rozlehlé sítě přístavů aby se nalodil na loď, odplul kamsi hrozně daleko a uzřel svůj osud, osud bojovníka.

 

[I]KONEC DRUHÉ SÁGY...[I]

[I]konets true saki…[I]

Žádné komentáře
 
Děkujeme vám za návštěvu! Dotazy směřujte sem.