Archiv článků TV-Nora

Oficiální Archiv TV-Nora spol. vás vítá!

Historie

Historie třídy - 6) DOBA POPOLOLETNÍ 1-3 2008

Proměna společnosti způsobená „revolucí“ byla asi největším změnou ze všech. Bylo překonáno nejkritičtější období a situace se začala zlepšovat. „Revoluce“ však pochopitelně nemohla zůstat bez odezvy. Touto odezvou byl převrat a utvoření nové vlády.

Článek není zahrnutý v seznamech článků.

6.1 Pololetní situace v Sekundě A a Primě B

Kolem pololetí procházely obě třídy vnitřními změnami, které zásadně změnily mezitřídní situaci a jejich vzájemný postoj.

Utvoření Republiky Sekundy A bylo ohlasem na revoluční kvas v prosinci 2007, někdy s ním bývá dokonce spojováno, tedy, že to byla pouze druhá část „revoluce“. Převrat přinesl žádané výsledky: uzavření kluků do sebe, distancování od holek a utvoření vlády, což dalo poslední předpoklad pro expanzi.

Drtivé vítězství J.Ko. o návrhu vlády znamenalo vážnou ránu pro pozici J.Fa. Ten se rozhodl, že se ještě pokusí situaci změnit, tábor kolem J.Fa. předložil straně J.Ko. požadavek, že bude sestavena pouze zkušební vláda a v případě, že by se projevila J.Fa. očekávaná nefunkčnost návrhu J.Ko., byla by sestavena vláda podle návrhu J.Fa.

Od J.Ko., jako od lídra strany, se očekávalo, že sestaví vládu. Byla zahájena jednání, jejichž hlavními účastníky byli J.Ko., J.Fi a P.Š., kterému do velké míry v této době stoupla pozice, ale i další stoupenci návrhu J.Ko. Tato jednání dospěla k tomu, že je potřeba usmířit si opoziční stranu, proto byl J.Fa. jmenován vrchním velitelem ozbrojených sil Republiky Sekundy A, navzdory tomu, že na tento post měla dosazovat sedmičlenná rada, která zatím nebyla sestavena. Jmenování J.Fa. generálem bylo však jediné, na čem se jednající dohodli, volby do Státní rady vypsány nebyly. Tedy počátkem února pořád nebyla sestavena vláda, ale de facto měl největší moc J.Ko.

Během druhé poloviny ledna probíhaly změny i v Primě B. Tam s nelibostí přihlíželi na to, že jejich armáda je podřízena sekundánům, důsledkem toho začala rychle stoupat obliba radikálního nacionalistického extrémisty J.Kol., kterého vliv brzy předstihl vliv O.K. Prima B se uzavřela do sebe a rozhodla se čekat na další křídovou výpravu, při které se odmítne podřídit Sekundě A. Avšak Sekunda A zrovna vytvářela vládu a krom toho se musela zaměřit v souvislosti s pololetím i na písemné práce, tudíž jí už nezbýval čas na křídové výpravy. To přišlo slabší Primě B samozřejmě vhod, měla víc času na válečné přípravy, zbrojení a výcvik.

Po pololetí vliv J.Kol. zase stoupl, stal se nejvlivnějším klukem ve třídě. Nacionalistická extáze se dotkla téměř všech kluků z Primy B, mírovému řešení už byli nakloněni jen O.K. a E.Ž. Válka se stala nevyhnutnou.

 

 

6.2 Válka s Primou B v lednu a únoru 2008

Bez ohledu na to, že vláda ještě nebyla sestavena se J.Fa. rozhodl konat. Věděl, že obnovit kontrolu Primy B nebude jednoduché, ale nedokázal odhadnout velikost odporu, který hodlají primáni klást.

Prvním krokem bylo sčítání armády. Právě z tohoto období pochází první zmínka o počtu vojáků v armádě Sekundy A, při tomto sčítání bylo napočítáno 13 vojáků. Je diskutabilní, do jaké míry je tento údaj důvěryhodný, ale vzhledem k síle Sekundy A je vcelku možné, že tento vysoký počet může být blízký pravdě.

Dalším bodem příprav na válku byl výcvik. Armáda trénovala rychlou mobilizaci a poplašný signál „alarm!“ (z německého alle arme, pocházejícího z latiny, znamená „všichni do zbraně“) a stavění provizorních valů z lavic.

Po dokončení všech válečných příprav byla vyslána diplomatická mise do 102 (domovská učebna Primy B), aby zjistila tamější situaci. Její výsledek vyvolal v Sekundě A pobouření. J.Fa. pochopil, že válce se nebude moct vyhnout. Jako záminka posloužil spor P.V. s několika primány z B, který začal jeho výrokem „Hej, tys do mě vrazil!“, při kterém vrazí on do primána, úterý 29. ledna 2008. Po krátkých jednáních, na kterých Prima B odmítla zaplatit odškodnění, neboť se cítila být v právu, byly přerušeny diplomatické styky mezi oběma třídami. Poté, co se O.K. a E.Ž. rozhodli, na které straně budou bojovat, tedy na straně Sekundy A, neboť nechtěli bojovat pod velením J.Kol., byla vyhlášena Primě B válka.

O volné hodině téhož dne se dala vojska Sekundy A do pohybu. Rychlou akcí obsadila území někdejšího sektoru 5, nepřátelským a neutrálním osobám byl odepřen přístup na záchody 103. Byla vytvořena linie, zpevněná valem z židlí (1). Dalšímu postupu sekundánské armády však zabránil L.S. z Tercie A, který se ve jménu rovnováhy sil postavil na stranu Primy B. Armáda Primy B se v této době nacházela v půlce cesty mezi oběmi znepřátelenými třídami (2). Navzdory pomoci L.S. však nedokázali primáni vzdorovat ostřelování, které zahájili sekundáni (3) a byli nuceni se stáhnout až ke dveřím své třídy.

Po zformování jednotek zahájil J.Fa. postup na pozice Primy B (4). Po krátkém, ale zuřivém boji (5) byli primáni, kterým velel J.Kol. i s L.S. zatlačeni do učebny 102 (6). Primáni pohotově postavili lavici do dveří a namířili houbostřelectvo a křídostřelectvo na obléhatele. Ti však učinili totéž a tak vznikla patová situace (7). Po téměř deseti minutách vyčkávání se Sekundáni konečně odhodlali zaútočit. První linie (J.Fa., J.Fi.) měla za úlohu prolomit řady primánů, zbytek armády měl potom odstranit lavici a podpořit zničenou první linii. Avšak útok skončil pro Sekundu A katastrofou. J.Fa. čelil třem primánům a L.S. (8), další tři zahnali J.Fi. do zadních částí učebny (9). Zbytek sekundánů byl po krátkém boji o lavici, kterou nedokázal odstranit, vytlačen zpět. Poté nařídil J.Fa. ústup a ještě s J.Fi., který se urychleně probojoval zpět se stáhnul z Primy B.

První bitva mezi Sekundou A a Primou B skončila navzdory dílčím úspěchům sekundánů nerozhodně. Prima B byla po bitvě úplně zdevastovaná, ve 102 bylo jasné, že pokud se uskuteční ještě několik takovýchto bitev, ve třídě vypukne povstání a oni nemají prostředky na to, aby boje přenesli do 104 (Sekunda A).

Komplikace pro Sekundu A spočívaly ve hraní zápasů s jinými třídami, které organizoval J.Š. Během dalšího týdne probíhal souboj mezi J.Fa. a J.Š. o kluky. J.Fa. potřeboval  vojáky do bitvy, J.Š. zase hráče. 5. února 2008 se „uskutečnila“ další bitva, která však spíše připomínala přátelský zápas. Bitvě byl určen přesný čas a počty byly 4:4 (J.Fa., V.Ch., L.Kn. a P.V. na straně Sekundy A, J.Kol., D.F., O.K. a E.Ž. na straně Primy B). Krátký a nerozhodný boj byl ukončen vysypáním papírků ze špatně zavřeného štítu P.V. (kufřík na výtvarnou výchovu – patřil D.Š.). Během dalšího týdne se vyhrotila politická situace v Sekundě A, která upadla do anarchie a válka skončila.

Konec války přišel Primě B vhod, neboť, jak se ukázalo, nebyla schopna vzdorovat početní i věkové převaze sekundánů. Prima B se zaměřila po celé druhé pololetí na technologii, ve které brzy předstihla Sekundu A. Ta nebyla po celé druhé pololetí schopna nic podniknout.

 

Obrázky k této podkapitole jsou k dispozici zde. Jsou to čtrnáctý, patnáctý a šestnáctý obrázek shora zleva.

 

 

 

6.3 Anarchie

Vlastenecké nálady panující před válkou po první bitvě poklesly. Postupem týdne přestávala být válka populární, značné přičinění měl k tomu i J.Š., který organizoval florbalové zápasy se Sekundou B a terciemi. Kvůli těmto zápasům se pro některé kluky stal primárnější sport, než válka, po celý týden vedli J.Fa. a J.Š. boj o ostatní. Po druhé bitvě, hlavně kvůli problému, který měli vojáci obou stran v souvislosti s rozsypanými papírky se začali kluci stavět k válce negativně.

Situace se chopil J.Ko., který byl do jisté míry znepokojen vzrůstem vlivu J.Fa. díky své funkci generála. Rozhodl se, že se ve třídě pokusí prosadit anarchii. V této myšlence ho rozhodně podpořili jeho dva spojenci J.Fi. a P.Š., ale hlavně J.Kl., který byl znám svými anarchistickými  ideály. Pro svoji myšlenku si anarchisté brzy získali podporu několika dalších kluků. Systém, který chtěli založit měl stát na absolutní svobodě, anarchistům hlavně vadila hlasování, která v této době rozhodovala o všem a byla jimi vnímána jako svobodu potlačující. Každý jednotlivec měl sám zvažovat důsledky svého chování. Jako příklad uvedu, že když v době republiky někdo do někoho schválně vrazil, byl souzen a na základě rozsudku potrestán. Když někdo do někoho schválně vrazil za anarchie, následky mohly být jakékoliv, od toho, že mu za to nikdo nic neudělá, až po to, že se na něho vrhne celá třída a zmlátí ho. Principy, které prosazovaly anarchisté, se mnoha lidem jevili svobodnější, republikáni (zejména J.Fa., V.Ch., L.Kn. a J.Š.) zase říkali, že princip soudu a hlasování je spravedlivější a pevnější.

Důležitou součástí programu anarchistů bylo zrušení armády. Ve jménu svobody prohlašovali, že povinná vojenská služba a povinný výcvik omezují svobodné rozhodování, povolena měla zůstat jen dobrovolná domobrana.

J.Ko. využil i znechucení veřejnosti nad špatně vedenou válkou a na stranu anarchistů se přidala většina kluků ze třídy. Během února obvinili J.Fa. s V.Ch. J.Ko. z nefunkčnosti jeho systému vlády a na základě požadavku, který předložila opozice hned po vítězství návrhu vlády J.Ko. požadovali buď okamžité vypsání voleb do Státní rady nebo pověření J.Fa. sestavením vlády podle svého návrhu. J.Ko., který měl v té době dostatek stoupenců mezi anarchisty požadoval lidové hlasování o podobě vlády, vzhledem k novým anarchistickým myšlenkám. To se také uskutečnilo (pravděpodobně 14. února 2008) a anarchisti pod vedením J.Ko. přehlasovali pouhé 4 republikány.

Odhlasování anarchie v polovině února 2008 znamenalo zásadní zlom v dějinách třídy. Během jednoho dne se zřítila velmocenská pozice Sekundy A, byla zrušena armáda, ukončena válka s Primou B, která si oddechla. Po celé druhé pololetí se neměla Sekunda A politicky angažovat v prvním patře. Republika Sekundy A přestala existovat.

Odhlasování anarchie znamenalo také poslední střet mezi J.Fa. a J.Ko. Porážka J.Fa. byla zdrcující a definitivní, ale J.Ko. už dále nic nepodnikl. Snad k tomu měla přičinění i skutečnost, že byl přesazen spolu s L.L. do druhé lavice uprostřed, čímž byl značně vzdálen od centra a těžiště území kluků.

I když anarchie formálně nikdy nezanikla, trvala pouze měsíc. Toto období bylo charakterizováno podle kritiky republikánů „nudou a ničím“. Je pravdou, že během měsíce anarchie se nestalo vůbec nic důležitého. Navzdory tomu, že absolutní svoboda bez soudů a hlasování mnoha klukům vyhovovala, brzy jim začala chybět válka, křídové výpravy a obecně doba, ve které se něco dělo. Po měsíci bezvládí už začali i sami anarchisté uznávat, že anarchie k ničemu nepovede, ale sestavit novou vládu se už nikdo neodhodlal. Přibližně v polovině března začali fungovat neoficiální soudy, což se obecně považuje za konec absolutní anarchie.

Anarchie přinesla i změnu v mocenském uspořádání kluků. Znamenala konec dominance J.Ko. a J.Fa. a tedy i konec jejich vzájemného soupeření. Oba se stali stejně vlivnými, jako několik dalších kluků. Velmocenské postavení měli dále P.V. a V.Ch., kteří stále udržovali těsné spojenectví. J.Fi. a P.Š. poskytovali J.Ko. významnou podporu a po jeho ústupu z vrcholu, se stáhli s ním. Zlepšení postavení zaznamenali J.Kl. i L.Kn., kteří měli v listopadu a prosinci 2007 postavení velmi nízké. J.Š. a M.Mi. měli po prosincové „revoluci“ značně otřesenou pozici. J.Š. začal aktivně usilovat o návrat do koncertu velmocí, zatímco M.Mi. se orientoval jinam. Navázal spojenectví s M.Mo., což vedlo k deformaci a absolutnímu zhroucení systému fungujícího po první polovinu Sekundy, neboť se tím rozpadla izolovaná sparťanská trojice. V důsledku tohoto rozpadu musel V.Č. hledat nové spojence a v rámci toho začal také usilovat o návrat k velmocím. Pozice L.L. byla už sice lepší, než před „revolucí“, stále však měl ve třídě zanedbatelný vliv. Pozice J.L. se načas zlepšila, koncem března by se už dalo říct, že se zařadil mezi mocnosti. Postavení J.P., T.N. a J.M. zůstala víceméně nezměněna.

 

Firefox

 
Děkujeme vám za návštěvu! Dotazy směřujte sem.