Archiv článků TV-Nora

Oficiální Archiv TV-Nora spol. vás vítá!

Třída a bulvár

Medvědí bouda

20. března 2011 / 23. tupna 3

Vše o nedávno proběhlém lyžařském kurzu Kvinty A, republiky.

Od pradávna je nepsanou povinností TV-Nory sdělovat všem neskrytou a opravdovou pravdu ohledně každého výletu či akce, aby si i nezúčastnění mohli udělat obrázek o tom, o co přišli. Tentokrát jsem byl požádán o napsání článku o lyžařském kurzu kvint proběhlém v období od 26. 2. 2011 do 5. 3. 2011 včetně. Bohužel nedokážu zachytit všechny detaily a pocity všech účastníků, mohu napsat jen svůj pohled, ale doufám, že i přesto se vám to bude líbit.

 

V den odjezdu od Vinohradského divadla bylo hezké počasí. Mělo být předzvěstí dalších krásných dnů, jež skutečně nastaly, celý týden svítilo slunce a bylo velmi teplo. Když už všichni měli naskládané lyže do autobusu a dokládaly se poslední batohy, přiběhl jako vždy včas L. Kn. Naštěstí se mu však podařilo nějak ještě do autobusu pár svých somro věcí nacpat a mohli jsme vyrazit.

Cesta proběhla zcela bez obtíží, každý se zabavil svým způsobem, případně s mohl dívat na Pelíšky. Po příjezdu na parkoviště v Medvědím kolenu přišel bleskový výsadek v podobě sestavení lidského řetězu pomocí něhož se rychle dostaly baťohy a lyže z autobusu do přistavěné rolby (byla přecpaná až po okraj) i za výrazné pomoci příslušníků dobrovolné domobrany naší republiky. Mnozí pamětníci si jistě vzpomenou na podobné vykládání věcí na lyžáku v sekundě za velení prof. I. V. Poté se celý peloton obou tříd vydal vzhůru na dvoukilometrovou cestu.

Po náročném výstupu, kdy bylo mnoho občanů skoro do půl těla přišlo zabydlování se. Nevím, jestli si pamatuji přesné složení pokojů, ale vypadaly přibližně následovně: (zleva) 1.) J. Ko.+L. Kn.+P. V.;2.) J. Fa.+M. Mi.+V. Č.+V. Ch.;3.) A. M.+H. B.+L. Ko.+V. F. (?);4.) P. Š.+T. N.;5.) A. S.+E. Š. (?);6.) A. R.+J. He.+K. F.+T. J. a mám pocit, že jedna nebo dvě z občanek kvinty a se integrovala(y) do některého z pokojů naší analogické třídy. Zajímavostí byl i jeden dvoulůžkový volný pokoj vedle pokoje 4, jež byl využíván pro mnohé činnosti, občas ne zcela legální (dále bych to nerozváděl).

Odpoledne se vyrazilo na výlet po okolí. Po návratu večeře, rozkaz dne a rychlá hra. U večeře bych se pozastavil. Obecně klučičí část si brzy osvojila pevná pravidla, která se brzy stala tradicí a bylo na nich krásně patrné dokonalé stmelení naší komunity. Každé hlavní jídlo dne (snídaně, oběd, večeře) se sestávalo z několika rituálů. Nejprve první příchozí, když dorazili do jídelny, začali ihned připravovat stůl (přinášeli talíře, příbory a hlavně skleničky se žbrndou - o tom později) a to vždy, nezáleželo na tom, kdo to byl, každý jedinec sloužil pro celou komunitu, bylo vidět, že republika není jen prázdné slovo. Poté se čekalo než se všichni dostaví a usadí a budou připraveni na jednu zásadní věc. Mnohdy trvalo usazení déle (než si všichni donesli věci z ranního švédského stolu - o tom později), ale nikdo nebrblal a nezačal jíst až na L. Kn., který byl za to velmi dlouho odsuzován, poškozován, shazován a asi i trochu trestán, ale i on nakonec posledních pár jídel dokázal vydržet (nebo byl zaražen silou), než byl pronesen slavnostní přípitek.

Přípitek byl pevnou a neměnnou součástí každého zahájení jídla. Každý den ho měl někdo jiný, začínalo se od V. Č. a pokračovalo po směru hodinových ručiček. Každý pronášel přípitek dvakrát. Po pronesení skvělých přípitků (dva zajímavé přípitky popíšu níže) si každý musel s každým ťuknout a snažit se vylít, co nejméně žbrndy na stůl, ale i přesto tam byla žbrnda vylitá velmi často. Při ťukání se pronášelo slovo: „Nobrain!“. Poté se popřála dobrá chuť a mohlo se začít jíst.

Proslovy při přípitcích byly různé, ale za zmínění stojí obzvlášť dva. Vrcholem byl nejspíš dlouhý latinský proslov J. Fa., jež svůj přípitek vymýšlel již den předem a naučil se ho zpaměti (asi polovina papíru A4). Druhým zajímavým přípitkem, který potvrzoval pevnost pravidel přípitků, byl proslov M. Mi., který ho pronášel in memoriam přes mobilní spojení. Důvodem jeho nepřítomnosti bylo to, že se ještě s J. Ko nacházel na svahu a oběd měl s sebou na rozdíl od zbytku občanů republiky. Proslov byl reprodukován přes mobil J. Fa., jež byl zapojen do reproduktory a dán na maximum, takže byl v plné kvalitě a potvrdilo se, že ani vzdálenost nezastaví tradice.

Specialitou bylo i rozdávání polévky. Probíhalo od P. V. (v čele) proti směru hodinových ručiček. Každý si vždy naložil talíř a poslal mísu dál. Končil L. Kn. (považován za méněcenného, kvůli nedodržování tradic a nechutným způsobům stravování) a poté vždy zbyla jen malá troška polévky a mísa se s úsměvem mohla poslat občankám. Zajímavostí je, že si nikdy nestěžovaly na nedostatek jídla... Ještě bych zmínil V. Č., který se vyznamenal vybíráním čehokoliv z jakéhokoliv jídla (2. veřejná pitva, 2011, Medvědí bouda, V.Č.) a svou znalostí farmaceutických prostředků, o čemž se ještě zmíním.

Zasedací pořádek dvou spojených stolů pro 5 a 4 osoby (doleva) od P. V. (v čele), L. Kn., V. Ch., V. Č., J. Fa., (naproti) T. N., P. Š., M. Mi. a J. Ko. Holčičí stoly byly tři a v zásadě se držely pokojového systému.

Žbrnda zde nebyla taková, jaká se dá dostat ve školní jídelně od firmy AgFoods (ta je jedinečná). Mělo se prý jednat o jakýsi horký až vlažný ředěný čaj s příchutí krmiva pro králíky. Měla vždy vyblitě hnědavou barvu. Vrcholem kvality byly zbytky (flusy) ve velké nádobě na žbrndu, které se daly získat až překlopením této nádoby a nalitím posledních kapek této lahodné tekutiny. Nikdo tuto poslední skleničku nedokázal vypít bez pořádného ochání nebo alespoň úšklebku.

 

Nemohu zde podrobně zmínit všechny programy, jež nám byly připraveny CK-Sportem, tak jenom rychle - přes lyžování, snowbordování, ježdění na kluzkách, lopatách, bobech, různých procházek, rozcviček, večerních i denních her, přelézání přes provazy, brození se potokem až po návštěvu cukrárny a možná ještě něco víc. A během toho jsme stále měli celkem mnoho volného času, který se dal strávit skutečně různorodě.

Velmi dlouhou dobu vykonával hlavní hudební obrodu skoro celého patra pokoj 2, kde u svého notebooku a reproduktorů zapůjčených spol. TV-Nora vládl M. Mi. Pokud on nepouštěl své stoprocentní hity, byl zde ještě J. Fa. se svými dance/trance/techno vložkami. Občas z toho okolí šílelo, zvlášť sousední pokoj 1 byl vždy rád v půl osmé probuzen nádhernou techno hudbou. Později se dokázalo prosadit i několik menších hudebních aparatur.

Velkou tradiční zábavou bylo házení si různými věcmi na pokoji 2. Nejslavnějším se stal asi salám (ten byl první den vhozen do pokoje 2 od L. Kn.), ale o zdi tohoto pokoje bylo rozprsknuto i několik jablek a myslím, že i pomeranč; házelo se i lahvemi. Tento salám byl původně v obalu, jež měl zajišťovat jeho nezkažení a salám se udržel pár úctyhodných dní plných házení. Ovšem během času, se velkými nárazy obal pomalu poškodil, až se nakonec zcela oddělil. Bylo zde několik pokusů o opětovné zabalení salámu, ale vždy opět vyklouzl ven. To však házení nezastavilo a házelo se se samotným salámem. Ovšem brzy se na něm objevilo mnoho trhlin až se zcela otevřel a skoro rozlomil. Proto byl na čas odložen a jeho život skončil během ten den probíhající PF party (slangově PFP „péefpéčko“).

PFP (pissing fekál party) byla akce pro úzký okruh občanů mužského pohlaví. Konala se celkem třikrát, dvakrát na pokoji v podobě brutální diskotéky, ale nejvíc se tento název zažil, když se konala ve sprchách. Ovšem podrobnosti z těchto party jsou neveřejné, neboť jsou zcela nemorální a nechutné. Můžu jen říct, že z pokoje 2 (jež se stal centrem shlukování osob a dění) i ze sprch se ozývalo velmi, velmi hlasité ochání a výkřiky. Během PFP ve sprchách byl také zničen salám (neveřejným způsobem).

Ohledně lyžování - lyžovalo se ve třech (čtyřech) lokalitách: Bradlerovy boudy, Davidovy boudy a Medvědín (příp. ještě u Medvědí boudy začátečníci). Kvalita sjezdovek a vleků nebyla zcela dokonalá, ale jistě se tam zažilo mnoho zábavy, to je nesporné. Také se šlo jednou na běžky (došlo se až do Polska).

 

Jak jistě víte, V. Č. je slavný svými zraněními a chyběním. S tím souvisí i jeho přísun léků. K zajímavé situaci došlo, když se V. Č. hádal s J. Fa. o správnosti názvu léku Dobendanu, jestli se nejmenuje Strepsils. Strávili tak dlouhé chvíle mezitím, co každý z nich povečeřel svojí hromadu léků a V. Č. si neobvázal všechny končetiny.

 

Ještě jednou zajímavostí byl ranní švédský stůl. Vždy po rozcvičce se obě třídy nahrnuly k jednomu stolu, kde, jak bylo zjištěno, byl nedostatek jídla. Zaviňoval to J. V. z V.B, který byl za tyto své činy velmi odsuzován a občané Kvinty A, republiky, často drželi jako protest hladovku. Nakonec se to J. V. vymstilo a obtěžkán svou chamtivosti si jako jediný učinil zranění a to na vleku si nějak pochroumal ruku.

 

Tímto jsme se dostali až na konec tohoto článku. Návrat domů proběhl bez obtíží, pokud jako obtížné nepovažujeme spoustu nových zážitků a vzpomínek. Za sebe mohu jen poděkovat S. Č. a celému CK-Sport, za nádherný výlet, který mě zcela bavil, poznalo se zde mnoho věcí a jednota občanů se prohloubila.

Pokud jste dočetli až sem, jsem velmi potěšen a třeba se zase někdy uvidíme u nějakého článku a doufám, že i brzy na nějakém výletě.

 

Collected by potihcpd!

 

P. S. Ztratil jsem mobil. Číslo +420732747552 je tedy nefunkční, děkuji za pochopení!
 
Děkujeme vám za návštěvu! Dotazy směřujte sem.