Archiv článků TV-Nora

Oficiální Archiv TV-Nora spol. vás vítá!

Historie

Historie třídy - 3) BÚRSKÁ SPOLEČNOST 4-10 2007

Konflikt mezi Jankínií a Dobrus Winnus byl nejrozsáhlejší konflikt, jaký kdy třída zažila. Žádné rozhodnutí sice nepřinesl, jeho důsledky však přece nejsou zanedbatelné. Po jeho skončení následovala obměna společnosti, vznik jiné kultury.

Navzdory důležitým dopadům na vnitřnětřídní vztahy a vojenskou technologii neznamenal konec jankinsko-winnského konfliktu až tak zásadní zlom, jaký byl u tak rozsáhlé konfrontace očekáván. Brzy měla vypuknout nová válka i když nyní mnohem menší a kratší.


Článek není zahrnutý v seznamech článků.

3.1 Vznik búrské společnosti. Porážka britské menšiny

II. Búrská válka (někdy s ohledem na občanskou válku v Jihoafrické republice – viz. níže – označuje jako III. Búrská válka) probíhala od 11. října 1899 do 31. května 1902. Búrové byli potomci převážně nizozemských, ale také německých a francouzských přistěhovalců na jihu Afriky.

Nizozemskou kolonii Kapsko prodaly Spojené provincie v roce 1815 na Vídeňském kongresu Velké Británii, která brzy začala zasahovat do života Búrů. Ti opustili Kapsko a zakládali samostatné búrské republiky dále ve vnitrozemí (1839 – Natalia, ta byla v roce 1843 anektována Brity jako kolonie Natal, 1848 – Oranžský svrchovaný stát, poražen Brity a neuznán, 1852 – Jihoafrická republika a 1854 Oranžský svobodný stát). V letech 1860-1864 byla v Jihoafrické republice občanská válka, ale to není podstatné. V roce 1877 Britové Jihoafrickou republiku jako kolonii Transvaal anektovali, ale Transvaalci povstali a v I. Búrské válce (1880-1881) Brity porazili. V 90. letech se začali vztahy mezi Británií a oběmi búrskými republikami vyostřovat kvůli uitlanderům, cizincům, převážně z Británie, kteří proudili do jižní Afriky za zlatem a diamanty. K válce muselo nevyhnutně dojít, ta nakonec v roce 1899 vypukla.

Samotnou válku tu popisovat samozřejmě nebudu, to by vyšlo nadlouho. Jen řeknu,  že v prvních měsících války měli Búrové navrch, poté se však situace obrátila ve prospěch Britů a již v březnu 1900 se rozhodli Búrové rezignovat na obranu velkých měst a přejít na gerilovou (partyzánskou) válku. Tímto způsobem dokázali vzdorovat ještě více než dva roky. Britové vypalovali búrské farmy a zakládali koncentrační tábory ve kterých umřelo kolem 25 000 žen a dětí. To již přimělo Búry ke kapitulaci a 31. 5. 1902 uzavřeli ve Vereenigingu s Velkou Británií mír.

To byla taková malá vložka ze světových dějin. J.Fa. tato válka zaujala a měl na ni ještě za janki-winnských válek mluvní cvičení na sloh (19. 12. 2006). Po skončení konfliktu se jeho zaujetí přeneslo i na několik dalších politicky vlivných osob. J.Fa. podporoval Búry a ostře odsuzoval britský postup. Byla založena Búrská elitní pětka (J.Fa., V.Ch., J.Š., J.Ko a L.Kn.), která byla podporována ještě dalšími osobami (P.V. a M.Mi.). Záhy se jako protiváha tomuto uskupení vytvořilo uskupení Britů (J.Fi., V.Č., J.Kl.). Neutrálními zůstali J.L., J.P., P.Š., L.L., M.Mo., J.M. a T.N.

Formování této kultury trvalo velmi dlouhou dobu, přesto však již v první polovině května byly zahájeny vojenské akce. Došlo pouze k několika malým střetům. Už od začátku bylo jasné, že malé britské uskupení nebude s to odolávat obrovské búrské přesile. Bojovalo se pouze v květnu a během jeho druhé poloviny Britové kapitulovali.

Toto vítězství umožnilo nové kultuře a společnosti, aby se plně rozvinula. Avšak V.Č se  nechtěl smířit s porážkou a brzy se začalo schylovat k novému konfliktu, až ten měl teprve situaci vyřešit.

 

Obrázky k této podkapitole jsou k dispozici zde. Jsou to sedmý a osmý obrázek shora zleva.

 

 

 

3.2 Sparta proti Slavii

Jako záminku k novému konfliktu si V.Č nevybral právě nejvhodnější věc. V.Č. byl (a stále je) jedním z mála fanoušků AC Sparty Praha ve třídě. Boje mezi fanoušky Sparty a Slavie přetrvávaly už dlouho, ještě od dubna, ale pouze ve velmi malém měřítku. Po porážce Britů se bojimilovné  třídě zažádalo další války, a tak už koncem května se tyto spory začaly stupňovat. V.Č. se opět octl na té méně početné straně. Výsledek konfliktu byl zřejmý, ale V.Č. si další porážku už dovolit nemohl.

V tomto případě se nejednalo o válku. Byly to pouze bitvy bez války, které se však brzy měly začít podobat bitvám z janki-winnskýck válek, na rozdíl od bitev v předchozím britsko-búrském konfliktu, které ani zdaleka takového rozsahu nedosáhly.

Jak už bylo řečeno, fanoušci Sparty tvořili ve třídě menšinu (V.Č., M.Mo., J.L., T.N., J.P.) a museli vzdorovat početní a technologické převaze slávistické většiny (M.Mi, J.Ko., J.Kl., J.Š., P.Š., V.Ch., L.Kn., J.Fi., P.V. a většina holek, zejména E.Š.), ne všichni však bojovali.

Menšinoví sparťané dokázali vzdorovat zejména díky V.Č., který uměl mistrovsky ovládat umění boje s šátkem a klíčenkou. Klíčenkou bojovali i další sparťané, zatímco u stoupenců Slavie se klíčenka viděla jen zřídka a slávisté používali spíše láhev. Objevují se názory, že kdyby Sparta válku vyhrála, tak by láhev začala z armády mizet, zatímco její dominanci by zaujala klíčenka. Uzel se v této válce nepoužíval téměř vůbec, zatímco houba, ale zejména křídy se používaly více, než kdykoliv předtím.

Spory se stupňovali během prvních dvou třetin června a vyvrcholily na třídním výletě (opět) ve Štěkni. J.Fa. byl vždy proti tomu, kdo na něj zaútočil, jinak se nechával najímat jako žoldnéř, avšak toto nebylo využíváno. Na tomto výletě se využívalo i přírody a terénu, a tak se například házely šišky a klacky, či dobývaly dřevěné pevnosti.

S ohledem na schylující se porážku se začali sparťané blíže přimykat k sobě. Vytvořili si vlastní kulturu, komunitu, společnost a začali se izolovat od ostatních kluků. Konec bojům přinesl až konec Primy a v Sekundě už kvůli izolaci sparťanů obnoveny nebyly.

Tato porážku znamenala pro V.Č. rozhodující ránu. Malá skupinka poražených sparťanů omezila svojí komunikaci se zbytkem třídy a více než polovinu Sekundy se ve vnitřnětřídních vztazích nijak neangažovala. Vliv V.Č. klesl a do politiky se znovu významněji zapojil až v polovině dubna 2008.

 

Obrázek k této podkapitole je k dispozici zde. Je to devátý obrázek shora zleva.

 

 

 

3.3 Začátek Sekundy

Vývoj vnitřnětřídních vztahů závisí od mocenských zájmů jednotlivých osob. Tyto osoby si budují svoje postavení a slučují se do jakýchsi „aliancí“, a podle porážky či vítězství, ať už se jedná o konflikt ozbrojený nebo diplomatický, jim jejich pozice, vliv a autorita klesá, či stoupá. Po skončení janki-winnských válek měl J.Fa., i díky založení búrské společnosti, pravděpodobně nejlepší pozici. Ta mírně klesla kvůli neúčasti ve sparťansko-slávistickém konfliktu, ale na začátku Sekundy měl postavení pořád dominantní. Velmocenské postavení v této době měla většina vítězů z této války (M.Mi., J.Kl., J.Š., V.Ch., L.Kn., J.Ko., a P.V.). Na pozici všech kluků v Sekundě měla podstatný vliv i nová classografická poloha, která je podrobně analyzována níže.

Prima byla charakterizována jakousi jednotvárností a malým počtem zvratů (předbíhací krize, vznik búrské společnosti). Pokud bychom měli definovat Sekundu, tak ta je v tomto ohledu úplně opačná. Hlavním znakem většiny Sekundy jsou střety mocenských zájmů J.Fa. a J.Ko., které trvaly až do února a skončily víceméně nerozhodně. I když už classografická poloha neměla takový význam, jako na začátku Primy, přesto bych ji chtěl podrobně rozebrat a porovnat s Primou.

Kluků bylo 17, holek 16, ale ve třídě byla lavice pro jednu osobu (a seděl v ní kluk – M.Mo.). I v Primě, i v Sekundě existovala možnost, že  by všichni kluci seděli s kluky a všechny holky s holkami. V Primě tomu tak nebylo kvůli nedorozumění pravděpodobně způsobeného vzhledem, kdy si P.V. přisedl k E.Š. Když poté z Primy B přišel M.Mi. neměl už místo vedle kluka a byl nucen si sednout k A.S. V Sekundě však už k takovémuto nedorozumění pochopitelně dojít nemohlo, proto vzniká otázka, proč opět vznikly dvě „oboupohlavní“ lavice. J.L. si k A.N. sedl pravděpodobně z důvodu blízkosti jeho sparťanských přátel – J.P. a V.Č. J.Ko a L.Kn. první den chyběli a když druhý den přišel J.Ko. do školy bylo místo už pouze vedle L.L. a E.Š. Poté co si J.Ko. vybral L.L., tak L.Kn., který přišel až po něm si musel sednout vedle E.Š.

Nejdříve bych přistoupil k holkám, u nich k podstatnějším změnám nedošlo. Poněkud konzervativní trojice D.Š., A.N. a D.I.B. si sedla od ostatních holek dost izolovaně a A.R. byla nucena hledat novou spolusedící, kterou pochopitelně našla v A.S., která v Primě seděla s klukem. A.M. s J.Ha. si sedly už do „holčičí“ řady (řada u dveří), stejně tak, jako E.Š.

U kluků byla tato problematika komplikovanější. Už hluboko v Primě se začalo rýsovat spojenectví P.V. a V.Ch., které bylo definitivně stvrzeno spolusezením. Před nimi vznikla další důležitá lavice (je pozoruhodné, že na vznik této lavice mají oba iniciátoři zcela odlišné verze): M.Mi. a J.Š. T.N. a J.M. si spolu sedli do značné classografické izolace, J.P. a V.Č. svojí polohu nezměnili. V řadě u okna se za nimi zformovaly další důležité lavice: J.Fi. s P.Š., ale zejména J.Kl. a J.Fa., který se nyní octl na území centra (zde není myšleno jako kultura, ale jako těžiště území kluků), na kterém byl v Primě V.Ch. Fakt, že L.Kn. seděl poměrně daleko od centra dění a s holkou způsobila postupné snižování jeho pozice.


Obrázek k této podkapitole je k dispozici zde. Je to obrázek desátý shora zleva.

 


 

3.4 Mongolsko-búrský konflikt. Zánik búrské společnosti

V prvních týdnech Sekundy se nedělo nic významného. Další a od janki-winnských válek nejdůležitější konfrontace se zrodila zcela nevinně. J.Ko., J.Fi. a M.Mi. si v metru utahovaly ze zaujetí J.Fa. na Búrské válce a vymysleli svojí verzi války, ve které se do ní zapojili i Mongolové a Hunové. Tato zábava získala záhy zcela nečekaných rozměrů. V odporu proti této verzi J.Fa, podpořil zbytek Búrské elitní pětky, samozřejmě bez J.Ko. (V.Ch., L.Kn. a J.Š.). Do čela vzniklé mongolsko-hunské aliance se postavil J.Ko., čímž započala série sporů mezi J.Ko a J.Fa. Tuto alianci zpočátku tvořili pouze J.Ko., J.Fi. a M.Mi., ale brzy začaly být alianční řady rozšiřovány. Byli přibráni P.V., P.Š., J.Kl., J.L. a V.Č. (poslední dva však byli přibráni jen „uměle“). Další zájem obou stran se obrátil k Primě B, ve které měli J.Fi. a J.Kl. mladší bratry (D.F., O.K.). Zpočátku se oba přidali na stranu Búrů, ale na tlak svých starších sourozenců a J.Ko. postupně přešli k Mongolům a jejich příkladu následovalo i několik dalších primánů.

Stejně jako v předchozím konfliktu, tak ani v tomto válka vyhlášena nebyla. Boje nebyly tak rozsáhlé, jako v janki-winnském či sparťansko-slávistickém konfliktu, ale byli rozsáhlejší než v britsko-búrské válce. Dominantní zbraní byli tentokrát křídy, které v této době „kulminovaly“, dále se bojovalo ale i houbou, lahví, uzlem, klíčenkou a samozřejmě i taškou. Třída několikrát čelila vojenské invazi Primy B, která tuto občanskou válku (v případě, že toto označení vůbec lze použít, neboť Sekunda A zatím nebyla jednotný stát) využila ve svůj prospěch a rozšíření svého vlivu v prvním patře. Zde je také třeba hledat počátky růstu postavení Primy B, které zájmy později ohrozily zájmy Sekundy A a tyto spory přerostly v únoru 2008 v ozbrojený konflikt.

Búrové nebyli schopni nést obrovskou zátěž, ale rozhodně nehodlali kapitulovat. J.Fa. shledal jedinou cestou zrušení búrské společnosti a zavedení něčeho jiného, avšak to muselo být i v zájmu J.Ko., aby se nepostavil proti tomu. Od této doby si oba uvědomovali, že nic nejde prosadit bez souhlasu toho druhého, tedy postavení obou bylo vyrovnáno.

Příležitost ke změně společnosti a kultury se naskytla až v první polovině října, tedy na jeho začátku se ještě bojovalo, i když už v menší míře. S koncem tohoto konfliktu se na pár měsíců přerušily styky s Primou B, neboť Sekunda A se musela soustředit na vnitřní problémy.

 

Obrázek k této podkapitole je k dispozici zde. Je to jedenáctý obrázek shora zleva.

 

 

Firefox

 
Děkujeme vám za návštěvu! Dotazy směřujte sem.