Archiv článků TV-Nora

Oficiální Archiv TV-Nora spol. vás vítá!

Historie

Historie třídy - 2) JANKI-WINNSKÉ VÁLKY 11 2006 – 4 2007

Války mezi Dobrus Winnus (nástupnický stát SDV) a Jankínií tvoří nejdelší konflikt v historii třídy. Formálně nikdy ukončen nebyl, ale během pěti měsíců válčení se situace natolik změnila, že žádná ze stran neměla chuť, ani sílu pokračovat.

Předtím, než začnu popisovat boje tohoto konfliktu, musím nutně říct jeho příčiny. V polovině listopadu situace nebyla nijak vyostřená a zostřila se až po dalších Jankusových krocích.


Článek není zahrnutý v seznamech článků.

 2.1 Jankínie

Prohlášení J.Fa. císařem bylo jednostranné a zpočátku ho nikdo neuznal, ani nebral vážně, ale právě to položilo základy rozsáhlé a silné říši. Jednoho dne v půli listopadu 2006 jmenoval Jankus M.Mi. a V.Č. (zde poprvé a hned významně zasahuje do politiky) svými senátory. Tito tři představitelé nově vzniklého státu nepomýšleli na válku se SDV, tento stát vnímali jako úplně jinou sféru a plánovali sjednocení všech kluků ve třídě. Potvrzením dominance J.Fa. a také uznáním císařem ze strany senátorů, bylo pojmenování tohoto státního útvaru „Jankínie“. Do Jankínie byli brzy přijati i P.V. (jako velitel armády) a J.Ko. Hlavními představiteli však zůstali císař a senátoři.

Jankínie byla absolutistická monarchie. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že senátoři nebyli voleni lidem (což je základní prvek senátu), ale jmenováni císařem. Také rozpory mezi senátory upevňovali císařovu moc v říši, vedli ke zřízení „kontrátu“, který měl hrát roli opozici senátu. Význam těchto státních složek postupně klesal, což vedlo k dalšímu upevňování Jankusova vlivu v Jankínii, až nakonec plnil senát i kontrát pouze úlohu rádců, ostatně jako i ostatní občané Jankínie.

Jankus už od začátku usiloval o upevněný a silný stát. Díky výše popsaným skutečnostem se mu podařilo prosadit panovnický absolutismus a upevnění moci, takže mohl pokračovat dále v reformování státu. Začal být utvářen právní systém a zákony, avšak proces jejich schvalování byl značně komplikovaný a zákony nikdy nenabyly účinné funkčnosti. Další reforma spočívala v peněžnictví, byla plánována ražba mincí (Jankuly, Vaškuly, Markuly), dochovaly se dokumenty, že ražba i začala, ale stejně jako v případě první reformy, ani ta druhá se nezdařila a mince nikdy nebyly uvedeny v platnost.

Navzdory těmto nepříjemnostem Jankínie vzkvétala, až v životní úrovni velmi brzy a rychle předběhla Dobrus Winnus, se kterým byla vedena válka.

Vnitrostátní reformy však nebyly tím hlavním, čemu císař věnoval pozornost. Zaměřil se především na armádu, kterou se mu zlepšit podařilo. Během konfliktu se na obou stranách vojenské umění natolik zdokonalilo, že Prima A se stala třídou s nejlepší armádou v prvním patře a pravděpodobně i na celé škole.

 

 

2.2 Dobrus Winnus

Když SDV viděla císařův sjednocovací proces, vyvolalo to v ní pobouření a oživení napjetí z doby předbíhací krize. Ještě v týž den na svém území vyhlásilo Dobré víno stát Dobrus Winnus a napadlo občany Jankínie.

Dobrus Winnus byla republika vedena radou starších, jejímiž členy byli všichni občané, ale de facto stáli na jejím čele V.Ch. a J.Š.  Nejednotná moc znemožnila provádění reforem, o jaké bylo pokoušeno v Jankínii, čímž Centrum (nyní už DW) ztratilo svoji vyspělejší kulturu oproti Okraji (nyní už Jankínii), který ho předčil. Veškeré kroky museli být odhlasovány radou, což zhoršovalo DW provádění nějakých vnitrostátních změn. DW bylo také oslabováno vnitřními nepokoji a občanskými válkami, které souviseli hlavně s problematickým členem L.Kn. Jediné, v čem mělo DW navrch byly webové stránky, toto se jim však vymstilo, neboť většina z těchto stránek byla objevena, takže tajné plány, na těchto stránkách postrádaly smysl.

Dobrus Winnus se však také především soustředilo na armádu a její zdokonalování, ve kterém s Jankínií drželo tempo.

 

Obrázek k této podkapitole je k dispozici zde. Je to čtvrtý obrázek shora zleva.

 

 

 

2.3 Počátek války

Jak už bylo řečeno, SDV byla pobouřeno vznikem Jankínie a založila stát Dobrus Winnus. To napadlo občany Jankínie, pod záminkou ochrany hranic, načež Jankínie odpověděla vyhlášením války a zahájením vojenských akcí. Jankínie byla útokem překvapena. Na válku se SDV nepomýšlela a nebyla na ni připravena. Na druhé straně DW na tom nebylo o moc lépe. Počítalo s rychlím vítězstvím, které by přimělo Jankínii k ústupkům a omezilo císařovu moc a vyhlášení války ho nemálo překvapilo. Mělo následovat několikaměsíční období nejistoty, vzájemné nedůvěry a nevraživosti a vyčerpávajících bojů.

Síly obou bojujících stran byly přibližně vyrovnané, proto císař i Rada se na situaci dívali optimisticky. Postupující armády se střetli vzadu ve třídě. Bitva skončila drtivým vítězství Jankíňanů, kteří rozprášili winnskou armádu po celé třídě. Vedení DW bylo záhy nuceno kapitulovat. Mezi podmínkami kapitulace bylo mimo jiné i to, že winnská armáda bude podléhat jankinskému velení a částečné podřízení winnské Rady starších císaři.

Podmínky kapitulace byli pro Radu nepřípustné, proto hned po uzavření míru, kapitulaci prohlásila za neplatnou a zformovala winnské oddíly, ale válku nevyhlásila. Jankínie vyzvala DW, ať do dvou hodin své prohlášení stáhne, jinak bude opět vyhlášena válka. Je pochopitelné, že DW prohlášení stáhnout odmítlo, takže byla po vypršení ultimáta válka vyhlášena znovu. Výsledek byl přibližně stejný. Po krátké bitvě bylo DW nuceno kapitulovat. Kapitulační listinu však občan DW L.Kn. roztrhal a poté, co ho Rada odmítla potrestat, tak válka vypukla nanovo. Navzdory stejné síle byly winnské oddíly opět poraženy a podmínky kapitulace byli tentokrát mnohem tvrdší. DW bylo jako provincie připojeno k Jankínii, ztrácelo vlastní armádu, a Rada měla být  přímo podřízena císaři.

Po této třetí kapitulaci následovala několikadenní doba klidu, než DW posbíralo síly na nový útok. Tentokrát se jednalo spíše o povstání, než o válku. Ozbrojená skupina Winňanů obklíčila císařský palác a donutila Jankuse k vydání listiny, kterou následně roztrhala. Císař tentokrát už boje neobnovil, pochopil, že výsledek by byl vždy stejný: DW nemůže odolat vojenskému tlaku Jankínie, ale po kapitulaci listinu roztrhá a boje se obnoví.

 

 

2.4 Snaha o neutrální území

Po zkušenosti, že konflikt nejde prozatím rozhodnout vojensky, se obě strany obrátili k diplomatickému souboji. V tomto ohledu dosáhlo DW zpočátku obrovského vítězství. Na tlak Rady, zejména V.Ch., P.V. opustil Jankínii a vstoupil do Dobrus Winnus. Tento nesporný úspěch republiky vážně ohrozil císaře. V jeho bezprostřední blízkosti se octl člen nepřátelské země, většina občanů Jankínie seděla daleko. Obrovský psychologický tlak na Jankuse ho přiměl k úvahám o kapitulaci v této diplomatické válce, avšak vytrval. Rozhodl se co nejvíce rozšířit jankinské řady a zahájil masové zabírání území. V krátké době byla k Jankínii připojena území J.M., J.P., T.N. a M.Mo. (někteří však vyvíjeli opravdu minimální politickou aktivitu). Když Dobrus Winnus vidělo toto rozšiřování území, začalo se řídit císařovým příkladem – byli připojeni J.L. a P.Š.

Samostatnou kapitolu tvoří souboj o J.Fi. Už od počátku Primy považovalo Centrum J.Fi. za svojí sféru vlivu. Podle DW bylo jen otázkou času, kdy se k nim J.Fi. přidá, proto u Rady vyvolalo nesmírné pobouření, dokonce až zděšení, když Jankus začal přemlouvat J.Fi. ať vstoupí do Jankínie. Začal se více než týden dlouhý diplomatický souboj o J.Fi., kterého k DW tahala jeho classografická poloha, k Jankínii skutečnost, že jezdil s J.Ko., M.Mi. a J.Fa. metrem. Přibližně v polovině prosince se J.Fi. přidal k Jankínii, což znamenalo drtivou diplomatickou porážku Winňanů.

V této době byl L.L. jediným klukem, který se do konfliktu oficiálně nezapojil. L.L. měl na vnitřnětřídní vztahy čím dál, tím menší vliv a jeho pozice klesala takovým tempem, že se brzy stal nejméně vlivnou osobou ve třídě. Ale i další kluci, převážně z řad Jankínie se do konfliktu ve větším měřítku nezapojovali.

Po ukončení souboje o J.Fi. se situace poněkud uklidnila, určitě na to měly vliv i blížící se Vánoce. Avšak obě strany si byly vědomy, že k novému střetu, ať už vojenskému, či diplomatickému, nevyhnutně dojít musí, tedy toto období klidu bylo vnímáno spíše jako období sbírání sil.

 

Obrázek k této podkapitole je k dispozici zde. Je to pátý obrázek shora zleva.

 

 

 

2.5 Lednové boje. Špionážní systémy

Poté, co se během Vánoc obě strany zotavily se situace opět vyostřila. Po Novém roce byly boje opět obnoveny, tentokrát se však jednalo spíše o menší šarvátky, než o obrovské bitevní scény. Obě strany rezignovaly na civilizované diplomatické postupy a bojovalo se bez ultimát a bez vyhlášení války, maximálně se vždy uzavřelo příměří „na neurčito“, což mohlo znamenat i několik dní, většinou se však jednalo pouze o několik hodin, či dokonce minut.

Tyto však boje netrvaly dlouho. Konec této třetí fáze války měly za následek dvě věci. Jednak fakt, že se blížilo pololetí a problémy s učením brzy získali navrch nad politikou, ale také si obě strany znovu začaly uvědomovat, že nepřítel se pravděpodobně nepodřídí, takže bude těžké vyhrát válku vojenskou cestou. Přesto, že obě strany chápaly důležitost diplomacie, boje byly vždy znovu obnovovány.

Podstatnou část tohoto konfliktu tvořila špionáž. Obě strany měly u nepřítele své špiony. Brzy po vypuknutí války se senátoři (V.Č. a M.Mi.) dohodli, na tzv. oboustranné hře. Dodnes je sporné, jaká  byla role V.Č v této věci, neboť on špionem nebyl. Je pravděpodobné, že v oboustrannosti pouze podporoval M.Mi., i když sám se jí nezúčastnil. M.Mi. měl být oficiálně na straně Jankínie a dělat špiona pro Dobrus Winnus, ještě zmíním později, jak to dopadlo.

Jankínie měla také svého špiona. Na maturitním (imatrikulačním) plese 7. února 2007 se občané Jankínie dohodli na fingování hlasování jistého zákona, při kterém měl být občan J.M. proti, načež měl být zbit a vyloučen a měl požádat DW o azyl. Tato léčka se povedla a pár dnů nato  byl J.M. vzat do řad DW, nejprve jako zkušební člen, po dvou dnech už jako plnoprávný. Poté co DW začalo J.M. podezřívat  ze špionáže, byl promyšlen krok, který měl obrátit podezření Rady na J.L. Tento krok se také povedl a Rada měla podezření na oba. Jelikož vyloučení dvou členů, z toho jednoho neprávem, by republiku vážně poškodilo, DW bylo nuceno si oba členy ponechat. Přítomnost špiona v řadách DW jej poškozovalo více, než přítomnost winnského špiona v Jankínii císaře.

Větší užitek ze špionáže se měl v Jankínii brzy projevit. Občané DW měly lepší dispozice v oblasti výpočetní techniky, takže vytvářeli webové stránky na které ukládali svoje plány. Díky špionáži byla většina z těchto stránek objevena. DW zatěžovali i spameři (Agneska, Amanda), kteří svým způsobem pomáhali Jankínii. DW bylo nuceno zakládat pořád větší množství stránek, avšak i ty byly jak spamery, tak císařem objevovány.

 

 

2.6 Vývoj situace po pololetí. Technika a taktika

Přibližně tak v polovině února byly boje znovu obnoveny. Zpočátku se jednalo o malé střety podobné těm lednovým, ale během dalšího vývoje přerůstaly tyto šarvátky ve větší střety až přibližně v polovině března probíhaly mezi DW a Jankínií opravdu monumentální bitvy. Tato doba nelze nijak jinak definovat, neboť z politického hlediska se během ní nic významného neudálo, proto pouze popíšu taktiku a způsoby boje.

V této době prožíval uzel svůj největší rozkvět. Byly navrhovány různé typy a využití uzlu, ale nejpoužívanější zůstal stejně klasický uzel, pouze se zpevněnou hlavicí – dvojuzel, nebo dokonce až trojuzel. Ten byl však už příliš krátký nato, aby se dal efektivněji využít, ale pravdou zůstává, že kdyby se nebral ohled na jeho malou délku byl by mnohem účinnější než všechny ostatní typy uzlů. Uzlaři byli vyzbrojeni uzlem (resp. dvojuzlem) a taškou. Využívali se k ničení jednotek na dálku (křídostřelci, houbostřelci). Uzel se ukázal být nejúčinnější zbraní na tzv. střední vzdálenost (zbraň se nehází, ale drží v ruce podobně jako zbraně na blízkost, ale její dosah je mnohem delší, tudíž se více hodí proti jednotkám na dálku), neboť zatímco zásah klíčenkou, či šátkem štípal, zásah uzlem bolel.

Základní zbraní armády však i nadále zůstávala (a dodnes zůstává) láhev. Ta už dávno předtím vytlačila srolované noviny a stala se dominantní zbraní na bojišti. Lahvaři byli mimo lahve vyzbrojeni také taškou. Taška je chránila jak před údery uzlem, popř. lahve, tak před křídami a houbou. Byli účinní v boji proti uzlařům a jiným jednotkám na střední vzdálenost, protože když už překonali „okruh zásahu“ a dostali se do bezprostřední blízkosti nepřítele, tak ten už je nemohl zasáhnout a byl nucen za úderů podstatně kratší lahve prudce ustupovat. V této době se také objevila myšlenka „kombinovaného“ vojáka, který by měl v pravé ruce láhev a v levé místo tašky uzel. Myšlenka to bylo dobrá, dokonce byla tato jednotka několikrát použita, avšak absence tašky způsobovala příliš velkou zranitelnost vůči jednotkám na dálku, než aby si to mohla některá z armád dovolit. Dalším nápadem bylo zavedení deštníku s kovovým hrotem do výzbroje, čímž by vznikla jednotka podobná hoplítovy, ale tato myšlenka realizovaná nikdy nebyla.

Třetím základním druhem bylo vojsko na dálku. To se dělilo na dva typy – křídostřelce a houbostřelce, které také již dávno předtím vytlačily pravěké novinostřelce. Výhoda těchto jednotek byla v tom, že pokud byli lahvaři daleko, mohli je decimovat nepřetržitou střelbou, čímž je značně oslabovali. Nevýhoda spočívala v tom, že pokud se tito lahvaři přiblížili, tak křídostřelci se jim nemohli bránit vůbec, houbostřelci maximálně vymačkáním houby.

Křídostřelci měli vždy v zásobě několik kříd v levé ruce a pravou házeli, poté co se jim zásoba minula mohli začít sbírat již hozené křídy jednotlivě (sebere a hned hodí) nebo si vytvářet novou zásobu. Obecně se spíše ujala první varianta, které nakonec úplně zrušila i počáteční zásobu kříd. Křídostřelci byli také občas vyzbrojeni lahví, ale ta jim většinou pouze překážela. Proto vznikala potřeba křídostřelce chránit nepropustnou hradbou z lahvařů, či uzlařů.

U houbostřelců byla situace jiná. Houba bývala obvykle jenom jedna, takže houbostřelec nebyl stálá jednotka. Houbostřelec byl voják zkušený v hodu houbou, který houbu zrovna měl. Houba měla mnohem větší účinnost, než křídy a dala se použít i k boji na blízkost (vymačkání).

Křídostřelci i houbostřelci však mohli být použiti pouze pro boj ve třídě, neboť mikina i láhev byly na chodbách věci obvyklé, ale případ, že student přenášel houbu, nebo hromadu kříd, ještě k tomu v běhu, vyvolal podezření u každého profesora. Jelikož prostory v suterénu skýtaly mnohem lepší taktické možnosti, obě strany dávali těmto místům k boji přednost před třídou, což ale z bitev v suterénu vyřazovalo jednotky na dálku.

Bitvy v suterénu na rozdíl od bitev ve třídě nezáležely pouze od bojové dovednosti armády, ale také od taktických schopností generálů. Bitvy ve třídě probíhaly tak, že obě armády nastoupily proti sobě a začaly bojovat s ohledem na výzbroj protivníka. Bitvy v suterénu spočívaly v pastích, cílem kterých bylo rozdělit armádu protivníka a ničit ji postupně, či naopak rozdělit svoji armádu za účelem obklíčení nepřátelského vojska. K těmto účelům se využíval bezpočet úzkých a nepřehledných chodeb a taktických úkrytů.

Koncem března se schylovalo k rozhodující bitvě. DW však svoje plány na tuto bitvu uvedlo na jednom ze svých webů, takže Jankus byl s těmito plány dokonale obeznámen a na jejich základě vytvořil plán postupu jankinské armády. Bitva se nakonec nekonala podle plánů. Rada obvinila M.Mi. z neefektivního dodávání  zpráv a požadovalo jeho vydání od císaře. Jankus ho vydat odmítl, neboť v té době nevěděl o tom, že M.Mi. je špion a DW samozřejmě nevěřil. Bitva proběhla ve třídě a jako většina bitev v této době dopadla nerozhodně (ukázalo se, že série vítězství Jankínie na začátku konfliktu byla jen výjimkou).

 

 

2.7 Uklidňování situace. Konec války

Na začátku dubna ještě pořád přetrvávalo období velkých bitev a v Jankínii císař ještě pořád prosazoval nové zákony. Nikoho nenapadlo, že konec války je tak blízko.

Válka trvala více, než pět měsíců, více, než půl roku. Po tak dlouhé době je pochopitelné, že obě strany už neměly chuť dál válčit. Každý se sice od myšlenky na konec války odvracel s pohrdáním, ale Dobrus Winnus i Jankínie už byli na dně svých sil, finančně vyčerpáni a válčit se jim už nechtělo. V polovině dubna ustaly boje. Je zajímavé, že nikdy se nejednalo o míru, který ani nikdy uzavřen nebyl. Obě strany se začali sbližovat a oficiální nepřátelství ignorovaly. V druhé polovině dubna se už začala formovat nová společnost. Válka skončila.

Na první pohled válka nic nevyřešila. Ale v případě, že situaci analyzujeme podrobněji zjistíme, že měla poměrně velké dopady ve dvou oblastech. První oblastí bylo vojenství. Válka přinesla nové prvky jak do techniky, tak do taktiky a položila základy velmocenskému postavení Primy A (či spíše pozdější Sekundy A) v prvním patře.

Druhou oblastí je společnost. Ta byla rozdělena do několika vrstev, které existují až dodnes. Postavení, jaké kdo měl na konci války bylo mnohem hůře změnitelné a bylo základem pro další vývoj vnitřnětřídních vztahů.

 

Obrázek k této podkapitole je k dispozici zde. Je to šestý obrázek shora zleva.

 

 

Firefox

 
Děkujeme vám za návštěvu! Dotazy směřujte sem.