Archiv článků TV-Nora

Oficiální Archiv TV-Nora spol. vás vítá!

Jiný Svět

Jiný Svět - 11. kapitola

Únor 2010

Malá zelená postava pomalu otevřela zrezlé, dřevěné dveře a vykoukla ven na chodbu, jestli v ní někdo nestojí. Její oči kmitaly všude po podlouhlé chodbě a hledaly známky života. Nikde nic. Pomalu vylezla ven a potichoučku za sebou zavřela dveře. Znovu se pro jistotu rozhlédla po chodbě a když se ujistila, že nikde nikdo není, rozeběhla se tím směrem, kde bylo slyšet hučení vody.

Po pěti minutách běhu se postava zastavila a ohnula se v boku. Chytila se za břicho a lapala po dechu. Nazelenalý pot jí stékal po dlouhých tmavě zelených vlasech a poté kapal na zem, kde udělal malou louži. Kapání potu ale přehlušilo hučení padající vody, které bylo čím dál blíž a blíž. Na chodbě před ní se ozvaly tiché kroky, ale hadí smysly opět zapůsobily a postava je uslyšela. Rychle se rozhlížela, kam by se schovala, ale nikde vhodný úkryt nenašla. Kvapně přemýšlela, co udělá. Asi pět metrů před postavou byla zatáčka, ve které se už rýsovaly stíny asi dvou postav, které držely v ruce dlouhou tyč, na které na obou koncích byly koule, které měly v průměru asi 10 centimetrů a na nich byly bodce napuštěné jedem - smrtelné zbraně. Stíny se svými majiteli se blížily čím dál víc. Nazelenalá postava přemýšlela, co udělá. Náhle si na něco vzpomněla. U pasu se postavě leskla malá, ale přece ostrá dýka, kterou malá postava před chvilkou získala od jejího pravého majitele - Pana Topola. Postava pomalu a potichu sáhla k pasu a vytáhla dýky z malé kožené pochvy, která k dýce patřila. Shancus pomalu ale silně sevřel svou dýku a vytáhl jí z pochvy. Pak se naposledy rozmyslel, usmál se a rozeběhl se do zatáčky před sebou.

 

*

 

„Tak co?“ zařval Darren směrem dolů do tmy a opíral se o vratké dřevěné zábradlí, které bylo jedinou ochranou před pádem ze schodů do tmavé hloubky. „Myslím že tu nic není, ale nevím to jistě. Chtělo by to oheň. Nemáte něco, co by se dalo zapálit?“ zavolal Vandža nahoru na své pozorovatele a pevněji sevřel svůj kovový šuriken. „Myslím že ne!“ oplatil mu řev Shan a podíval se na Arru a Harkata, kteří stáli za ním a začali si prohledávat všechny kapsy svých oděvů. „Počkat...možná něco mám,“ řekl Harkat. "Darrene, podej mi, prosím tě, svojí dýku," dořekl Harkat a natáhl ruku k Darrenovi, který teď stál zády k zábradlí. „Na co?“ řekl mu Darren a podával mu svou kovovou dýku, která byla špinavá od zaschlé krve. Harkat aniž by odpověděl si odřízl kousek svého hábitu. Poté přešel k zábradlí a skrčil se, aby mohl odříznout kousek z něj. „To radši ne. Můžeme spadnout i s těmi schody,“ řekla mu Arra a přešla blíže k němu. „Neboj se...vím co dělám,“ odvětil Harkat, aniž by se na ni podíval a dál odřezával klacek dlouhý asi 40 centimetrů. „To doufám,“ povzdechla si Arra.

Po chvilce Darren zabalil klacek do látky z Harkatova pláště, aby lépe letěla a také, aby se z látky dala udělat pochodeň na prozkoumání sině, která se nacházela pod nimi. „Kam to mám hodit?“ zařval Darren dolů. „K té pochodni, co je zasazená v tom piedestelu uprostřed,“ odpověděl mu zelenovlasý Kníže. Darren ho poslechl, namířil a hodil látku, která měla uvnitř sebe zabalený dřevěný klacek. Dopadl asi půl metru od pochodně a klacek vypadl z látky.

Potom se ozvaly Vandžovy kroky, které se blížily směrem k piedestelu uprostřed Síně. „Jak jsi od toho daleko?“ zařval dolů Darren. „Asi pět metrů,“ odpověděl mu starší Upír a pomalu se blížil k světlu před ním. „Už jsem skoro tam. Jen pár kroků a-„ najednou kroky utichly společně s hlasem, který se ozýval zespoda síně a patřil Vandžovi. „Co se stalo?!“ zaječela dolů Arra a zatvářila se vyděšeně. „Myslím, že byste něco měli vidět,“ odvětil potichu Vandža, ale přece to bylo slyšet zespoda Síně. „Co se stalo? Co tam je?“ zeptal se pro změnu Shan. “Arra měla pravdu. Opravdu tu něco pobíhá. A myslím že se vám to nebude líbit,“ řekl poněkud vyděšeně Pochod.

 

*

 

„Jak dlouho už jsou pryč?“ zeptal se obtloustlý chlapík, který seděl společně se třemi dalšími postavami a pár stany kolem ohně. “Tak tři čtyři dny,“ odpověděla mu krásná žena, která seděla naproti němu. „Neřekl vám někdo, co šli dělat?“ zeptal se opět ten tlouštík. „Mně říkal, že nám to možná pomůže. A že ho tak týden nemáme čekat. Pak něco vzal do ruky a odešel. Poté jsem viděla jen Shancuse, jak se potají rozeběhl za ním,“ odpověděla Rhamusovi Truska a otočila buřt, který si opékala nad ohněm. „Takže si nemusíme dělat starosti,“ dodala a zvedla opečený, černý buřt. „O Hibernia starosti nemám, spíš o Shancuse,“ řekla třetí postava, která také seděla u ohně ale jen se dívala do nebe. „Neboj se. Hibernius se o něj postará. Neměj strach,“ řekla třetí postavě Truska a kousla do buřtu.

Ale nikdo netušil, že ten, o kom se teď baví teď bojuje o svůj holý život o několik tisícovek mil daleko.

 

To be continued!

All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol.

 

By Slečna Mannová!

 
Děkujeme vám za návštěvu! Dotazy směřujte sem.